Veronice se strachy sevřelo hrdlo. Třásla se po celém těle, podvědomě se snažila uvolnit ruce z pout a přitom upřeně zírala na tu mužskou siluetu, která stála v otevřených dveřích.

Neviděla mu do obličeje, vypadalo to, jako by ani žádný obličej neměl. Obrovská černá mužská postava stála dlouho, předlouho na jednom místě a vychutnávala si její bezmoc a strach.

Chtěla promluvit, ale nedokázala ze sebe dostat ani hlásek. Nebyla ani schopna se zkoncentrovat na nějakou myšlenku. Naprosto ji ovládl strach. Zdrcující, vtíravý a neodbytný.

Muž se dal pomalu do pohybu. Uviděla, že drží v ruce nějaký bič nebo rákosku. Alespoň jí to tak připadlo.

“Panebože. Panebože, co se mnou udělá?” Srdce jí málem vyskočilo z hrudi a strašně toužila se z toho děsivého snu probudit. Jenže to nebyl sen, uvědomila si s nemilosrdnou naléhavostí. Jsem tady a nemůžu dělat vůbec nic.

Muž se přiblížil až těsně k posteli, ke které byla připoutána a zůstal nehnutě stát. Jako by jí dopřával čas, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.

Byl hodně vysoký a byl ho opravdu kus. Takový ten typ, u kterého ženy hledají ochranu a bezpečí. Jenže tenhle k nim nepatřil. Byl oblečený do černé kůže, která těsně obepínala jeho nohy, zadek i obrovské, svalnaté ruce. Přes obličej měl nasazenou černou kuklu, takže mu nemohla vidět do tváře.

Stál, lehce rozkročen a rákoskou poklepával do své nohy. Stále mlčel. Trvalo to několik nekonečně mučivých minut.

Pásl se na jejím strachu a bylo vidět, že si tuhle situaci opravdu užívá.

Veronika byla strachy a ponížením bez sebe. Ležela před ním nahá, spoutaná a neschopná jakéhokoli pohybu. Navíc vůbec nevěděla, kde je a co je ten muž zač. V krku měla vyschlo.

Konečně promluvil.

“Tak ty jsi ta děvka, která chce zažít opravdicky odvázanej sex, jo?”

Svá slova pronesl chladně a bez emocí a Veronika si s hrůzou uvědomila, že ten hlas nezná. Muž, se kterým se sešla, měl hlas příjemný, hluboký a kultivovaný. Tenhle zněl hrubě, jakoby prokouřeně a nebyla v něm ani ta nejmenší známka nějakého citu.

“Ne. Chci domů!” podařilo se jí zašeptat.

“Tak domů… No, domů možná půjdeš, ale ne hned.” Zdvihl rákosku a její špičkou přejel Veroniččiny vyprahlé rty. Otočila hlavu, aby se tomu doteku vysmekla a v zápětí ucítila ostrou, pálivou bolest na levé noze, jak ji rákoskou uděřil.

“Máš dvě možnosti. Buď budeš hodná a uděláš všechno, co budu chtít, nebo budeš zlobit. Věř, že ať tak nebo tak, stejně dosáhnu svého.”

“Pusťte mě, prosím vás. To je nějaký omyl.” Došlo jí, že situace, do které se dostala, je vážnější, než si kdy dokázala představit. Ano, měla své trochu ujeté sexuální touhy. Ale ty byly spojeny s tím, že i přes všechno, co se děje, má situaci pod svou kontrolou. Tohle bylo něco úplně jiného. Něco, co ji děsilo, ochromovalo a způsobovalo to v ní strach. Pudový strach, který zcela ovládl její tělo i mysl.

Rákoska objížděla její ňadra. Pomalu a něžně ji šimral na bradavkách, pak ve žlábku v podpaží, potom sjel mezi jejími prsy na bříško a obkroužil boky. Mlčel a po celou dobu se nepohnul. Nechal pracovat jen tu ruku, která se prostřednictvím rákosky mazlila s jejím tělem.

Zajel špičkou mezi její nohy. Instinktivně uhnula, vykřikla a okamžitě vyinkasovala další palčivou ránu.

Slzy, které se jí nahrnuly do očí, se už ani nesnažila zadržet.

“Tak ty nevíš, proč jsi tady? Tak dostaneš první lekci. Abys věděla, že mně se odporovat nevyplácí.”

Rozepnul si kalhoty a klekl si na postel. Koleny jí prudce roztáhl nohy a rukou nahmatal její pohlaví. Surově ho roztáhl a prudce do ní vrazil svůj penis. Celé se to odehrálo během několika málo vteřin.

“Ne, prosím, ne. To bolí!” Palčivá, řezavá bolest byla k zešílení.

Vrazil jí facku, pak druhou. Tvrdě přirážel a s tím, jak se stupňovalo jeho vzrušení, sílila i důraznost jeho úderů. Veronika byla bolestí bez sebe. Hluboké a bezohledné pronikání jeho údu ji nutilo křičet a prosit, aby přestal a jeho facky zbůsobily, že měla pocit, že její hlava exploduje. Trvalo to dlouho. Připadalo jí to jako věčnost a měla pocit, že je to konec. Že je vydaná na milost a nemilost tomuhle monstru, které se postupně dostávalo do takového stavu, že se přestávalo kontrolovat.

“Zabije mě. Určitě mě zabije…” To bylo to poslední, co jí problesklo, než upadla do konejšivého bezvědomí.

_____________________________________________________________________________________________________________

Hlasujte v anketě přímo zde v článku! Rozhodněte o tom, jak se děj bude dál odvíjet!
Hlasování bude ukončeno o půlnoci ze středy na čtvrtek.

Předchozí díly naleznete ZDE