Venku mráz a sychravo, do léta schází ještě hezkých pár měsíců, ale naše tělo si hoví v hřejivém tukovém kabátku.

Víte sami, že byste potřebovali shodit pár kilogramů, ale jídlo je vaše hobby a sport z duše nesnášíte.

Co s tím? Jako již tolikrát spolehlivě platí, že stačí jen trochu poupravit životosprávu. 


Stále častěji se do popředí prosazuje teorie, že jíst se mají plodiny typické pro tu kterou zeměpisnou šířku.

Ne nadarmo naše babičky věděly, jak vhodně skloubit jednotlivé pokrmy v našem jídelníčku, aby byla strava pestrá, zdravá a vyvážená.

Tloušťka bývala znakem nemoci, jen výjimečně nestřídmosti a obžerství...

 

Vlašské ořechy. Jablka a hrušky. Rybíz či maliny. Kedlubny a ředkev. Řepa. Obilí. Mák a slunečnice. Brambory... Na něco však v poslední době kvůli neomezeným možnostem dovozu ze zahraničí zapomínáme.

 

Hrách, čočka, cizrna...

Luštěniny patří mezi naše tradiční potraviny. Zahrnujeme mezi ně všechna suchá jedlá semena. Pokud to nepřeháníte a necpete se jimi po kilech a každý den, zastávají v těle pročišťovací funkci.

 

Luštěniny = luskoviny

Souhrnně tak označujeme skupinu rostlin a jejich plodů (hrách, fazole, čočka, boby, cizrna, sója). Luštěnin si nejvíc ceníme především pro jejich vysoký obsah bílkovin.

 

Mají vysokou schopnost vázat atmosférický dusík symbiózou s baktériemi. Díky tomu vyžadují méně hnojení. Často jsou proto kvůli své schopnosti doplňovat živiny vysévány do půdy, ze které byl dusík vyčerpán.

Luštěniny běžně obsahují sacharidy (uhlovodany) krátkých řetězců, které, přestože jsou nestravitelné lidským trávicím ústrojím, jsou tráveny bakteriemi nacházejícími se v tlustém střevě. To způsobuje nadýmání.

Dále obsahují značné množství vitaminů skupiny B, hodně nerostných látek, poloviční dávku vápníku než je v mléce, fosfor a stejné množství železa jako žloutek. Postrádají vitaminy A a C. Až na sóju jsou všechny chudé na tuky.


Luštěniny lze v kuchyni upravovat nejrůznějším způsobem. Některé je možné konzumovat bez úpravy čerstvé. Například hrášek nebo fazolky. Čerstvé lusky hrachu jsou na trzích se zeleninou velmi žádané. Podobné je to i v případě fazolí.

Své stálé místo si luštěniny vydobyly i ve stravě vegetariánů a makrobiotiků, kteří je konzumují čerstvě naklíčené. Přesto však většinu všech druhů luštěnin kupujeme sušené.

 

V Česku se k luštěninám stále chováme dost macešsky, přestože jsou všeobecně oblíbené v kuchyních zemí celého světa. Často tvoří základ celoročního jídelníčku. Snadno se totiž pěstují a většinou dosahují vysokých výnosů.

Nejen u nás, ale i v ostatních evropských zemích musí luštěniny o místo na talíři tvrdě bojovat. Naštěstí se však situace začíná pomalu měnit, a v době, kdy řada zemí včetně České republiky řeší problém obezity národa, se luštěniny těší stále větší oblibě.

 

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)
je dávnou kulturní rostlinou. Většina druhů pochází z Ameriky, část z Asie. Do střední Evropy se fazole dostaly v 16. století. Vynikají jemnou sladkou chutí.

Plody fazolu jsou lusky, které obsahují několik semen, označovaných jako fazole. Jako zeleninu sklízíme nedozrálé lusky. Používáme je pouze tepelně upravené. Syrové jsou mírně toxické. V naší kuchyni není dosud tato zelenina doceněna.

Fazole jsou bohaté na riboflavin (B2), kyselinu listovou, vitamin E. Obsahují i vitamin C, karoten, niacin a další vitaminy řady B. Z minerálních látek obsahují velmi mnoho draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku, jódu, malé množství sodíku, železa a dalších stopových prvků.

 

Fazolky snižují obsah cukru v krvi, proto jsou cennou zeleninou při cukrovce. V luskách jsou i antibakteriální látky. Aglutininy mají určitý vliv při předcházení a léčení zhoubných novotvarů. Jsou silně močopudné, tedy vhodné při chorobách srdce a chorobách krevního oběhu a ledvin.

Fazole mají vysoký obsah bílkovin.

 

Sója (Glycine)

je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. I když na to nevypadá, je sója nesmírně výživná. Obsahuje nejvíce bílkovin ze všech plodin, a to bílkovin plnohodnotných. Její bílkovina se rovná bílkovině masa, mléka i vajec.

Kromě běžného využití v kuchyni se z ní připravuje tvarohový sýr tofu, vyrábí mléko, mouka, lisuje olej nebo se z ní vyrábí sójové maso. Pochoutkou pro vegetariány jsou její klíčky.

 

Na rozdíl od masa neobsahuje hnilobné baktérie, putresciny, tyramin, xantin, cholesterol a další škodlivé látky. Pomáhá s celou řadou zdravotních problémů. Protože je sója zásadotvorná (vysoký obsah Ca, K, Mg, Fe), je velmi vhodné ji užívat v různých formách při revmatických onemocněních, dně, osteoporóze a osteomalacii, kazivosti zubů, překyselení, pálení žáhy, ekzémech, vyrážkách apod.

Vysoký obsah vitaminů B, lecitinu, vápníku a hořčíku velmi příznivě působí na nervovou soustavu. Nahrazení masa sójou blahodárně působí při neurózách, depresích, roztroušené skleróze apod.

 

Sójové boby a výrobky z nich (maso, mléko, tofu, olej) poskytují velmi kvalitní tuky, jež svými mastnými kyselinami chrání cévy (zvláště srdeční a mozkové) před sklerózou, a tím nás chrání před infarkty a mozkovými mrtvicemi. Sójový tuk příznivě působí na činnost nervové soustavy, stav pokožky a látkovou přeměnu.

Sója neobsahuje cholesterol jako maso, mléko a vejce, a proto působí ochranně před aterosklerózou.

 

Hrách setý (Pisum sativum, lidově hrášek)
je hospodářsky významná rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Původem je z východního Středomoří. Plody jsou lusky, obsahují dužnatá semena zvaná hrášky. Mražený i sušený má spoustu využití.

 

Hrách je důležitá luštěnina, pěstuje se hlavně kvůli chutným plodům, které obsahují vitamíny (hlavně skupiny B). Ve větším množství obsahuje také minerální látky, zvláště fosfor a draslík, ale i vápník a hořčík.

 

Hrách je jedna z nejstarších plodin, která má vysoký obsah zinku a vitaminu B1. Jako všechny luštěniny je bohatý na proteiny a vlákninu. Jako i další semena obsahuje velké množství nukleových kyselin, které jsou přírodním omlazovacím prostředkem nezbytným pro naše buňky k dělení.

Vláknina působí detoxikačně, snižuje cholesterol a odstraňuje zácpu.

 

Čočka jedlá (Lens culinaris)
je jednou z nejstarších zemědělských plodin. Tato luštěnina původem z Přední Asie se pěstuje pro semena. Kvůli příznivým nutričním hodnotám a vysokému obsahu  bílkovin se brzy rozšířila po celém světě.

 

Čočka obsahuje množství bílkovin a esenciálních aminokyselin, a je proto dobrou „náhražkou“ masa. Je též bohatá na sacharidy (je sytá). Má vysoký obsah vitaminů skupiny B, fosforu, hořčíku, vápníku, síry, železa, draslíku a selenu. Obsahuje enzymy, organické kyseliny a lecitin.

 

Obsahuje železo a má vysoký podíl zinku (důležitý stopový prvek pro tvorbu hormonů, stavbu vazivových tkání a pro utváření genů v buněčných jádrech). Hlavně pro vegetariány je důležitým dodavatelem bílkovin. Rychle nás zasytí bez přemíry kalorií a odvádí tekutiny z těla, takže je vhodná pro snižování nadváhy.

 

Cizrna beraní (Cicer arietinum)
je trochu opomíjená luskovina, kterou naše babičky pěstovaly stejně jako hrách či fazole. Jde o jednoletou teplomilnou rostlinu jemně nasládlé, oříškové chuti, typickou pro sušší oblasti.

 

Cizrna se dostává v poslední době do popředí zájmu konzumentů. Největší pěstitelský význam má ve Střední Asii a v Indii. V Evropě patří mezi největší producenty Španělsko.

 

Z nutričního hlediska patří mezi nejkvalitnější luskoviny vhodné pro lidskou výživu. Je nepostradatelnou složkou stravy vegetariánů a doporučuje se zvláště pro děti a těhotné ženy. Kvalita semen je daná vysokým obsahem cukrů, bílkovin a vlákniny.

Cizrna je bohatým zdrojem vápníku, železa a vitaminu B15 (kyseliny pangamové).

..............................

I když mnohdy zapomeneme, měli bychom luštěniny namáčet den před úpravou v kuchyni. Jen tak mohou proběhnout přirozené biologické pochody, které uvolní spoustu zdravých látek.

Luštěniny mají jednu nepříjemnou vlastnost – při tepelné úpravě se na nich tvoří pěna (nejvíc na hrachu).

Kromě vysokého obsahu bílkovin mají luštěniny zanedbatelnou energetickou hodnotu a naopak obsahují vlákninu.

Denní dávka vlákniny by měla být přibližně 30g. Proto by měly luštěniny tvořit nezbytnou součást našeho jídelníčku, minimálně alespoň jedenkrát týdně.