Kdysi jsem byla ještě s kamarádkou a našimi tehdy půlročními dětmi na chalupě.
Les, samota, lišky dávaly dobrou noc, nádhera.
Byly jsme mladé, pitomé a plné optimismu J
Jeden den přišla skupina, tehdy ještě „příslušníků VB“. Prý hledali nějakého zloděje.
A večer pak přišli dva z nich, v uniformách, lehce podroušení a se psy. Že prý mají hlídkovat u rekreačních objektů, ale prší…
Neměly jsme nejlepší pocit, ale nenapadlo nás, že bychom měly mít obavy z policajtů.
A tak jsme seděli u stolu, oni si dali ještě láhev, kterou si přinesli, a povídali a povídali a začali mít oplzlé řeči a návrhy. Hned vedle seděli psi, kteří vypadali skutečně hrozivě.
Ani ty dvě děti by jim u toho asi nevadily…
Jak se opíjeli víc a víc, tak začali vytahovat zbraně, ptali se, jestli si nechceme zastřílet…
To už jsme se opravdu začínaly bát.
Nebudu to zdržovat. Zbytek večera a noc až do rána jsme strávili běháním mezi pokoji a po schodech.
Tomu všemu asistovali ti strašní vycvičení hafani, kteří by na povel určitě udělali cokoliv.
Teď už se tomu smějeme. To musel být pohled!
My dvě, za námi dva nacamraní policajti, v závěsu vlčáci. Nahoru po schodech, otočka kolem postýlek občas přerušená nakrmením, či přebalením… a zase dolů ve stejném pořadí. A přitom polohlasně naše odmítání těch hnusáků a okřikování, pokud začali být příliš hluční.
To byla noc! Ráno jsme je vypakovaly i se psy, sbalily děti a odjely do civilizace.
Zkušenost k nezaplacení.
Hulvát zůstane hulvátem, ale já už nikdy nezůstanu o samotě v lese s opilým cizím chlapem.
Krásný den všem
Tak to musel být opravdu zážitek! Navíc s příslušníky policie, kteří nás mají chránit a ne abychom se musely chránit my před nimi. Přesně tak, hulvát zůstane hulvátem. Díky za příspěvek!
Nový komentář
Komentáře
gerda: ty bys byla schopná někoho odbachnout ? To já asi ne, klepala bych se jak osika
. Měly jsme štěstí, že nebyli agresivní, byli jen strašně otravní. Jinak bychom byly v kelu
jaku: to je jen taková útěcha, myslím si, že pokud nedržíš v ruce střelnou zbraň, všecko ostatní je málo platné. Chlapovi se ubráníš těžko, počítej s tím, že jednáš v šoku a jinak, než s chladnou hlavou. A když jich je víc?
Tak takovouhle zkušenost klíďo oželím, ale hulvátům se člověk nevyhne ani v běžným životě, stačí si vzpomenout , když jsem jezdívala těhotná vlakem nebo autobusem, bříško sem, bříško tam, některým lidem to bylo jedno
Medvídeček: taky jsem se poučila....jezdím pořád, ale chodím po chylupě s pohrabáčem
. Jen si myslím, že bych si akorát ublížila 
Radši nevěřit žádnejm opilejm chlapům, sou všichni stejný
A jinak já bych teda taky nezůstala jen s kamarádkou a dětma sama na chatě... u lesa... i když moje máma s kamarádkou takhle jezdily, a pod postelí měli sekyrku nebo pěkně velkou kudlu 
naštěstí se tam nikdy nikdo nevloupal (aspoň když sme tam byli)
Brrr,hruza.Pohrabac na ne!
To je tedy drsná zkušenost, ale v člověku to zůstane jako výstraha, že si má dávat pozor na opilé policajty a takovým nevěřit ani nos mezi očima.