Mám dvě dcerky ve věku 4 a 1/2 a 20 měsíců. Starší dcerka Sárinka byla od narození docela často nemocná, ale vždy šlo jen o pouhé nachlazení.
Krátce po druhých narozeninách byla zase nachlazená, jeden den se přidala horečka. Další den už byla bez teploty, ale začala nějak divně /štěkavě/ kašlat. Já sama mám udělanou zdravotní školu, i když jsem v tomhle oboru nikdy nepracovala. Nějaké znalosti mi samozřejmě zůstaly a já věděla, že se jedná o laryngitidu /zánět hrtanu/. Z pohotovosti nás poslali domů, protože dcerka
nebyla dušná.
To se ale změnilo večer, kdy se Sárince kašel zhoršil a připojila se výše zmiňovaná dušnost. Okamžitě jsme jeli do nemocnice, a tam dcerku hospitalizovali na dětské JIP. Za dcerkou jsem mohla přijít až druhý den, ale i přesto, že mě pan doktor uklidnil tím, že po intenzivní terapii
takový stav většinou rychle ustoupí, jsme s manželem prožívali muka.
Od té doby dcerka trpěla laryngitidou co 14 dní. Pokud se neobjeví dušnost, léčbu zvládáme doma. Doteďka byla v nemocnici čtyřikrát a vždy se snaží být velmi statečná, protože už většinou poznám, kdy se nemoc blíží, a vysvětlluji jí, že opravdu jen v nemocnici jí můžou pomoct.
A mladší dcerka Maruška si svůj první pobyt v nemocnici odbyla už v 9. měsících, a přestože jsem byla kojící maminka, tak jsem k ní mohla až druhý den. Druhý pobyt měla v 17. měsících
/pouštěli nás domů den před Štědrým dnem/ a to jsem měla "štěstí", že měla Maruška průjem a přijali mě hned s ní na nadstandardní pokoj, abychom byli tzv. v izolaci, a na inhalace jsme docházeli. Takže se hrozím každé nové rýmy a čekám, cože zase z toho vyleze.
Říká se, že kojené děti nebývají nemocné, ale my jsme asi ta výjimka potvrzující pravidlo, protože Sárinka byla kojená 21 měsíců a Marušku také pořád kojím. Ještě, že Sárinka si už nechá ledacos
vysvětlit, nedovedu si představit, že bych teď někdy, když toho ještě Maruška tolik nechápe, musela mé zlatíčko předávat v nemocnici sestřičkám i lékařům. Takže ve skrytu duše doufám, že to všechno zvládneme a všem maminkám a tatínkům přeji zdravé a šťastné děťátka.
Nový komentář
Komentáře
Tak tuhle nemoc ma´ můj synovec je to hrozny chudak malej
.Jsou mu 2 roky a tahle nemoc se ukazala kdyz mu byl 1 rok
.Doktorka říkala že v 7 letech by to melo být lepší tak uvidíme.Jinak vám přeju hodně
Taky jsem si to se synem prožila. Vzpomínám si na tu hrůzu, když se večer nemohl nadechnout a vyděšeně brečel, tím se ještě víc dusil. To jsem skoro poprvé v životě málem začala vyšilovat. Též jsme skončili na ORL. Do svých 4 let to měl pravidelně 1x ročně na sklonku léta a podzimu. Úplně jsem se děsila toho období. Jak jsou děti větší, tak to přejde, mají už pak "normální" kašel. Mě se také osvědčil zvlhčovač vzduchu, používala jsem ho každou noc, když byla topná sezona a do vody jsem občas přidávala různé vodičky (protialergenní, na ničení mikroorganismů a tak, dostupné v lékárně) a už v létě posilovat imunitu.
Jak musí dítě do nemocnice, je to těžké jak pro něj tak pro rodiče...přeju ať se vše zlepší a vidíte nemocnici jen z hodně velké dálky
Držím palce
Připomenula jsi mi tu hrůzu, kterou jsem také prožívala. Já, úzkostlivá matka, jsem poprvé jela s dcerou na návštěvu rodičů do sousedního města, až když jí bylo 6 měsíců. Večer jsme se vrátili a v noci nás vezla sanitka do nemocnice. Doktor mě tehdy chválil, že jsme zavolali pohotovost včas a zůstala tam týden. Do té doby jsem nevěděla co to je larygitida, ale pak mě děsila ještě dost dlouho. Naštěstí ji už nikdy nedostala, ale rýmu a kašel měla velice často. Přeju moc