Asi málokdo se v životě nedostal do společenské situace, kde většinou v patřičném opojení a veselí najednou zazněl nápad: „Zahrajeme si flašku!“ Nezáleží na tom, zda jste v takovém okamžiku odešli středem, nebo nadšeně přisedli ke stolu. Většina dospělých jsou stejně svým způsobem přerostlé děti, takže smysl pro hry úplně nezakrní, jenom motivace hry se může poněkud změnit. Bylo by povrchní podezírat zletilé z prvoplánovosti, ale za všechno mluví fakt, že nejpopulárnější hry se točí kolem svlékání, případně zacházejí i dál v pokročilých variacích hry na doktora.
Nejdřív něco pro věci neznalé
Klasická hra, která se s oblibou provozuje mezi některými lidmi, je kromě zmiňované flašky třeba ta na fanty. V principu jde vždycky o to, aby minimálně tři lidé seděli dokola s pokud možno skleněnou lahví uprostřed a na koho flaška ukáže hrdlem poté, co se roztočí a zastaví, tak ten musí splnit úkol, odevzdat fant (nejlépe část oblečení). Existuje ještě varianta spojená s hrou na pravdu, kdy musí vybraná osoba pravdivě odpovídat na všetečné dotazy spoluhráčů. Jednoduché, že?
Možná stojí za úvahu, proč se takovým hrám mezi lidmi tolik daří. Vždyť existuje tolik jiných a určitě intelektuálně přínosnějších zábav. Třeba si zahrát kuželky nebo Člověče, nezlob se. Soudný člověk řekne, že je to pubertální blbost a že takové věci se ho absolutně netýkají. Nicméně ono hodně záleží na prostředí, ve kterém se zrovna nacházíme, a přirozeně i o lidi sdílející v tu chvíli společné prostory s námi. Potom může infantilitě hry podlehnout i poměrně soudný jedinec.
Je na tom něco zajímavého?
V pozadí úspěchu takových hříček stojí několik celkem významných okolností, které způsobí, že je účastníků víc než odpůrců. Zaprvé se většinou hraje pod vlivem alkoholu, takže zábrany povolují. Ale to není to hlavní. Tím je skutečnost, že se drtivá většina lidí touží dostat druhým pod kůži, dozvědět se víc i za cenu vlastního rizika. To je jedno, že všichni nazí lidé vypadají v důsledku stejně, ale je tam určitý vzrušující prvek, který nedá nepokojné mysli spát, a tak do toho jde. Navíc podněty k takovým extra zábavám vyplývají nejednou z nudy, a o to víc v tu chvíli zvědavost převládá.
Hračky plačky
I když jsou to jenom hry a slouží zábavě, ty konce tak zábavné být nemusí. Ranní probuzení s nejen mravní kocovinou a uvědomění si nepředložeností, jejichž svědkem byli nejlepší přátelé vašeho partnera, to je jen další z hledisek dospěláckých hrátek. Ono to nakonec ani sexuální podtext mít nemusí, protože pravda vyslovená v přítomnosti nevhodných lidí se obrací proti člověku zcela běžně a pravidelně.
Už jste někdy byli svědky takových her? Je to zábava, nebo trapas? Napište nám o tom.
Nový komentář
Komentáře
My jsme hráli hru, kde byla dvě družstva po čtyřech lidech a jedné židli. Zadání znělo například: dvě hlavy, jedna noha, čtyři ruce. Pouze tyto části těl oněch čtyřech lidí, se směly dotýkat země
. Družstvo, které úkol splnilo jako první, si muselo dát panáka - tak se síly vyrovnávaly
. Nechápu, jak jsme to přežili bez zlomenin
.
Jupíí:
Hurá, další, kdo to přežil
a znáte někdo hru Ahoj Miku?
je to trochu složitější, ale je-li mírně upito, je to obrovská sranda!
flašku jsme hrávaly s holkama,když jsme jezdívaly stanovat-babská jízda
Meander: šiš my hrávali obložený chlebíček, a volávali jsme, šunčička , okurčička...demence je nesmrtelná
átéčko: No, existuje víc věcí, o které jsem "díky" výchovnému působení svých rodičů v pubertě přišla. Ale zrovna tahle nepatří k těm, u kterých by mě to mrzelo. Myslím, žes skutečně o nic nepřišla.
Kassy: Takže jsem o nic nepřišla?
já alkohol také nepiju
Tyhle hry jsem nehrála ani v pubertě a už vůbec nevidím důvod hrát je dneska.
Cítím-li se s někým natolik v pohodě, že jsem ochotná si s ním povídat o soukromých věcech, nepotřebuju k tomu láhev. Ani k roztočení ani k vypití.
Doporučuji NEHRÁT!!!
Ne trapný...
Obloženej chleba byla brutální hra, kterou nemohl hrát nikdo střízlivý. Střízlivé lidé příliš dobře cítí bolest.
Meander: Tak obloženej chleba je vážně hustej
Ten jsem nehrála a vyloženě mě to štve
Obloženej chleba
Meander: Ch.Z. Kochanská: Šmarjá, já myslela sendvič jako jídlo.
Na co vy hned nemyslíte, prostopášnice
V životě jsem nic takového nehrála
. Oč všechno já přišla díky klášterní výchově?
Meander:tak to jsem nikdy neslyšela-obloženej chleba
Ja tyto spolecensky hry se sexualnima podtextama z duse nesnasim a nikdy jsem se jich neucastnila, ani jako teenager.
Zaffira: A nejlepší bylo, když jsme to hráli v Lampě a skákali z pódia.
Divím se, že jsem ta léta přežila.
Meander: živě jsem si to představila, jak taková hra vypadá
tuším jsem snad na ty fanty kdysi hrála, ale vždycky mi to přišlo ujetý, nechápala jsem, proč bych někomu měla vykládat něco, co nechci, anebo pak za to odevzdávat svoje věci