Honba za štíhlou postavou, útlými boky, nožkami jak laň často sebou nese i negativní stránky. Důsledek snažení se některých dívek a žen (ženy jsou více dotčeny PPP než muži, asi v poměru 10:1) o ideální postavu je opačný, možná mají štíhlejší postavu, ale aby jí dosáhly, uchylují se některé k takovým prostředkům, jako je odmítání jídlo, nebo jeho vyzvracení.

U pacientů s poruchami příjmu potravy se může vyskytovat SEBEPOŠKOZOVÁNÍ. Jedná se o vědomé, záměrné a opakované ubližování si. Toto sebepoškozování v sobě neobsahuje sebevražednou motivaci a ani nemá závažný smrtelný dosah. Je ovšem zdraví ohrožující a závažné samo o sobě.

Poruchy příjmu potravy mají širokou škálu projevu od anorexie - odmítání jídla, přes záchvatovité přejídání bez zvracení až po bulimii, jejímž projevem je právě zvracení, k anorexii v kombinaci s bulimií.

"Sebepoškozováním trpí zejména bulimičky, uvědomují si problém v tom, že se přejí a jídlo pak následně vyzvrací, a jsou z toho nešťastné. Rády by se toho zbavily, ale nejde to," vysvětluje MUDr. Jiří Koutek, primář dětské psychiatrie ve FN Motol.

Z napětí, že selhaly, i když si slíbily, že už se nepřejí a jídlo nevyzvrací, se vyvine podrážděnost a špatná nálada a jejich vyústěním je sebepoškození ve formě popálení, pořezání, škrábání se či zneužívání léků. Tento akt přináší úlevu a uvolnění, obvykle při něm chybí pocit bolesti.

Pacienti zpočátku zažívají pocity studu a slibují si "už to nebudu dělat", při delším trvání ovšem mizí pocity studu a akt sebepoškozování se stává součástí života.

Anorexie i bulimie jsou projevem závislosti, závislosti na štíhlosti, u anorexie se mimo jiné jedná o poruchu tělového schematu, u bulimie o ztrátu kontroly nad jídlem. MUDr. Koutek dodává: "Bulimie má ve svém důsledku i ekonomický dopad, neboť pacienti jsou někdy schopni vyjíst ledničku."

Každý problém má řešení, i tento. "V každém případě je nutné vyhledat odbornou pomoc. Pacient to sám nezvládne, ani rodina," říká doc. Jana Kocourková a dodává, "smyslem terapie je dostat své chování pod kontrolu, najít spouštěcí mechanismy, porozumět svým pocitům a motivům."

Prvním záchytným bodem je dětský obvodní lékař, dále dětský psycholog či psychiatr. Pokud se problém nedaří vyřešit ambulantně, je třeba pacienta hospitalizovat. Při terapii se pacientům vysvětlí riziko sebepoškození, i jeho zdravotní důsledky s těmi u PPP, hledají se příčiny problému a cílem práce je právě dostat své chování ve vztahu k jídlu pod kontrolu.

"Dívky často svádějí souboj mezi rozumem a pocitem. Uvědomují si, že při 175 cm nemohou vážit 35 kg, ale při představě o normální váze je zachvátí panika. Zde je nutné pracovat a ukázat, že normální váha neznamená tloušťku či obezitu, proti níž je boj veden v médiích na všech frontách," připomíná MUDr. Jiří Koutek.

MUDr. Jiří Koutek a doc. Jana Kocourková vzkazují všem, jichž se tento problém týká:

"Není ostuda požádat o pomoc, když je to potřeba. Kvalitní život vás či vašeho dítěte je důležitější než to, co si pomyslí sousedé."


* 4 % hospitalizovaných psychiatrických pacientů se pořezává
* u sebepoškozování převažují v poměru 3:1 ženy
* typickým pacientem jsou starší adolescentky
* 30-40 % pacientů s PPP se sebepoškozuje, typické je to u pacientů s mentální bulimií

 
TÉMATA:
ZDRAVÍ