Prý se člověk může touto cestou nejen vyléčit z různých neduhů, ale rovněž nahlédnout například do minulého života. Pomocí hypnózy lze s lidskou myslí udělat ještě spoustu dalších alotrií. Lákala vás někdy možnost to zkusit na vlastní kůži?

Vaše tělesné funkce jsou v hypnotickém stavu sníženy a duševní jsou naopak aktivovány.

Lze snadno vyvolat či potlačit projevy těla, jako je například bolest, funkce cévního a nervového systému, ale i sexuálních funkce, práce metabolismu a tak dále.

Základem úspěšné hypnózy je jasná dohoda mezi klientem a terapeutem, tedy souhlas klienta a přijetí této metody.

Po hypnotickém prožitku přichází tělesná reakce.

o

Tak například, v případě, že „prožijete“ něco, co vás poleká, může se uvnitř vás odehrát mnoho věcí. Uvolní se adrenalin, a ten zrychlí srdeční činnost a dech. Krevní oběh je odkloněn do srdečního svalu plic a jiných svalových tkání.

„Hypnóza je elementární forma biologické komunikace, která probíhá na základě uvolnění tělesných biochemických přenašečů“, říkají ti, kdo se jí aktivně zabývají.

Informace si je třeba vtisknout z vědomé mysli přímo do podvědomí. Tak se každá vědomá myšlenka podílí na budování hlubší části bytosti“, uvádějí rovněž.

dNo dobře, ale kdo mi zaručí, že efekt bude pokaždé příznivý? Když si představím, že bych měla podruhé prožít vlastní smrt, na kterou si pamatuji spontánně, netuším, k čemu by to pomohlo?

Strachu z utopení a udušení, fobie ze smrti bez pomoci, mě to, že jsem se rozvzpomněla nezbavilo.

A k čemu je informace o tom, čím jsem byla a jak jsem žila? K čemu prožít cosi traumatizujícího znovu?

Lze to pochopit ve chvíli, kdy si má zhypnotizovaný objekt například upamatovat na tvář zločince, když byl opřed tím například svědkem trestného činu.

Existují tyto metody, které naše kriminalistika využívá.

Co se ale stane s člověkem, který to podstoupil?

Absolutně bych to nikomu neporučil. Lidská duše tím neskutečně trpí. Je svazována a manipulována. Kromě toho, objekt si během hypnózy vytváří velice silnou závislost na hypnotizérovi a to je špatné“, domnívá se psycholog Rostislav Prokopjuk, který není nikým jiným, než mužem, kterého jsme vám představili v souvislosti s malým Milouškem, když se pouštěl do jeho, pohledem medicíny dost problematické léčby. ZDE.

Zítra se dozvíte, jestli byla léčba úspěšná.

Už bych do toho nešla

„O hypnóze a možném léčení úporných bolestí hlavy jsem se dozvěděla od kamaráda. Moc jsem tomu nevěřila, ale představa, že do smrti budu na práškách, také lákavá nebyla. Bylo to před sedmi lety v Olomouci. Byl to milý muž asi padesátník. Na lehátku jsem sledovala napřed plamínek a pak spirálu, která svítila. Jeho hlas jsem slyšela z dálky. Během „obřadu“ jsem se pomočila. Viděla jsem sebe pod koly vozu, byla to strašná bolest, která procházela celým mým tělem do hlavy. Pořád jsem jakby z dálky poslouchala, že se nic neděje, ale dělo se, a já to nedokázala ovládat ani náznakem. Nepřála bych nikomu ten šílený, smrtelný strach. A bolesti hlavy? Popravdě musím říci, že jsou sice stejně úporné, ale v delších intervalech. Ten zážitek mě ale budí ze spaní a nikdy se ho nezbavím. Takže, kdybych to měla shrnout, jeden problém se mi zmenšil a další přibyl. Už bych to nikdy nechtěla opakovat“, svěřila se nám dnes sedmatřicetiletá Vlaďka.

Zkusili jste? Šli byste do toho?