Pohřeb není nejlevnější záležitost, a to ani ten nejskromnější. Obyčejná kremace bez obřadu (a vše s ní spojené) vás vyjde na částku kolem 14 tisíc korun. Uložení do hrobu doprovázené posledním rozloučením nepořídíte levněji než za 25 tisíc korun. Ne každý je ale schopen, nebo ochoten takovou sumu zaplatit. A tak se stále častěji skloňuje pojem „sociální pohřeb“. To znamená, že se o ostatky zemřelého postará na vlastní náklady stát. Zatímco v roce 2007 takto pochoval 140 lidí, o deset let později už jich bylo 1 450 a náklady se vyšplhaly k deseti milionům korun.

Pro koho je „sociální pohřeb“?

Takto bývají pochováni nejčastěji lidé bez domova, bez příbuzných či bez možnosti identifikace, často také cizinci. Najde se ale i dost těch, o něž nejeví jejich příbuzní zájem. Jestliže úřady nenajdou do čtyř dnů od oznámení úmrtí osobě blízké nikoho, kdo by se o pohřeb postaral, zůstane tato povinnost na obci, v níž nebožtík naposledy vydechl. Funguje to tak, že obec obdrží oznámení o úmrtí od právnické osoby (nemocnice apod.), případně od fyzické osoby, která nemůže zajistit pohřbení ze závažných osobních nebo sociálních důvodů.

Zákon o pohřebnictví stanoví povinnost obcí zajistit pohřbení, pokud nikdo jiný ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení nesjednal, a anatomický ústav o lidské pozůstatky za účelem anatomických pitev neprojevil zájem. Týden musí obec počkat v případě, že nebyla zjištěna totožnost mrtvého.

Jak „sociální pohřeb“ vypadá?

Díky novele pohřebního zákona z roku 2017 se postup sociálních pohřbů změnil. Vyhláška se postarala o to, aby k nim docházelo „slušným způsobem“ podle místních zvyklostí. Blízcí pozůstalí také mají právo o pohřbu rozhodnout, pokud tak neučinil zemřelý za svého života. Obec má povinnost v samostatné působnosti o smutečním obřadu rozhodnout pouze v případě, má-li od Policie ČR potvrzeno, že nežije nikdo z rodiny ani žádná osoba blízká.

Nejlevnějším způsobem sociálního pohřbu je uložení popela do urny a v ní pak do urnového háje, případně může být popel rozptýlen na rozptylové loučce. Některé obce zase volí uložení těla do hrobu. Ať tak či onak, podle zákona dnes nelze ani u sociálních pohřbů upustit od úpravy lidských pozůstatků (umývání, holení, stříhání a kosmetické úpravy), oblečení alespoň do rubáše, ideálně z přírodních materiálů ani uložení těla zemřelého do konečné rakve.

Nová vyhláška změnila i to, že urna s popelem musí být hned po kremaci uložena na hřbitově. Dříve totiž nezřídka zůstávala po celý rok, kdy se o ni nikdo nepřihlásil, v krematoriu případně u pověřeného správce pohřebiště na poličce ve skříni.

Kdo chce dědit, musí platit

Obcím se náklady na sociální pohřby vždy vrátí. Buď požádají o refundaci ministerstvo pro místní rozvoj, nebo si částku strhnou z dědictví po zemřelém. Kdo tedy chce po příbuzném dědit, musí zpětně náklady na jeho odchod ze světa obci uhradit. I tak ale na pohřbu ušetří. Cena za sociální pohřeb je regulovaná státem a pohybuje se kolem sedmi tisíc korun.

Čtěte také:

Reklama