Virus akutního syndromu dýchacích cest neúprosně útočí a místo jaderných zbraní se on může stát hrozbou 21. století. Onemocnění si už vyžádalo minimálně několik set obětí (pozn.redakce: tento počet je den ode dne vyšší).

Infekčních chorob jsou tisíce. Prsty v tom v mnoha případech mají právě parazitické organismy. Když se  lidem podaří zvítězit nad jednou nemocí, oprávněně mohou očekávat další objev důmyslného viru či bakterie nebo ti staří známí vymyslí jinou, lepší strategii a stanou se odolní vůči existujícím lékům.

 Parazité jsou chytří a krásní zároveň, říkají o nich odborníci. Nejsou jen předlohou scénáristů (vzpomeňme si na Vetřelce), ale navíc patří mezi nejúspěšnější organismy světa, jejichž doslova lstivé taktiky provází život po celou dobu jeho existence. Parazit je organismus, který využívá organismy jiné (hostitele) jako zdroj potravy i jako stálé nebo dočasné životní prostředí a tím jim přímo nebo nepřímo škodí. Do této nemalé skupiny řadíme viry, bakterie, prvoky, ale i živočichy a rostliny. Hezké od nich je, že ve většině případů hostitele neusmrtí, neboť v jejich vlastním zájmu je, nechat svoji oběť naživu. Prohra hostitele, by totiž byla příčinou smrti parazita. Každý organismus - i ten náš - se může stát domovem často i pro několik různých druhů chytrého vynálezce.  Na své kůži můžeme najít klíště, které vnese do těla původce boreliozy (borrelia burgdorferi – jak jinak parazit), v horším případě můžeme mít v mozku prvoka či ve vlasech mlsajícího roztoče.

Parazité se umí neuvěřitelně důmyslně adaptovat. Přizpůsobí se čemukoliv. A co je děsivé, že dokáží manipulovat se svojí obětí, vyvolat její psychologické i fyziologické změny a navíc jsou vždy o krok před námi. Evoluce parazita totiž probíhá rychleji než u hostitelského organismu, a proto mají možnost si vždy něco obzvláště chytrého připravit, přizpůsobit se. Zjednodušeně řečeno, zajíci běhají rychleji než liška proto, protože jim jde při běhu o život zatímco lišce pouze o oběd. Důvod jeho vítězství je i ten, že ne každý potenciální hostitel je v průběhu své existence napaden parazitem, který po celý život musí svádět často neúprostné boje a hledat různé strategie, tudíž je mnohem více odolnější, silnější než jeho protivník.  Nevypadá to moc optimisticky, avšak naštěstí pro nás hostitelské druhy existuje útěcha, že jakmile by nás parazit vyhubil, musel by nutně zahynout i on sám. 

Jeden z fantastických scénářů si vymyslela motolice rodu Leucochloridium. Poté co pronikne do tykadla svého oblíbeného plže, vytvoří zde nápadně barevný a pulsující orgán. Nic netušící živočich leze a bliká. Upozorňuje ptáky na chutné sousto, kteří jsou tím posledním, definitivním hostitelem motolice a ideálním místem pro rozmnožování tohoto úspěšného organismu. Parazité se nezastaví před ničím. Někteří z nich, v tomto případě bakterie rodu Wolbachia,  se šíří jen prostřednictvím samičích vajíček suchozemského korýše rodu Armadillidium.  Avšak korýší samec je  vůbec nepřekvapí. Jednoduše mu změní pohlaví. Jiní parazité to mají naopak. Zalíbili se jim spermie a mění spokojeně „ženské na chlapy.“ Snad ještě bizardnější je představa, že dokáží zasahovat do centrální nervové soustavy. Pro parazita je logicky velice výhodný promiskuitní organismus, protože se mnohonásobně zvýší jeho šance na rozšíření. Zvýšená frekvence pohlavních styků mu zaručí rychlejší přenos . Dosáhne toho buď přímo zásahem do nervové soustavy, případně nenápadně, a to nepřímo svěděním pohlavních orgánů (například Nesseria, původce kapavky).
Další učebnicový příklad říká, že  parazit dokáže u hostitele spouštět nejrůznější vzorce chování. Hmyzí paraziti se naučili pomocí feromonů přinutit svého hostitele, aby si je odnesli do hnízda, nakrmili je, a v případech, kdy je to pro parazita výhodné, taky třeba zabili vlastní královnu. Na změně psychiky u člověka se zřejmě podílí prvok Toxoplazma gondii a třeba se jednou v budoucnu dozvíme, co je příčinou chování Francouzů, kteří jsou nakaženi místy až 80 procenty tímto organismem. Zdá se, že výmluvy na parazity se dají použít leckde.

 Jejich úloha je i pozitivní. Je jasné, že nás nikdy nenechají na pokoji. Tím trénují naši imunitu. Čím odolnější organismus, tím pro něj lépe. Platí zde přísloví, co tě nezabije, to tě posílí. Ale radno je neprovokovat.

Reklama