„Mohu upřímně říct, že jsem sama na sebe nazlobená, že jsem vydržela celých dlouhých pět let ve vztahu s chlapem, který se o mně nikdy a před nikým veřejně nezmínit. Stala se ze mě „paní Colombová”, holka, která pro toho druhého vlastně neznamenala vůbec nic, a to mě ještě teď, rok po tom, co jsem od Ivana odešla, láme srdce,” říká na úvod Martina. 
Foto: Shutterstock
Přestože vztah s Ivanem začal na pracovišti a nebylo ani jednomu první měsíce komfortní ukazovat se společně na veřejnosti, časem Martina doufala, že se to změní. Oba si po půl roce vyznali lásku a začali se bavit o společné budoucnosti. Ale…
„Vlastně mi vůbec nepřišlo divné, že jezdí pravidelně na víkendy s přáteli nebo na měsíční dovolenou do hor, z čeho vznikaly krásné fotky sdílené na sociální sítě, a naopak z romantických cest se mnou nepublikoval nikdy nic,” vypráví Martina a vzpomíná dál: „A nakonec mi téměř tři roky nepřišla také divné to, že nikoho z jeho blízkých kamarádů, natož rodiny, neznám. Byla jsem zkrátka zamilovaná a pořád si říkala - to přijde, je to chlap, ten potřebuje čas.”
„To nejhorší, co se mi ve vztahu s Ivanem stalo, bylo to, že jsem ztratila samu sebe. Svoji osobnost, sebevědomí i odvážné životní plány. Stala se ze mě čekanka, hospodyňka, tak trošku služka a ta, co pro toho druhého veřejně vůbec neexistuje.”
V Martině se pere doteď mnoho věcí - dodnes nechápe, proč tomu tak bylo a už vůbec ne, proč nějaký čas Ivan za vztah s ní bojoval. „Když jsem se konečně odhodlala rozejít se, koukal na mě Ivan jako opařenej. Proč se chci prý rozejít? Vždyť se máme tak hezky, říkal. Nejsi „paní Colombová”, ubezpečoval mě. A prý si své soukromí střeží,” říká Martina a dodává: „Tehdy jsem váhala a opravdu přemýšlela, že to ustojím a s Ivanem zůstanu. Můj terapeut mě naštěstí na takový průběh připravil, a tak jsem mu se zlomeným srdcem i duší, nakonec dala sbohem.”
Ze svého bývalého partnera se Martina dostává doteď. Přesto se snaží jít dál, nedávat si jejich vztah za vinu a najít opět důvěru v muže a fakt, že jí někdo bude mít rád opravdově, a také veřejně.
Také si přečtěte:
- Jsem pansexuálka, díky bohu! Tři ženy vypráví o své cestě k všeobjímající orientaci
- Manžel mi schvaluje nevěru, ovšem jen za jedné podmínky, svěřuje se Kamila (43)
- Mělo to být jen její malé ošklivé tajemství. Pornoherečka se stala světovou hvězdou, i když o to nestála
Nový komentář
Komentáře
Jo. Tohle holt nikdo nepochopí. Dokud s vámi někdo nezametá, nepochopíte, a ani zpětně vám pak nedojde, proč jste to vydrželi tak dlouho.
Ještě bych dodala, že ten detektiv se jmenoval Columbo, tedy "paní Columbová". A on ji v tom seriálu chránil před veřejností proto, že ji miloval, a nechtěl ji ohrozit. Což zřejmě autorka článku jaksi netuší.
Za mě v pořádku.
Vůbec by mi to nevadilo, naopak. Netoužím být rozmazávaná na sociálních sítích, seznamovat se s cizíma lidma, kterým jsem beztak lhostejná, fotky si případně zveřejním výhradně ty, které jsem sama vyfotila, a zásadně na nich nikdy není moje rodina a příbuzenstvo, ani ti pánové, se kterými mám techtle, neřkuli něco víc. Moje soukromí je moje, nikomu po tom nic není. V článku není nic o věku, předpokládám, že Martině šlo o svatbu a rodinu, že se tolik toužila seznamovat s Ivanovými rodiči. Jinak to přece ke vztahu není potřeba. Nepotřebovala znát ani jeho kamarády, k čemu? 
A to, že se z ní stala hospodyňka, to s tím nijak nesouvisí. Odvážné plány taky ne. To je opět jen její věc, že se jich vzdala, za to nikdo jinej nemůže. 
Vlastně podobně jako ten Ivan netuším, na co si ona stěžuje.
Jako pomyslnou hranici, kdy bych ještě tolerovala tajnosti před rodinou, považuji já osobně 4 měsíce. U přátel tak měsíc. Ale to je asi subjektivní. Mě manžel představil rodině tak po 3 měsících, jeho přátele jsem znala mnohem dříve, některé ještě před vztahem. Takové to společenské uznání. :) Pět let, no comment. :D
No, po 5 letech, nepředstavit mě ani kamarádům, taky bych šla. Mám opačný problém, tedy teď už ne, ale po 3 měsících mě znali mužovi přátelé, kolegové a půl rodiny. Já bych klidně počkala, ale byl vánoční večírek, chtěl pomoci s dárky a nechtěl jít sám.
Moje familie, rodiče a synovci poznali mého muže po 7 měsících, ale to jsme spolu nebydleli, jen občas. Nevím, jestli je pro někoho důležitější být na Facebooku, než jestli ho osobně představil rodině a přátelům, kolegům.