Loni na podzim jsem se dala, tak jako každý rok, do pečení vánočního cukroví. Ne, že bych byla žhavá cukrářka, ale na vánočním stole by mělo být aspoň pár kousků dobrého a voňavého cukroví.

Jako první jsem se rozhodla upéct linecká kolečka. Ty naše celá rodinka miluje, a tak bylo potřeba udělat tři dávky těsta. Zadělala jsem na něj, nechala ho odpočinout a dala jsem se do válení a vykrajování koleček, jelikož mám pouze jednu troubu a tři plechy, tak jsem to střídala, vykrájela kolečka, dala na plech a šup do trouby. A protože máme malou kuchyni, tak jsem za chvíli už neměla kam dávat plechy s upečeným cukrovím. Na linoleum v kuchyni to nešlo, tak jsem položila jeden plech do jídelny, kde je dlažba, pak přidala druhý a byla jsem ve stavu pohody, jak mi všechno tak krásně jde. A pak slyším podivný šramot v jídelně a mlasky mlask, vylítla jsem z kuchyně, a naše malá, milá fenka bígla Cindy si pochutnávala na lineckém, jeden plech byl úplně vymetený a na druhém už toho taky moc nezbývalo. Cindy se na mě koukla těma svýma sladkýma očkama a já se nezmohla ani na půl slova. A tak jsem zadělala na čtvrtou várku lineckého těsta.

U dalšího cukroví, které jsem ten den pekla, jsem si už dávala pozor.

A tak jsem opět za týden začala péct cukroví, teď to byly vanilkové rohlíčky. Opět jsem zadělala na těsto, a aby se pěkně odleželo, tak jsem ho dala do chladné předsíně, a ani jsem si nevšimla, že mi pod nohama proklouzla Cindy. Šla jsem do kuchyně připravovat plechy, formičky a vůbec jsem netušila, že Cindy v předsíni okusuje těsto na rohlíčky. Za půl hodiny jdu pro těsto a s hrůzou vidím, že za dveřmi v předsíni stojí Cindy, nevěřila jsem vlastním očím a v duchu jsem si říkala, to přece ne, ona by přece syrové těsto nejedla, a tak v naději jsem otevřela dveře do předsíně, Cindy vyběhla a rychle upalovala za gauč, a to už bylo jasno. Těsto bylo na kousky po celé předsíni, moc jí asi nejelo, a tak ho aspoň rozcupovala na miniaturní kuličky, a tak bylo po těstu, a k tomu jsem musela ještě uklízet. Cindy se krčila za gaučem celé odpoledne. Já opět zadělala na nové těsto a v klidu a pohodě upekla vanilkové rohlíčky.

Do třetice všeho dobrého i zlého se mi nic při pečení nestalo.

No a pak přijela na Vánoce maminka a začala péct vánočku. Já jsem odjela do města na nákupy, a tak na to maminka byla sama. Mé příběhy o pečení jsem jí zatím nevyprávěla, a to byla asi ta chyba.

Mamka se dala do těsta a k tomu ještě vařila oběd, a tak těsto uhnětla v míse, dala na něj utěrku a postavila ho na zem k topení, a to neměla dělat. Naše milá Cindy opět zaútočila a v nestřeženém okamžiku vykousala z těsta hrozinky a mandle, takže bylo po těstu a málem i po mamince. Když to zjistila, tak vzala vařečku a honila Cindy po domku, Cindy se na konec opět schovala za gauč, a tam už za ní nikdo nemohl. Maminka celá udýchaná si sedla a klela a klela. Já se zatím vrátila z nákupu a uviděla jsem tu spoušť. Hned jsem se začala smát, sedla jsem si k mamce, nalila jsem panáka a vyprávěla jsem, jak jsem pekla já. Takhle krásně jsme se s mamkou už dlouho nenasmály. A Cindy, ta měla z posledního lupu bolení bříška a příště už si raději ničeho nevšimla.

A tak se vyplnilo přísloví do třetice všeho dobrého i zlého.

Úspěšné pečení přeje Jochova.

Děkujeme za pěkný a vtipný příběh a fotku psích očí a posíláme 500 bodů do VVS.

Reklama