Příběh o čachtické paní, která se koupala v krvi mladých dívek, zná snad každý. Možná jste dokonce četli knihu Joža Nižnánského: Čachtická paní, která je snad nejznámější, i když se ji pokoušelo zpracovat bezpočet spisovatelů.
Mně se do ruky dostala nadmíru zajímavá publikace od Vladimíra Lišky: Tajemství čachtické bestie. Autor kombinuje legendy, historická fakta a své vlastní úvahy a vyvstává před ním spousta otázek a nesrovnalostí. A nemusíte ani dopodrobna znát příběh „hraběnky Drákula“, jak je někdy Alžběta Báthoryová nazývána, a přesto vás chytne od prvních řádků.
Na hraběnku Alžbětu se často v literatuře pohlíží jako na šílenou, psychicky vyšinutou ženu. Jako ostatně na většinu bestiálních vrahů, kteří mívají často v dětství nějaké trauma, které posléze kompenzují svými činy, ačkoliv mohou jinak být velmi inteligentní a spořádaní.
I Alžběta měla slušné vychování, byla velmi inteligentní a vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, latinsky i německy.
Ačkoliv velmi milovala své děti a jí blízké osoby, dokázala být i velmi krutá. To byla směs nevypočitatelnosti, které se její okolí velmi obávalo.
Příliš krátké dětství
Jistá legenda praví o nemanželském dítěti, které bylo pozůstatkem její aférky z pubertální doby kdesi v Trnavě. Dítě bylo odebráno a posláno do Sedmihradska na výchovu. Dalších stop po něm není, a tak je otázkou, zda je tato historka pravdivá…
Manželské „soužití"
Svatba byla velkolepá, oslavy trvaly několik týdnů a ještě rok poté byl šťastný manželský pár ozdobou všech významných plesů v zemi.
Zdá se, že Alžběta dobře snášela brzký konec dětství, ale o to hůř nesla, že se nestala milující ženou po boku milujícího manžela. Její sny vzaly za své…
František Nadásdy byl stále na cestách, válčil s Turky a jeho žena trávila dny doma, byla sama na celé panství jen se svým služebnictvem. Vzrůstala v ní zatrpklost a zklamání. Její muž byl navíc docela hrubián, a tak se Alžběta uzavírala stále více do sebe.
Navíc dlouho nemohla otěhotnět, až v téměř 40 letech porodila syna Pavla, když předtím jedno dítě zemřelo. Měla i další 3 dcery, z nichž jedna holčička zemřela jako dítě. Nicméně její syn Pavel a dvě dcery matku přežili a stali se svědky jejího odsouzení.
3-Jmenujte alespoň dvě opery, ve kterých vystupuje čarodějnice(vědma)
Za všechno může epilepsie?
Dlouhá neplodnost, málo zájmu ze strany manžela a strach ze stárnutí jí pomalu deformoval charakter. Navíc ani těhotenství prý neprožívala šťastně. Děsila se oteklosti, velkého břicha, pupínků ve tváři a v kombinaci s manželovými mladými, zdravím sršícími milenkami v ní narůstala nenávist k mladým ženám.
Přitom ona sama byla jako mladá dívka velmi krásná. V té době byla dokonalým prototypem urozené krásy. Černé uhrančivé oči, bílá průsvitná pleť a štíhlé ruce. Na svoji krásu dbala až úzkostlivě, byla velmi sebestředná.
Její zdraví ale bylo notně podlomené. Od mládí trpěla migrénami, úzkostí, hysterií a depresemi. Bolesti hlavy a očí byly nesnesitelné, bolestí zuřila, dostávala hysterické záchvaty a často bolestí až omdlévala. Poté se probouzela uvolněná a klidná. Trpěla snad i záchvaty epilepsie, pro což svědčí křečové stavy s vytřeštěnýma očima a pěnou u úst. Hnána vlastní trýzní tak trýznila ostatní?
Temná místa
Čachtická hraběnka však ráda jezdila i do Vídně, do paláce s temnou pověstí. Prý tam obchází duše tamních povražděných templářů, přesto si tam Alžběta nechala vystavět palác nový, který v okolí také budil pozornost. Po nocích se tam ozýval křik a hluk z podzemních místnosti a to vše za účasti hraběnky.
Čarodějnice a zrůdy
Léčba neplodnosti bylinami, čarami a léčitelkami přivedla Alžbětu na stejnou cestu s čarodějnicemi, apatykářkami a podobnými ženami. Pomáhaly při porodech, věštily budoucnost. V té době by tyto ženy byly nekompromisně upáleny pro čarodějnictví, ale protože jejich služeb využívala šlechta, držela nad nimi ochrannou ruku. Alžběta Báthoryová se pro tento obor nadchla a později využívala všech těchto praktik ve své zvrácenosti.
Pod její střechou bylo několik dalších osob, bez kterých by čachtická paní nebyla tím, čím byla. Byly to její pomocnice a oddané nohslednice, bez nichž by zcela určitě nebylo prolito tolik krve.
Ilona Ió: kojná a chůva jejích dětí. Starala se o domácnost, žárlivě Alžbětu Báthoryovou milovala a až nábožně uctívala.
Dorota Sentéšová: fyzicky odpudivá žena se znetvořeným obličejem a zkaženými zuby, která zjevem připomínala mužatku a disponovala obrovskou fyzickou silou. Velela zámeckým švadlenám.
Anna Darvuliová: měla na hraběnku největší vliv jako její dvorní léčitelka, ovládala okultismus a hypnózu, kterou mistrně využívala v jejím léčení, na její neduhy hypnóza dobře zabírala.
Její koupele pomáhaly při migrénách, a možná proto měla někdy Alžběta pocit, že mládne.
Anna poznala, že panička je znuděná a miluje zlo, bezdůvodně ráda trestá mladé služky, a tak jí podala pomocnou ruku. Zasvěcovala hraběnku do metod mučení a sama vymýšlela stále rafinovanější způsoby.
Snad i proto, když ke konci života Anna Darvuliová ochrnula a oslepla, bylo o ni dál postaráno, neboť byla stále studnicí cenných informací.
Okolí se této staré ženy bálo, tvrdilo se, že hraběnku očarovala…
Snad na tom bylo i něco pravdy, dle autora knihy se nabízí možnost, že hraběnka často jednala pod vlivem drog, přírodních drijáků připravených Annou Darvuliovou. Stávala se na nich postupně závislá a možná právě pod jejich vlivem činila hrůzné seance, nebo naopak byla zuřivá v době, kdy měla abstinenční příznaky.
Kateřina Benecká: pracovala na zámku jako pradlena a verbířka mladých děvčat. Neverbovala sama, Alžběta měla dokonalou síť příležitostných verbířek v okolí. Odstraňovala stopy po mučení a často dívkám pomáhala v nouzi, nosila jim jídlo do hladomoren, a tím několika pomohla přežít. Pokud odmítaly spolupracovat, byly bity a násilím nuceny i do mučení jiných dívek.
V soudním procesu jako jediná unikla o vlásek smrti, bylo přihlédnuto k tomu, že ke spolupráci byla nucena pod násilím a své hříchy odčiňovala příležitostnou pomocí dívkám.
Jan Ujváry, přezdívaný Ficzko: hrbatý skřet, dle všech pramenů i dementní, byl Alžbětiným poskokem. Odnášel mrtvoly, staral se o jejich pohřbívání v okolí Čachtic a Beckova, kde těchto krveprolití bylo nejvíce. Při soudním procesu nebyl upálen, nýbrž „milosrdně“ sťat, polehčující okolností mu byl jeho retardovaný duševní stav. Hraběnka ho zneužívala ke špinavé práci a on byl šťastný, že je rádoby důležitý.
Eržika Majorová: nástupkyně Anny Darvuliové, bylinářka a čarodějnice, prý snad spolčena s ďáblem, jak o ní kolovalo po okolí. Ona byla tou, která ji definitivně přemluvila ke krvavým lázním jako zdroji krásy, mládí a zdraví.
Ještě nic nekončí...
Její muž František o zvrácené úchylce své ženy věděl. Samozřejmě s ohledem na své postavení neměl vůbec zájem na nějakém prozrazení této její libůstky, a tak dělal, že o ničem neví. Ani sama Alžběta patrně neměla ponětí, že její muž zná její počínání
Přesto František poslal jejich syna Pavla do výchovy svému důvěrníkovi, sarvárskému správci Megyerovi, měl strach, aby syn nepodědil sadistickou povahu své matky či ho nepoznamenala její výchova. Později se ukázalo, že to bylo lichá obava, ale v tu chvíli toto odtržení dítěte Alžběta nesla velmi trpce.
Navíc Megyery velmi dobře znal kruté choutky čachtické hraběnky a často ji za to kritizoval, i proto ho hraběnka neměla ráda.
Ovšem smrt Františka Nadásdyho byla uvolněním opratí dosud spoutaných choutek čachtické paní…
O dalším osudu krvavé hraběnky, jejím soudním procesu a o dalších zajímavých záhadách kolem její osoby si povíme příští pátek.
Použitá literatura: Vladimír Liška: Tajemství čachtické bestie (Fontána, 2001)
Jožo Nižnánsky: Čachtická paní
Nový komentář
Komentáře
Český bestiář : [pátrání po smyslu českých dějin]
Dějiny záhad a omylů : historické otazníky : po stopách historických mýtů
Husitství - konec jednoho mýtu? : skrytá tvář válek za "pravdu boží"
a několik dalších skvostů české historiografie pochází od člověka téhož jména. Dopouručuju sobě ověřiti na sigma.nkp.cz, což je velmi pochybný web, mezi chamradí nazývaný katalogem Národní knihovny.
Pokude vás zajímá tento typ historie, tak doporučuji ke studiu díla dvou jihomoravských velikánů, Jaroslava Zástěry a Václava Tatíčka, a jejich díla o znojemské rotundě a věcech souvisejících, pochopíte, jak nám ve školách lhali.
Takováhle literatura nepodnítí nikoho po pátrání v pramenech (19.), nadto, aby někdo pátral v pramenech, musí vědět, co to ty prameny jsou. Ale o pseudohistorii píše můj spolubydlič diplomku, někdy hodím řeč.
Muzea mučících nástrojů (37.) se pravděpodobně zařizují ze zásilkového katalogu.
Četla jsem článek, ale bohužel nemůžu posloužit citací, protože na Slovači jsem žila před drahnou dobou a věcmě nijak zvlášť nezajímala, který byl zhruba v tom smyslu, že zmlátit služku bylo normální (mimochodem, Eleonoru Akvitánskou chválil jakýsi kronikář, že to byla žena jak má být, páč neposlušné služce vyrazila úpěstí zub), ale že Alžběta Báthoryová se zapletlado politických machinací a než aby byla odsouzena za zradu, což znamenalo, že by zkonfiskovali její majetek a rodina by byla znemožněna (její příbuzní zastávali vysoké úřady, například), tak z ní udělali polopříčetnou čarodějnici, protože to nehrozilo ztrátou statků a cti pro potomstvo i famílii. Ale to nezní tak kůl jako zvrhlej sex.
Upřímně řečeno, když jsem se nad tímto článkem zamyslela.... no dobře, vědmy, čarodějnice, bylinkářky a pseudopsychologie jsou v módě, tak to aplikujmež na cokoli, že. Takže si přečtu knígu, která má v názvu bestyji, to bude vzrůšo, bez jakékoli znalosti historie zhodnotím, že to má hlavu a patu (knihu jsme nečetla, může být přesvědčivá, i když obvykle lze argumenty historických pseudospisků roztrhat na cucky vcelku snadno, když je člověk pečlivě rozebere, ani nemusí znáttvrdá fakta...) apak se začnu veřejně a z titulu novinářky rozplývat, jak je to poučné a úžasné.... ne, prosím, tak to už nikdy nedělejte. Dáváte tím argument těm,co tvrdí, že ženské jsou slepice. Nula bodů z deseti. No dobře, půl bodu za pravopis.
Byla jsem na hradě kde sídlila krvavá hraběnka.
vzala jsem děti několikrát na zříceninu v Čachticích i na Beckov, jen mladší dcera (6let)byla v muzeu zklamaná, že na mučících nástrojích už neni krev
Čachtickou paní jsem četla nesčetněkrát. Ale bojím se, že film už nebude to pravé ořechové.
Čachtickou paní jsem četla několikrát
ještě teď vidím úžas v očích sester v porodnici, když jsem se do ní zabrala jen pár hodin po porodu
děkuji za článek. Knihu jsem četla - můžu doporučit.
Aja: odkdy se Jožo neskloňuje? Slováci obvykle mluví o jejich Jožovi a přijedou bez Joža
sanvean: ten den měl Mydlář docela fušku
Vivian: Kat Mydlář byl super
Kvůli němu jsem se kdysi pohádala s učitelem, jako správné naivce se mi nelíbilo, že kvůli kšeftu popravil české pány
Vivian: Kat mydlář byl fakt dobře napsaný. Ikdyž ten druhý díl, o jeho synovi, mě až tak nezaujal. Nižnánského jsem četla někdy na začátku gymplu, ale vůbec mě to nezaujalo. Celou knížku jsem přečetla víceméně ze zvědavosti, ale bez zájmu.
Aja: Ehm - a to je tedy Jožo bez Jožo???
On Nižnánsky nebyl žádný literární velikán. A vzpomínáte si na ten megaseriál Vivat Beňovský? Dodneška nechápu, kde na to slovenská televize vzala peníze, vždyť to točili i na Madagaskaru! A nevíte, co se stalo s Jozefem Adamovičem? Úplně zmizel ze scény. Poslední zprávu o něm jsem četla před lety, a to bylo, že se snad věnuje chovu ovcí !!!
Já jí četla skoro před dvaceti lety ve slovenštině a líbila se mi moc
. Nevím, jak by na mě zapůsobila dnes a jestli bych tu slovenštinu ještě zvládla
Čachtickou paní můj muž přečetl jedním dechem, ač jinak není velký knihomol.
Jožo mě neunesl
Já přečtu kdeco, ale tohle mě nechytlo. A to jsem měla fakt motivaci po přečtení knížky Vl. Lišky
Vivian.. no jo Paměti kata Mydláře jsdou úplně něco jiného
to je moc pěkná knížka
Knížku jsem kdysi četla, ale nijak zvlášť mě nechytla... Přestože mě tyhlety "temné" dějiny zajímají
Ale mnohem zajímavější mi přišel třeba Svátkův Kat Mydlář
Knížku jsem četla,byl to neskutečný blábol.
gerda: ale jó, proti četbě nic nemám. Ale ono má lidstvo od jakživa tendenci cokoliv dramatizovat nebo přehnaně glorifikovat, věci, které nechápou, vysvětlují obrácené na ruby. A ten zkomolený přenos a manipulace s informacemi známe dnes velice dobře. A je zajímavé, že tyto populární knihy si vybírají osobnosti z hlediska historie zanedbatelného významu. Proto jako zábava je OK, ale jako studijní četba
.
Gabi: ale na straně druhé: hodně lidí má povědomí o tom, že kdysi žila byla nějaká Báthoryová nebo Vlado Napichovač. Kdyby to bylo podáno formou suché vědecké studie, moc lidí by to nečetlo. Právě zásluhou dobrodružné četby kolikrát člověk až tehdy dostane chuť pátrat v kvalitnějších historických pramenech. Proto bych podobný druh literatury nezavrhovala. Rozhodně nepoškodí.
Gabi: no nějaké historické prameny pravdivé jsou:-)