Milá redakce,
než jsem před deseti měsíci nastoupila na mateřskou dovolenou, působila jsem jako učitelka na základní škole. Učila jsem 5 let a dodnes bych uvítala nějaký osvědčený recept „Jak na zlobivé děti…“. Někdy bylo totiž opravdu nad mé síly některé jedince zvládnout, zvláště pak, pokud nezvládnutelných jedinců bylo ve třídě víc.
Ale vždy, když jsem měla tendenci začít řvát „jako Emil při Bářině nařknutí, že porušil pravidla“, jsem si vzpomněla na sebe, na to zlobivé dítě, které často přivádělo pedagogy k šílenství. Proto jsem se, zvláště v hodinách občanské a rodinné výchovy, rozhodla, že oživím to dítě ve mně a začnu realizovat Komenského myšlenku „Škola hrou“. A víte, jak proběhla jedna naše hodina? Po vzoru prof. Boudníka, který proslul tím, že chodil po Praze a zatloukal rámy na staré omítky oprýskaných domů, jsme chodili s žáky po třídě a rámovali šmouhy na stěnách, skvrny na lavicích… Ptáte se, jaký to mělo význam?
Zkuste to a uvidíte, že i ve zdánlivě ošklivé skvrně můžete, pokud máte fantazii, nalézt krásný obrázek. My jsme takových obrázků našli několik a získali zcela nový pohled třeba na zeď, jejíž barva byla poničena vodou. A učitelé? Alespoň jeden den mluvili o něčem jiném, než o tom, kdo kde napsal špatné I/Y, kdo pomaloval záchody, kdo se honil na chodbě …
S pozdravem
Katka
Milá Katko, zrovna mám na stole vylité kafe. No nevím, že by nějaké zvířátko? Uznávám, že dětská fantazie je úžasná a smekám před vámi, že jste dokázala zpřijemnit školákům jejich docházku.
Jaké byly vaše ambice před narozením dítěte? Změnily se po narození vaše nároky?
Jak zvládáte výchovu svých dětí?
Zajímavé příspěvky odměníme!
Nový komentář
Komentáře