S kojencem na kolo!? Proč ne! Jste-li stejně jako já skalními příznivkyněmi delších i kratších přesunů pomocí potomka prvního, tenkrát ještě dřevěného odrážecího kola zvaného Draisina, rozhodně po příchodu dalšího člena rodiny na svět nedělejte tlustou (ani tenkou, natož tečkovanou) čáru za svou ušlechtilou zálibou.
Co je k tomu potřeba?
Rozhodně budete potřebovat buď vozík k tomuto účelu určený, nebo dětskou cyklosedačku. Záleží pouze na vás, od jakého věku hodláte pokračovatele rodinných tradic zasvětit do pasivní cyklistiky. Kojenec může vozík používat teoreticky od narození (asi do 5 let). Prakticky od momentu, kdy se k činu odhodláte.
Součástí výbavy vozíku bývá speciální vložka pro novorozence. Malí cyklisté v ní mají zajištěnu vhodnou polohu podobně jako v autosedačce „vajíčko“, kterou lze u většiny typů vozíků bez problémů používat. Vložka dále částečně plní i funkci ochrannou, a to především před bočními otřesy a výkyvy.
Jak zajistit komfort
U vozíků je zajištění pohodlného cestování samozřejmostí. Neodpružené modely vám postačí na vyjížďky po upravených cestách. V případě, že vás zaskočí přechodné neplánované zhoršení terénu, pružně zavěšená sedačka a mírné podhuštění pneumatik ochrání pasažéra od nejhoršího. Pokud jste vyznavači dobrodružnějších jízd v terénu, neváhejte a zakupte rovnou odpružený typ. Vašeho potomka si bude kvalitní vozík hýčkat, neboť většina z nich bývá dvojmístná, takže je spousty prostoru pro odkládání hraček, pití i jídla (popř. sourozence). Při nepřízni počasí je tento dopravní prostředek malým uzavíratelným pokojíčkem s možností příjemné siesty na čerstvém vzduchu. Většina druhů má dokonce zavazadlový prostor, jedete-li tedy na projížďku s partnerem, nejen že ho pěkně zapřáhnete, ale ještě mu můžete naložit svoje zavazadlo (alespoň vám nebude ujíždět).
Slouží-li vám kolo spíše jako přibližovalo po městečku či vesnici na krátké vzdálenosti, je možné, že se budete lépe cítit s sedačkou. Ta však vašemu malému cestovateli mnoho komfortu nenabízí. Dle mého názoru a zkušeností ji ocení spíše komunikativní batolata, a to ještě za pěkného počasí. Za deštivého počasí „sedačkáři“ uvítají speciální pláštěnku na dítě v sedačce, i když dobře poslouží i kočárková pláštěnka či pláštěnkové pončo pro dospělého.
Vetší problém však nastává v situaci, kdy vám nezbedný pasažér na kole usne. Ani sklopné sedačky nezabrání tomu, aby se jeho hlavička nekývala a neposkakovala jako „na pérku“. Ono opírat se pohodlně o sedadlo s helmou na hlavě není zrovna jednoduché! Řešením je spáče na klidném místě vyndat a uložit ho. Sedačkářům proto doporučuji přibalit do zavazadla skládací karimatku a lehkou deku (dobře poslouží i teplá tatínkova mikina).
Praktické doporučení, zajišťující cestovatelský komfort našich potomků při celodenních výletech, nám pomůže zajistit i osvědčený systém cestovaní mnoha rodičů zvaný „Od atrakce k atrakci“. Praxe je příjemně jednoduchá, střídáme jízdu s množstvím delších přestávek na pro děti atraktivních místech. Pro kojence kolem roku a batolata to jsou zejména hospůdky s přilehlým pískovištěm či hřištěm, potoky s možností brouzdání nohou a házení kamínků a lodiček apod. Rozhodně s sebou nezapomeňte kyblíček, lopatku, balón a další venku použitelné dětské nezbytnosti. Co všechno lze s dítětem vyzbrojeným malým hudebním nástrojem zažít, je na samostatný článek. Sama budu dlouhou dobu (a asi nejen já) vzpomínat na naše rodinné výlety na kolech, s batoletem nadšeně vyhrávajícím na starou foukací harmoniku.
Tentokrát začnu problematičtějším druhem vozítka, a tím je bezesporu sedačka. Ta bohužel neposkytuje prakticky žádnou ochranu při pádu nebo střetu s překážkou. Jedinými bezpečnostními prvky jsou bezpečnostní pásy a nastavitelná „odkaliště“ na nohy (u zadních sedaček) s bezpečnostním páskem. Vozíky jsou na tom o něco lépe, používané materiály i konstrukce zajišťují stabilitu i při pádu rodiče a
Jak je to s přilbou?
Dle zákona musí mít všechny osoby mladší 15 let při jízdě na kole na hlavě přilbu, a to nejen na silnici! „Dospěláků“ se nařízení zatím bohužel netýká, ale pokud mohu doporučit, jděte dětem příkladem, ocení to! Zmíněné nařízení se tedy logicky týká i dětí v cyklosedačkách. Překvapivé pro některé čtenářky bude, že používání ochranných přileb ve vozících povinné ze zákona není. Výrobci vozíků uvádějí, že jsou zkonstruovány tak, aby se hlava dítěte při nárazu nebo převržení vozíku nikdy nedostala do kontaktu s vozovkou nebo konstrukcí vozíku.
Rady, jak vybrat dětskou přilbu
» Přilba musí být pohodlná. Nemá klouzat dopředu ani dozadu, též nemá sedět těsně.
» Přilba nemá zakrývat uši.
» Řemínky na výrobku nesmí škrtit ani řezat. Řemínek musí být pod bradou, na bradě nemá co dělat.
» Kvalitní přilby mají dostatek odvětrání. Dalo by se říci čím více, tím lépe. Určitou výhodou se zdají být odvětrání krytá síťkou, v minulosti se vyskytlo několik případů, kdy do nekrytého otvoru v přilbě zabloudila vosa…
» Přilbu kupujte co nejlehčí, aby byl krk cyklisty minimálně zatěžován (hrozí křeče v zátylku). U dětí by hmotnost neměla přesáhnout 200 g.
» Nenakupujte výrobek z druhé ruky, i když se zdá být v pořádku, nemusí tomu tak být. Vnitřní pěnová struktura je konstruována tak, že se po pádu porušuje (rozdrtí), což na první pohled rozhodně nezjistíte. I okem neviditelná prasklinka narušuje ochrannou funkci.
» Návod požadujte v českém jazyce.
» Líbí-li se dítěti jeho přilba, snáze se s ní ztotožní a bude jí nosit rádo. V rámci možností nechte dítěti možnost výběru (např. ze dvou vámi vybraných).
POZOR: Přilba, která není zapnutá, jako by nebyla! Pro malého odmítače této ochranné pomůcky platí: Není přilba, není kolo!
V případě, že jste v pokušení si myslet, že je pro děti vození se v cyklistických vozítkách po trasách možných i nemožných otrava, navštivte například tyto odkazy: www.nakole.cz/deti/, http://www.azub.cz/cz/sztulici/index.php. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v našem případě maximálně desetidenní cyklistická dobrodružství patří k těm nejhezčím dovoleným.
Fotky vozíků zapůjčil server www.dveplusdve.cz, stejně jako půjčuje i zobrazené vozíky. Na zmíněném webu naleznete i praktické srovnání cyklosedačky a vozíku.
P. S.: A nemáteli-li potomka, udělejte radost svému psovi! K dostání jsou totiž i úžasné vozíky pro uondané psí společníky J!
Zdroj: Kolo a děti, Jiřina Lišková
www.nakole.cz
Nový komentář
Komentáře
a....: Máš v lecčems pravdu. Tohle mě hrozně vytáčelo u bývalého šéfa, netýkalo se to učení, ale zjišťování informací vůbec. Než by se podíval do sešitu, který leží před ním na stole, tak čeká, až mu někdo naservíruje informace, a ten někdo jsem měla být já (ovšem bez toho sešitu, já jsem to měla mít v hlavě). Já se taky radši učím sama, to jde totiž lehčeji a tolik se toho nezapomene. Do jazykovky chodím, protože zas tak jazykově nadaná nejsem, abych se naučila jazyk od základu sama, ale taky lezu na cizojazyčné weby a zkouším něčemu porozumět.
Olynth: No já mám holt takový širší záběr a mám ve zvyku věci vidět v souvislostech, proto mi asi nerozumíš. Jinak nesouhlasit se mnou je tvé svaté právo
a....:
fakt ne, na to nemám. já až teď pochopila, že motáš páté přes deváté. zkus si znovu přečíst článek nahoře a debaty pod ním. jsi úplně mimo.
tvoje výchovné metody se nesnažím analyzovat. snažím se ti říct to, že s nima nesouhlasím a že mám ke svým dětem jiný přístup.
jinak s tím sebevzděláváním dospělých máš pravdu.
medved: Konečně se k tomu dostáváš
Vždycky záleží na tom, kdo se učí a jestli se to opravdu chce naučit. Když se naučit chce, informace a cestu k tomu, jak se to naučit si prostě najde sám. Já přece netvrdím, že na všechno musí přijít sám, ale prostě požádá o radu, nechá si vysvětlit dílčí věci, se kterými si neví rady. Ale vpodstatě se učí SÁM.
Olynth: Moje dcera se s ničím nemoří, buď ji to baví a pak se do toho pustí, nebo jí to nebaví a pak ji k tomu nepřiměju ani párem volů.A nepokoušej se analyzovat mé výchovné postupy, na to fakt nemáš
a....: s tema jazykovyma kurzama mas teda pravdu...ale to neni chyba ucitelu ale zaku...kazdy ceka na norimbersky trychtyr a neni ochotny se sam vybicovat
Vivian: ja taky myslim, ze lyzovani je "nadstandart"...v dnesni dobe rozhodne....je to uz i docela luxusni zalezitost...ale za totace, kdy to bylo za babku fakt umel lyzovat kde kdo....
medved: ono je jednodušší lehnout si na deku a nechat dítě ať se moří samo než se mu věnovat a naučit ho např.plavat za podstatně kratší dobu. proto ten názor o tom, že samostudium je nejlepší cesta k úspěchu
medved: Ty zástupy učitelů a trenérů jsou převážně proto, že se každý musí nějak živit. Sama jsem se naučila plavat, lyžovat, jezdit na kole bez jakýchkoli následků. Předesílám, že nelyžuju dobře, ale v plavání a jízdě na kole jsem na tom velmi dobře.
Mě zas zaráží naopak ten dnešní extrém, lidé docházejí 10 let na jazykové kursy a jazyk umějí pořád jen na elementární úrovni, ke všemu potřebují odborného instruktora a ani je nenapadne si věci samostatně natudovat z knih, na každou zhovadilost je třeba odborného školitele. To jsou zas věci, které dostávají mě
Moje tchyně se teda taky strašně diví, že nelyžuju, a já zas nechápu, co je na tom tak strašně divnýho, když mě to neba... Já se taky nedivím, že se tchyně neumí třeba potápět...
Jenže ona je ten typ, co se tetelí blahem, když může před lidma říct, že byli o víkendu lyžovat v Alpách... a je jí jedno, že umí jakoukoli cizí řečí sotva pozdravit.
7kraska: umět plavat by člověk asi měl, to mu může i zachránit život... ale proč proboha by člověk musel umět lyžovat nebo hrát tenis??
A proč zrovna tenis a ne třeba fotbal? A proč by to vůbec musel umět, když je to čistě zájmová činnost, stejně jako lyžování nebo stejně jako třeba pletení?
Bonsai: (89)
a....: tvoje nazory me fakt dostavaji
opravdu si myslis, ze clovek se nejlip nauci vsechno sam ? tak k cemu jsou ty zastupy ucitelu, treneru...podle tebe asi k nicemu
kdyby mi to nekdo vysvetlil jako decku, tak lyzuju o dost lip s podstatne mensi namahou
ja jsem se treba vesmes "sama" naucila lyzovat a nasledky pocituju dodnes...az jako temer dospela jsem se musela preucovat chybne navyky a jde to ztuha
Dělají se už i skafandříčky pro mimina, aby se rodiče kvůli nim nemuseli vzdávat takového ušlechtilého koníčka, jakým je potápění?
A co cepínečky, ty by nebyly?
Olynth: Je vidět, že tohle je úplně mimo tvé chápání. Jde o to, že člověk si musí sám aktivně obstarávat informace a nepotřebuje k tomu toho zprostředkovatele, tedy učitele. Tedy nejde o to něco vynalézat, ale jen si to vynalezené dokázat sám zpracovat a utřídit, později využít. S tím ti stejně žádný učitel nepomůže.
a....: pro mě vynalézat vynalezené je fakt ztráta času.
medved: Olynth: Tak to máte holky fakt blbý, jestli vždycky potřebujete někoho k tomu, abyste se něco naučily. Když se tak podívám na sebe i na lidi, které znám, musím říct, že ty nejdůležitější věci pro svou profesi i pro život se naučili sami, bez jakéhokoli vedení. Kdo čeká pasivně na to, až bude něčemu NAUČEN má fost často žalostně bídné výsledky.
a....: Mně je úplně jedno, kdo, co a jak se učí. Ale fakt se mi nelíbí, když mám být vinou rodičů zaostalá, protože neplavu, nelyžuju a ani jinak nesportuju.
To je snad moje věc, že jsem se nenaučila plavat, lyžovat a jakkoliv sportovat, protože se mi sport od nejútlejšího věku kapitálně hnusí.
medved: i já
medved: Styl samouk byl prsa pod vodou, plavala jako žabka. Pak už se jen musela naučit zvedat hlavu a dýchat, to jsme doladily spolu. Styl samouk je samozřejmě styl pro běžného uživatele ne pro profesionála.
Meander: Fakt mám pocit, že člověk, když se chce něco naučit, naučí se to sám, bez vedení, bez učitele. Ale když " je učen" nemusí to na něm zanechat skoro žádné stopy. Já jsem se např. s děvenkou děsně vztekala, když jsem se jí pokoušela do hlavy vpravit angličtinu. Teď se to učí tím, že si čte cosi na internetu a ptá se mě na slovíčka.
a....: to teda ten styl samouk bych rada videla