Vybrat dárek, aby se člověk nestyděl jít na oslavu narozenin nebo jiného jubilea, není jenom tak. A tak se čím dál víc přikláním k tomu, aby se v naší rodině upustilo od kupovaných dárků. Přináší to s sebou několik problémů.

Tak za prvé: tím, že s rodiči a sourozenci nebydlím, tak automaticky ztrácím přehled, co mají a co potřebují. Nenápadné sondování u jejich nejbližších vždycky narazilo na tuhý odpor. Proč by mi ostatní příbuzní měli radit, co mám koupit, když sami byli bezradní.

To obvykle v praxi vyústilo v druhý, zásadnější problém.
Tím, že jsme se nedohodli, tak jsme, hlavně já se sestrou, vybíraly často nezávisle na sobě navlas stejné dárky. Takže moje dcera například dostala ke čtyřem letům knížku o Krtečkovi hned dvakrát. Jednou ode mne, podruhé od sestry. Když rozbalovala druhou, rozbrečela se. Asi i v tak útlém věku pochopila, že má vlastně o jeden dárek míň.
U otce to byl zase onehdy holicí strojek, který měl naráz ve dvojím provedení. Synovec pro změnu nafasoval během jednoho půldne dvě naprosto identická cédéčka své oblíbené rockové skupiny... -:)

Třetí problém nastal, když jsme se začali dohadovat, který obdarovatel půjde duplikát vyměnit za něco jiného. Nikomu se samozřejmě nechtělo. Takže jsme se předháněli, podotýkám na rodinné oslavě, kde se sešly tři rozvětvené famílie, kdo věnuje dárek oslavenci jako první, aby byl z obliga a nemusel do obchodu kvůli výměně. Těm, co si nepospíšili, to připadalo nefér, takže argumentovali, aby se to posuzovalo podle toho, kdy se dárek koupil, a ne kdy se předal oslavenci, k čemuž měly posloužit nákupní paragony. :-))) Navrch mívali ti, co nejen že paragon nevyhodili, ale rovnou ho vzali s sebou na oslavu a snažili se ostatní přesvědčit o svém prvenství při nákupu...
Jasně, bylo by nejjednodušší se předem dohodnout, ale pravda je, že v naší rodině se nákupy dárků nechávají tradičně na poslední chvíli, takže není čas na nějaké konzultace ...

Nikomu bych nepřála prožívat zoufalství, kdy hodinu před plánovanou návštěvou u rodičů kvůli matčiným padesátinám naprosto nevíte, co koupit, čím udělat radost, čím v dobrém překvapit, a tak vám najednou i rezatá paruka s vlasy do půl zad pro máti, která má od přírody bohaté černé vlasy, připadá jako celkem dobrý nápad...Takhle uvažují naprostí zoufalci. Občas se mi stávalo, že jsem nakupovala pod takovým tlakem, že už pár minut po zaplacení mi došlo, co jsem to vlastně vybrala za volovinu...

Proto mi připadá rozumnější, když se všichni sebereme a někam vyrazíme. Na večeři, na výlet... Záleží na tom, na jaký den a jaké roční období narozeniny připadají. Zatímco já jsem si často už po roce pořádně nepamatovala, co jsem dostala k minulým narozeninám, tak mám naopak v živé paměti, jak jsem byla v den svých třicátin na běžkách...Slunce nádherně svítilo, sníh byl tak akorát, a protože byl čtvrtek, tak na horách skoro nikdo nebyl... Tenhle den navždycky uvízne v mé paměti jako nádherný dárek, protože to byl krásný zážitek...

Proti bonbonierám, kosmetickým balíčkům ani jiným dárkům nic nemám, ale nejlepší jsou přeci jen společné chvíle. Aspoň budu mít jednou na co vzpomínat.
Třeba na to, jak jsme při jedné takové oslavě na horské túře zmokli až na kost, takže se nám v batohu rozmočily doklady; jak jsme při jiné příležitosti jeli do útulku pro psa, abychom ho zachránili a měli sami radost, nebo jak jsme při dceřiných narozeninách zkusili připravit japonské sushi, čemuž ovšem předcházelo společné běhání po obchodech, kdy jsme sháněli různé ingredience a užili jsme si u toho spoustu legrace ...