Foto: Shutterstock
Na všem se domluvíte, o ničem se skoro nehádáte a zdánlivě vám to klape? To ale nutně neznamená, že jste ve vztahu, který je naplněný láskou. Její absenci poznáte podle několika znaků. A pokud se v nich najdete, musíte zapřemýšlet o tom, jestli budete chtít znovu zažehnout jiskru lásky, nebo se vaše cesty rozejdou. Každý má totiž právo milovat a být milován a zůstávat spolu ze zvyku rozhodně nemusíte.
Bavíte se jen o praktických věcech
Do vztahů se většinou pouštíme proto, abychom se necítili sami, abychom mohli s někým blízkým sdílet své plány, bavit se o cílech, ale i obavách, strachu apod. Přirozeně hledáme někoho, kdo nás vyslechne a případně nám i poradí. To všechno je součástí lásky ke druhému. Pakliže láska chybí, většinou se naše konverzace omezují jen na praktické věci týkající se vyzvednutí dětí ze školy, toho, co bude k večeři a podobných témat. Samozřejmě, že i praktické aspekty života je třeba řešit, ale neměly by být jediným námětem všech konverzací. Vyčpělé vztahy charakterizuje také to, že nemáte tendenci se o nějakém vážnějším tématu bavit ani v případě, že druhá polovička projeví zájem o vaše pocity. Jedním z častých komunikačních problémů jsou potom fráze ve stylu: Nic se neděje, jsem v pohodě, nic mi není apod.
Žijete vedle sebe, ale ne spolu
Další bod samozřejmě úzce souvisí s tím předchozím. Nedostatek komunikace a emociálního zapojení mnohdy vyústí akorát v to, že partneři nežijí spolu, ale takzvaně vedle sebe. Sice akceptují to, co dělá ten druhý, ale bez nějaké větší a hlubší upřímné podpory. Většinou to pak dospěje do bodu, kdy mají oddělené přátelé i způsoby trávení volného času a spojuje je opravdu jen společné bydlení. S tím souvisejí i pocity osamělosti, které můžete mít, přestože máte po svém boku partnera či partnerku a fyzicky tak sami nejste.
Intimita se stala rutinou
Jistě, když má pár třeba děti, tak se na sebe nemůže vrhnout pokaždé, když dostane chuť na intimnosti, ale tyto okamžiky by také neměly podléhat striktnímu plánování ve stylu: Každou středu a přes to nejede vlak. V takovém případě se může snadno stát, že se z intimního života vytratí jakýkoli náboj a stane se z něj rutina, kterou je potřeba si pro klid v domácnosti jednoduše splnit.
A jak se zachovat, pokud ve vztahu identifikujete následující body? Americký psycholog Mark Travers doporučuje si o tom všem promluvit v intimní a otevřené konverzaci o vašich pocitech. A jestliže máte tendenci vztah zachránit, měli byste tyto konverzace zařazovat mnohem častěji. Na vztahu se dá samozřejmě pracovat i prostřednictvím terapie. Na tu můžete chodit sami nebo v páru.
Zdroje: Zena-in.cz, Psychologytoday.com, Nwmarriagecounseling.com, Bolde.com, Lovelane.co
Nový komentář
Komentáře
Můžete mi definovat význam slova "láska"? Lásku si vymysleli básníci. Ti, kteří byli představitelé romantismu. Nebudu popisovat, např. obsah deníku K.H. Máchy - to snad bylo sexuální zvěrstvo, ne láska. To, o čem vy píšete, je ta prvotní zamilovanost. Když je někdo v manželském vztahu více než 10 let, má s partnerem děti, oba partneři mají k sobě i k dětem povinnosti, tak asi si denně nevyznávají "lásku", asi se denně baví o věcech praktických - kape kohoutek v koupelně, nefunguje pračka, děcko dostalo pětku z matiky, nesehnala jsem maso na svíčkovou, nebo na tatarák - dle libosti zúčastněných. Že se intimnosti dějí jen proto, "aby byl klid doma"? Ano, většinou jsou to ženy, které toto přetrpí. A to v těch případech, kdy muži nejsou schopni své partnerky milostně uspokojit, protože si myslí, že ženským to funguje stejně jako jim. Mnohokrát jsem slyšela od žen - "jen proboha žádný sex", "no, ať si to udělá, jak chce, hlavně, ať mám pokoj", "já, že bych měla jiného chlapa, já chci mít pokoj". Tak co, jde tady o "lásku" nebo o sexuální soužití? Láska je především péče o druhého a povinnost.
Tyhle bláboly jsou možná příčinou mnoha rozvodů. Někdo si to přečte, a přesto, že byl doposavad spokojen a vůbec by ho nenapadlo něco řešit a měnit, tak najednou začne vymýšlet, že má právo být milován, a že potřebuje zažehávat jiskru... Výsledkem je rozpad rodiny, děti bez zázemí, pendlující ve střídavé výchově, různé slepence, kterým se říká patchworkové rodiny, plno nešťastných lidí, zhusta i osamělých, protože ono těch ideálních princů a princezen je kritický nedostatek. A celé je to jenom v tom, že je to zkrátka přirozený proces. Láska vyprchá vždycky. Růžové brýle zamilovanosti spadnou, hormony poklesnou, a lidi spolu prostě musí v dlouhodobém vztahu, kde mají děti, řešit hlavně ty praktické záležitosti. To není nic špatného ani nedostatečného, to je normální vývoj situace. Po X letech když se dva na všem domluví, skoro se nehádají a klape jim to, jak se píše v článku, tak to je výhra, a důkaz toho, že jejich vztah je funkční a stojí na pevnějších základech než na romantickém poblouznění. Kdo to rozkopne a pohřbí kvůli tomu, že chce zažehávat jiskru lásky, ten by zasloužil kýbl studené vody na hlavu.