Foto: Shutterstock
„Když jsme spolu začali bydlet, brala jsem to jako praktické řešení. Byli jsme přítel a přítelkyně, každý měl své peníze a dělili jsme se o náklady. Jenže když jsme se vzali, čekala jsem, že už nebudeme všechno tak striktně počítat. Pro mě to mělo být manželství krokem k tomu, že budeme fungovat víc společně,“ popisuje Petra.
Její manžel Tomáš ale bere finance stejně jako před svatbou. Nájem, energie, jídlo i další výdaje si dál dělí přesně napůl. Aby v tom měl přehled, vytvořil si dokonce tabulku, kam zapisuje, kdo co v daném měsíci platil.
„Má tabulku, kam zapisuje úplně všechno. Nájem, energie, nákupy potravin, večeře v restauraci, někdy i drobnosti. Na konci měsíce pak spočítá, kdo zaplatil víc, a ten druhý má rozdíl dorovnat. Většinou jsem to samozřejmě já,“ tvrdí Petra. Podle ní by to samo o sobě nebylo tak nepříjemné, kdyby vydělávali podobně. Jenže její příjem je výrazně nižší než manželův.
„Manžel pracuje v IT a jeho plat je skoro dvojnásobný oproti mému. A já tak na konci měsíce často řeším, abych vůbec něco málo ušetřila,“ vysvětluje. Někdy prý dochází i k situacím, které jsou jí nepříjemné. Pokud manžel během měsíce zaplatí víc — třeba nákup nebo společnou večeři — zapíše to do tabulky a na konci měsíce očekává vyrovnání.
„Skoro pravidelně mi chodí zpráva, že jsem ten měsíc zaplatila o dva nebo tři tisíce méně, a jestli mu můžu rozdíl poslat na účet. Vím, že je to podle naší dohody, ale stejně mě to vždycky zamrzí. Připadám si spíš jako spolubydlící než manželka,“ přiznává.
Petra říká, že po svatbě čekala, že podobné počítání ustoupí do pozadí. Místo toho pokračuje dál. „Někdy navrhne dovolenou nebo dražší restauraci a já v hlavě počítám, jestli si to vůbec můžu dovolit,“ vysvětluje.
O změně se s manželem snažila mluvit, ale narazila na nepochopení. „Řekl mi, že se lidé často hádají o financích a my díky tomu nemusíme. Jenže já mám pocit, že spravedlivé to stejně není, když máme tak rozdílné příjmy,“ říká Petra. Dodává, že nechce, aby jí manžel dával peníze, ale aby prostě někdy zaplatil víc než ona a přestal všechno chorobně zapisovat do tabulek. On ale argumentuje tím, že o domácí práce se taky dělí, a tak je to takhle spravedlivé a nemohou jeden druhému nic vyčítat.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Petra se ocitla v docela problematické a nezávidihodné situaci. Dělit se rovným dílem zní na první pohled fér, ale má to pár „ale“. Není to spravedlivé, pokud májí partneři výrazně rozdílné příjmy. Pro toho s menším platem, a to je v tomto případě Petra, to znamená finanční tlak s rezonující větou v hlavě: „někdy vůbec nevyjdu“. Pro jejího manžela to naopak žádná omezení neznamená. Takovýto systém zacházení s financemi vytváří nerovnováhu. A ta se dlouhodobě ve vztahu může projevit v různých oblastech, třeba jako pocit závislosti, stres nebo v hádkách o peníze. Už nyní Petru mrzí, když jí manžel na konci měsíce smskou žádá „o dorovnání“ chybějící částky. Celá tako finanční komunikace působí ze strany jejího muže chladně a pedantsky. A když bychom se odvážili přemýšlet nad budoucností! Co se stane až přijde třeba mateřská a rodičovská? Jak si Petřin manžel představuje, že to bude fungovat? Co na to řeknou jeho tabulky, které si tak pečlivě vede? Jak budou řešit nějaký nečekaný nebo větší výdaj? Bude manžel požadovat také půlku částky? Má si snad jeho žena vzít úvěr?
Manželé by se měli v dohledné době snažit najít nějaký „dobrý“ kompromis, který bude vyhovovat oběma. Spravedlivější než systém 50 na 50 je například přispívání podle výše příjmu. Je to vyrovnanější a výhodnější v tom, že žádný s partnerů není přetížený. Dalším možným řešením je společný účet na výdaje, kam každý posílá podle domluvy. V partnerství by měla převládat spolupráce, ne „spravedlnost za každou cenu“. Pokud bude manžel Petry trvat na dosud nastavených pravidlech a nebude brát v potaz Petřinu finanční situaci, jsou to blikající kontrolky, nad kterými by se Petra měla zamyslet. Bude to asi více než o finanční problematice, spíše o problému s nastavením životních hodnot a priorit u jejího manžela. A bude je Petra chtít sdílet...?
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
IT specialista a vydelava jenom skoro dvakrat tolik, co pani s pravdepodobne podprumernou mzdou? To je luzr :))) A buran k tomu. Nekompatibilni pro manzelstvi
Taky bych si připadala jak spolubydlící. Rozveď se dokud jsi mladá. Z čeho mu budeš posílat peníze na mateřské? Budeš počítat každou korunu nebo se do nekonečna hádat?
Utíkejte dokud nemáte děti
Tak tomu bych místo vyúčtování poslala rozvodové papíry. A co až by byla doma na mateřské ,jak by to řešil?
Tohle si ovšem měli vyřešit před svatbou. Petra čekala, že se - samo od sebe nějakým zázrakem - něco změní. A ono se to nestalo, jaké překvapení. Tak buď si o tom oba vážně promluví teď, najdou nějaký kompromis (excelovská tabulka by mi vadila nejmíň, to je celkem užitečné, aspoň je přehled, kolik a za co se utrácí, a to je dobré vědět vždycky), nebo manžel nebude přístupný dohodě, a pak nezbývá než aby mu Petra sdělila, že za těchto okolností s ním nemůže mít rodinu, a že je to pro ni moc drahý špás, takovéhle manželství. Je tedy s podivem, že před svatbou jí to nevadilo, to měla přece pořád stejný plat jako teď, musela mít i stejné potíže platit všechno napůl. Tím spíš měla před svatbou předcházet debata o financování domácnosti. Myslím si, že se nedohodnou a spějí k rozvodu. Naštěstí včas, dokud nemají děti.
Měla ses rozvést už včera.
Jestli se s ním o tom snažila mluvit, a on nemá zájem, pak nemá smysl s takovým člověkem ztrácet čas. Hlavně by měla odejít dřív, než přijdou děti, a ona bude muset někam do azylového domu, protože z mateřské by půlku jejich společných nákladů nezaplatila.
Před nedávnem tady byl podobný článek. Tomáš je a byl držgrešle, neměla si ho brát za vlastního. Jediné řešení: Promiň, Tomášku, jsi pro mě finančně nedostupným manželem. A odstěhovat se a rozvést se. A co až budete mít děti? Vydání na ně si bude zapisovat a pak mu to budou muset splatit? Specialista IT - je špatně naprogramovaný, asi oběť povolání.
Asi bych se rozvedla dřív než budu mít moc velkej zářez v jeho židáckým deníčku.