Od vedení trasy přes značení až po to, co na ní skutečně zažijete. Etapy jsou dlouhé mezi 11 a 23 kilometry, podél trasy navazují ubytování i restaurace a pokud nechcete nést všechno na zádech, dá se využít převoz batohu mezi jednotlivými zastávkami. Díky tomu ji zvládne i někdo, kdo s vícedenními přechody teprve začíná.
Etapy, zázemí a minimum starostí
Hřebenovka Českým Švýcarskem je ideální pro ty, kdo chtějí zkusit vícedenní přechod bez nutnosti řešit složitou logistiku. Díky rozdělení do šesti etap ji můžete projít postupně – klidně po víkendech – nebo ji zvládnout v jednom týdnu. Trasa nevyžaduje horolezecké zkušenosti, ale hodí se základní jistota v terénu. Velkou výhodou je dostupnost – na většinu etap se dá dostat veřejnou dopravou a ubytování najdete přímo na trase nebo v její blízkosti. Pokud nechcete nést těžký batoh, můžete využít jeho převoz mezi jednotlivými zastávkami a jít nalehko. Nejlepší období je od jara do podzimu, kdy se nabízejí ty nejkrásnější a nejbarevnější výhledy.
Od skalních měst po tiché lesy: jak se Hřebenovka proměňuje
Hřebenovka vede od úpatí Krušných hor až do prvních kopců Lužických hor po cestách prastarých i nově vytyčených. Začíná u Tiských stěn. Cesta se stáčí mezi skalní věže, místy tak úzkými průchody, že se vyhýbáte protijdoucím jen o pár centimetrů. Pod nohama jemný písek, kolem vás stěny, které najednou zakryjí výhled i signál – orientace se řídí jen značením a směrem cesty. Dalším výrazným bodem je Děčínský Sněžník. Samotný vrchol je překvapivě plochý, téměř bez převýšení, ale finále stojí za to – kamenná rozhledna z 19. století patří k nejstarším u nás a výhled z ní jde skutečně do dálky. Uvidíte Labský kaňon, část Saského Švýcarska a za dobré viditelnosti i mnohem dál. Nad Hřensko se jde vysoko nad řekou, po úsecích, kde máte Labe hluboko pod sebou a stezka se drží na hraně skal. O pár kilometrů dál se ale všechno otočí – sestup do soutěsek řeky Kamenice znamená úzké údolí, kde slunce dopadá jen na pár míst během dne. V okolí Jetřichovic se trasa láme do jedné z nejzajímavějších částí. Výstupy na Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu nebo Rudolfův kámen nejsou dlouhé, ale jsou technické – úzké schody, zábradlí připevněné ke skále a krátké úseky po žebřících. Nedaleko pak čekají i Úzké schody, skalní průrva, kterou projdete doslova nahoru skrz skálu. A pokud chcete něco, co jinde v národním parku nezažijete, dá se vystoupat na Malou Pravčickou bránu. Další změna přichází v zadní části Českého Švýcarska. Ubude známých míst i lidí a přibudou delší lesní úseky, kde potkáte spíš srnku než další turisty. Tady je dobře vidět, že Hřebenovka je propojená trasa, která ukazuje i méně navštěvované části regionu. Závěr v Lužických horách pak působí jinak než začátek. Krajina se otevře, cesty vedou přes hřebeny a výhledy jsou delší a klidnější. Hrad Tolštejn stojí na výrazném skalním kuželu a připomíná staré obchodní trasy, které tudy vedly. Nedaleká Jedlová pak nabízí jeden z posledních bodů, odkud si celou trasu můžete prohlédnout v krajině.
Vzpomínka z cesty? Fotka s hřebenem
Novinkou poslední sezony jsou dřevěné fotopointy – stylizované hřebeny z masivního dubu, umístěné vždy na jedné z etap. Nejsou to jen designové objekty na fotku. Fungují jako přirozené zastávky na trase, kde si můžete odpočinout.
Více informací na: hrebenovka.com
Foto: Adam Kubíček
Nový komentář