62fdfbcc7633dhy.jpg
Foto: Klinická léčba hysterie
André Brouillet, Public domain, via Wikimedia Commons

Co si o hysterii myslela historická medicína?
Není samo sebou, že hysterie je často připisována něžnému pohlaví. Už svůj název totiž získala podle orgánu, který z žen ženy dělá – podle dělohy. Děloha, řecky hystera, měla podle poznatků antických lékařů před zhruba třemi tisíci lety putovat po těle a postupně utlačovat ostatní orgány, a to včetně mozku. Svou roli sehrálo také Galénovo a Hippokratovo nazírání na tehdejší problematiku psychiatrie. Tito lékaři dob dávno minulých věřili, že jakékoliv duševní a fyzické nemoci způsobují nerovnováha tělesných šťáv. Mezi čtyři základní patřila krev (sangius), žluč (cholé), černá žluč (melané cholé) a hlen (flegma). Převažující tělní tekutina pak byla zodpovědná za to, jaký temperamentový typ zastupujeme (odtud sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik). Pokud se ovšem prý jedna tělesná šťáva prosadila až příliš na úkor dalších, tělo se dostalo do nerovnováhy a vznikaly duševní nemoci. V případě hysterie se jednalo o prudké změny emocí a nálad, nepřiměřené reakce, plačtivost či zvýšený sexuální apetit.

Ve starověkém Řecku či Římě se hysterie léčila především vykuřováním a léčebnými odvary. Ženám trpící bloudivou dělohou ovšem bylo především doporučeno, aby se rychle vdala a co nejvíce plodila. Děloha prý bloudí především tehdy, leží-li ladem a hledá marně spermie.

Ve středověku už to měly označené hysterky podstatně horší. Mnoho z nich skončilo upálených na hranici. Za jejich emoční nestabilitou a výbuchy měl stát ďábel, který je ovládal. Revoluce v léčbě hysterie přišla až rok 1653. Tenkrát začal holandský lékař Pieter van Foreest léčit hysterické ženy pomocí takzvané léčebné masáže intimních partií. V praxi se jednalo o manuální sexuální uspokojení. Tato masáž měla vyvolat záchvat – orgasmus, který měl pomoci následně zmírnit příznaky hysterie.

62fdfc0fa04a0Drawings-of-a-woman-in-catalepsy-by-Albert-Londe.jpg
Foto: Ženy s různými projevy hysterie. Rok 1893
Albert Londe, Public domain, via Wikimedia Commons

Osmnácté století možná dalo počátky oblíbené praktice masturbování s hlavicí sprchy, protože k uvolnění hysterické ženy lékaři začali používat proud vody. Pierre Briquet – velmi uznávaný lékař z Francie, provedl výzkum hysterie v roce 1859 a své výsledky prezentoval veřejně. Za hysterií podle jeho mínění stojí sexuální frustrace a léčba je poměrně jednoduchá. Spočívá v pravidelné masáži klitorisu. 

O pár let později, v roce 1869 přichází Američan George Taylor s novinkou. Pro léčbu hysterie vyvinul mechanický přístroj usnadňující nástup léčebného záchvatu (orgasmu). V podstatě se jednalo o první sestrojený vibrátor. Upozornil ovšem širokou ženskou veřejnost, že se jedná o velmi návykový nástroj, na kterém se dámy mohou stát i závislé.
 
Hysterie a její léčba dnes
Pojem hysterie již dnešní psychiatrie neužívá. Nejblíže tomuto označení je pravděpodobně histriónská porucha osobnosti. Jak se takový histrión projevuje? Na první pohled se zpravidla vůbec nemusí jednat o nemocného člověka. Mnoha pacientům s histriónskou poruchou osobnosti se daří zprvu oklamat i zkušené terapeuty. Takový člověk se na první dobrou projevuje jako osobnost. Vypadá nekonvenčně, je vidět i slyšet, umí bavit společnost a má silné emoční zázemí – nebojí se své emoce projevovat a rychle je umí měnit. Nezřídka se také u histriónů projevuje bájná lhavost, která je zpravidla prozradí. Původ této poruchy není zcela jasný, avšak většina odborníků se shoduje, že většina pacientů trpící histriónskou poruchou zažila v raném dětství trauma či vyrůstalo v nevhodném rodinném prostředí, kde jim nebyla věnována adekvátní pozornost.

62fdfc3829bd7Hysteria.jpg
Foto: Projevy hysterie u pacientky. Mezi 1876 -1880
Damiens.rf, Public domain, via Wikimedia Commons

Projevy histriónské poruchy osobnosti

  • Nízká schopnost empatie – Takoví lidé mají tendence jakoukoliv situaci vnímat pouze ze své perspektivy. Pokud přijde ve společnosti řeč na život či problémy někoho jiného, umí obratně strhnout pozornost opět na sebe. Často používají věty jako: „To já to dělám tak, že…“
  • Touha být středem pozornosti za každou cenu – Histrión doslova žije z pozornosti a je v podstatě jedno, zda se jedná o pozornost pozitivní (obdiv) nebo negativní.
  • Touží po uznání – Pro pochvalu udělá vše, dokáže až překvapivě rychle měnit strany a touží se zavděčit naprosto všem.
  • Teatrální chování – Jeho projevy emocí jsou neadekvátní situaci. Jejich emoce se mohou zdát bouřlivé, ale jsou povětšinou mělké, stejně jako histriónovy vztahy. Často mění partnery a přátele.
  • Manipulace – Používá citového vydírání a manipulace, aby na sebe strhnul pozornost.
  • Zveličování a bájná lhavost – Vypráví neuvěřitelné historky hraničící s akčními filmy a mluví o sobě pouze v superlativech. Nikdy nepřizná, že nějaké problematice nerozumí a své schopnosti zveličuje. Dopustí-li se selhání, viní vždy okolí nebo okolnosti.

Problém s histrióny je především v tom, že dokáží být zpočátku velmi okouzlující a atraktivní. Jsou tím typem lidí, kteří se nemusí představovat dvakrát, protože si je každý zapamatuje. Problém nastává ve chvíli, kdy jim nevěnujete stoprocentní pozornost nebo se situace (například ve vztahu) nevyvíjí tak, jak si představují. Pak jsou schopni sklouznout k manipulaci, psychickému teroru i fyzickému napadaní – to vše za jediným účelem – udržet vás a vaši pozornost za každou cenu.

Léčba je skutečně obtížná a velkou roli v ní hraje terapie. Ovšem histrión má tendence za svá selhání vinit ostatní, a proto zřídkakdy dojde k uvědomění, že něco není v pořádku. Zpočátku většinou na terapii spolupracují, protože si chtějí získat terapeutovy sympatie, ovšem systematická práce na sobě je jim cizí. Proto musí terapie probíhat pomalu a v malých krocích, aby mohl pacient sám zaznamenat pokroky a pochopil vadné vzorce svého chování.

Čtěte také: 

Zdroj: Autorka článku (Centrum péče o duševní zdraví Královéhradeckého kraje a Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové), Psychiatrie v praxi, Doc. MUDr. Ján Praško, CSc. - publikace Poruchy osobnosti (nakladatelství Portál, rok vydání 2003), magazín Dotyk, Sto plus jednička

Reklama