Matylda se narodila v roce 1872 v městečku Ligovo, které je dnes předměstím Petrohradu. Pocházela z polské umělecké rodiny, její otec, bratr i sestra byli tanečníci. Ona už jako malá dívenka chodila do baletní přípravky a vystupovala v baletním souboru. Bylo tedy víc než jasné, že se i její život bude ubírat tímto směrem a že bude studovat na petrohradské taneční škole.

5b8e4aa1c3c06obrazek.pngNávštěva baletu totiž patřila v Rusku k velkým kulturním událostem. V oblibě jej měla i vládnoucí carská rodina. Vlastně to fungovalo tak trochu jako neoficiální seznamka pro příslušníky rodu Romanovců… Vztahy ruských velkoknížat s baletkami nebyly ničím neobvyklým. Téměř každý měl mezi tanečnicemi nějakou milenku. Na carském dvoře se totiž logicky předpokládalo, že dívky kromě krásy a uměleckého nadání musejí být také zdravé a že tu tudíž nehrozí žádné obávané nemoci, tehdy tak rozšířené. Vážné zdravotní problémy by se totiž při tvrdém tréninku dívek okamžitě projevily.

Na každoročním závěrečném představení baletní školy, které předcházelo přijetí absolventek do tanečního souboru, byla přítomná celá carská rodina. Po galapředstavení se pak konala slavnostní večeře, kde docházelo k osobnímu seznámení s mladými balerínami. Nejlepší tanečnice seděla na čestném místě mezi carem a carevnou.

Léta tvrdé dřiny a úsilí se Matyldě vyplatila! V roce 1890 se stala úspěšnou absolventkou. Tleskal jí i samotný car Alexandr III., vedle něhož seděl jeho syn, dvaadvacetiletý carevič Mikuláš. A ten měl oči jen pro ni!
 
5b8e4abf0ab40obrazek.pngPřízeň někoho z vládnoucího rodu znamenala pro baletky vysokou prestiž a finanční zajištění. Existovala tudíž mezi nimi velká rivalita, protože za pár let vztahu se šikovným balerínám podařilo nahromadit celkem slušný majetek. A mnohdy to taky znamenalo, že díky přímluvě mohly získat u šéfa souboru větší respekt, dostat se k lepším rolím a větší gáži.

Mezi takto protěžované tanečnice patřila i Matylda Krzesińska, jedna z nejslavnějších primabalerín své doby. Onoho osudného dne se do ní zamiloval carevič a ona do něj. Chodil častěji na představení, vyhledával ji v šatně a po zkouškách na ni čekával. Doposud platonický vztah se ale do další fáze posunul teprve po půl roce. Tentokrát převzala iniciativu Matylda, která se se svou láskou svěřila rodičům a s jejich souhlasem s od nich odstěhovala.

Rodiče ji sice varovali a ostatně i ona si byla vědoma toho, že to nebude vztah na celý život, že bude muset ustoupit zákonné manželce. A to se také stalo, když po nečekané smrti cara Alexandra III. nastoupil v roce 1894 jeho syn Mikuláš na trůn. Tehdy se také oženil se svou snoubenkou hesenskou princeznou Alix, pozdější carevnou Alexandrou, a poměr s Matyldou ukončil. S carem se ale Matylda nerozešla ve zlém, zůstali přáteli. Dostala od něj vysoké odstupné a pravidelně i nadále nemalé dary. Mikuláš pro ni také nechal v Petrohradě postavit luxusní palác, do kterého se, jen tak mimochodem, po revoluci nastěhoval sám Lenin.


5b8e4b21d6c4cobrazek.png
Matylda zvyklá na přepych však po rozchodu s carem neměla na truchlení čas a našla si náhradu v podobě Mikulášova bratrance velkoknížete Sergeje. A po nějaké době dalšího bratrance, takže to táhli všichni tři. V rodině Romanovců se jí tak zalíbilo, že později následovaly další vztahy s carovými strýci, mnohdy také souběžnými. Matyldin jediný syn narozený v roce 1902 vlastně do smrti nevěděl, který velkokníže je jeho otec. Hovořilo se i otcovství cara. Ostatně Matylda chtěla dát synovi jméno Mikuláš, ale to jí carská rodina zatrhla, a tak ho pojmenovala Vladimír. Už tak kolovaly po Petrohradě řeči, že se chlapeček podobá samotnému carovi. Byly to ale nejspíš pomluvy a otcem byl některý z carových příbuzných. V každém případě se Vladimír, kterému říkali Vova, narodil jako nelegitimní Romanovec, což ani carská rodina nepopírala.

5b8e4b474dcceobrazek.png
To, že uměla nejen tančit, ale především se dokázala pohybovat ve vysoké společnosti a těžit z toho, vyvolávalo nejen závist, ale přímo nevraživost. Ředitel carského divadla i taneční mistr sice Matyldu jako umělkyni uznávali, ale považovali ji za morálně zkaženou osobu a nevyjadřovali se o ní vůbec lichotivě. Taneční mistr preferoval jiné tanečnice, nicméně se musel mít na pozoru, aby sám nepřišel o místo.

Matylda byla známá tím, že milovala šperky a její milenci na ní rozhodně nešetřili. A ona se tak ráda šperky chlubila! Kde jinde než na jevišti? Tancovat se šperky s neobroušenými ostrými hranami kamenů bylo velice nebezpečné pro její partnery, proto to bylo zakázáno. Matylda si z toho nic nedělala, byla tak bohatá, že zákaz nedodržovala a pokuty vždy s přehledem zaplatila. Hlavně, že se mohla ukázat! Přátelila se i s Agathonem, mladším a předčasně zemřelým bratrem prominentního zlatníka Carla Fabergého, který pro carskou rodinu zhotovoval nejen ty nejkrásnější šperky, ale i proslulá Fabergého vejce. U něj objednávala romanovská velkoknížata šperky pro Matyldu.

Idylka skončila s bolševickou revolucí v roce 1917. Matylda si uvědomila nebezpečí, které by jí mohlo hrozit. Pět dní po revoluci si proto sbalila jen to nejnutnější a s kufrem naditým šperky spolu se synem tajně opustila Rusko. Měla nejvyšší čas. Z balkonu její luxusní, byť už vyrabované vily, pronesl Lenin svůj první veřejný projev.
 


To car bohužel takové štěstí neměl, jeho smutný konec je všeobecně znám. Ve Francii se nakonec stala Matylda legální členkou rodu Romanovců. V roce 1921 se provdala – dokonce s požehnáním bývalé carevny Marie Fjodorovny, matky zavražděného cara - za jednoho ze svých milenců, carova synovce, o sedm let mladšího velkoknížete Andreje. Ten také uznal za vlastního Matyldina syna Vladimíra, i když je docela možné, že vlastně adoptoval svého skutečného syna. Pobyt v Paříži manželé střídali s Azurovým pobřežím, kde se usadili v době druhé světové války, kdy byla Paříž okupována nacisty.

Ve Francii žila Matylda ve srovnání se svým rozmařilým životem v Rusku nebývale skromně. Byla ale šťastná, že nedopadla tak jako carská rodina, a prožila tu relativně klidné další půlstoletí. V Paříži si otevřela baletní školu, která brzy získala dobré renomé a kde předávala své zkušenosti začínajícím baletkám. Přesto na konci života spíše živořila, protože se její jmění rychle rozkutálelo.

Na divadelní prkna se naposledy postavila ve svých čtyřiašedesáti letech na charitativní akci Královského baletu v Covent Garden. Zemřela v Paříži v roce 1971 jen pár měsíců před svými stými narozeninami.
 
Do povědomí ruské veřejnosti se Matylda Krzesińska znovu dostala téměř padesát let po své smrti v loňském roce 2017. Tehdy byl uveden nákladný romantický film Matilda pojednávající o vztahu tanečnice s ruským následníkem trůnu. Protože byly vyvinuty zejména ze strany církve snahy o zakázání filmu, musela být jeho premiéra třikrát odložena. A co jim vadilo? Že tu byl tehdy ještě budoucí car Mikuláš vylíčen jako svůdník a tedy dehonestován. Jenže tady nešlo o nějaký nově objevený skandál, film byl natočen podle víceméně známé skutečnosti.
Mikuláš, který byl kvůli smutnému konci celé carské rodiny v roce 2000 svatořečen, byl ale normální muž, který si chtěl podobně jako jiní aristokrati v mládí užívat, takže tyto reakce konzervativních kruhů byly značně přehnané. Po uvedení filmu také jeho odpůrci nemohli vydýchat, že ruského cara hraje německý herec i rovněž celkově film kritika strhala…
 
Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama