Veronika se probrala do naprosté temnoty. Hlava jí třeštila a nebyla schopná se vůbec zkoncentrovat, aby si uvědomila, kde je a co se s ní děje.

Kolem ní byla naprostá tma, pouze pode dveřmi probleskoval proužek světla.

Chtěla se pohnout, ale nešlo to. Ruce měla přivázané k pelesti postele a nohy také. Třásla se zimou, protože byla úplně svlečená.

“Proboha! Co se stalo? Kde to jsem a jak jsem se sem dostala?” Usilovně se snažila vzpomenout si, co se vlastně stalo. Ale v hlavě měla prázdno. Nic.

“Klid, holka. Dej se dohromady. Musíš si vzpomenout,” přikázala sama sobě. Zhluboka dýchala a v hlavě jí začaly zběsile pulsovat útržky událostí, které se staly v posledních dnech.

Na přeskáčku se před ní objevovala tvář jejího manžela a jeho nešťastný výraz, když mu řekla, že se s ním rozvede. “Opravdu jsem mu to řekla?” Nic jiného si v tuhle chvíli nepřála víc, než aby byla u něj. Chtěla cítit jeho láskyplné objetí, aby se cítila v bezpečí.

Myšlenky se pomalu začaly usměrňovat a Veronice se po chvíli začal postupně skládat dohromady obraz toho, co se stalo. Či spíše toho, co si sama způsobila.

Od jejího rozhodnutí, že si podá inzerát, ve kterém se pokusí najít partnera, který dokáže uspokojit její sexuální představy, uplynulo několik málo týdnů. Vzpomněla si, jak se bavila při pročítání odpovědí a prohlížení fotografií. Dokonce si vybavila pár adeptů, se kterými se sešla ve vinárně, ale tak rychle, jak se seznámili, hned setkání končila. Sexuální loudilové, obšourníci, slizouni toho nejhoršího kalibru. Nic takového si nepředstavovala.

Až pak. Na jednu schůzku přišel on. Sympaťák, se zvláštním, podmanivým pohledem. Na první pohled poznala, že tohle je muž, který má rád vše pod svou neomezenou kontrolou. Ostře řezané rysy, tmavé, na krátko střižené vlasy a vysoká, sportovní postava jenom vhodně doplňovala charisma, které s něj stříkalo na plný pecky.

Celý večer seděli a povídali si. Nejdřív jen tak nezávazně a pak přešli k jádru věci. Byl tak bezprostřední a o sexu mluvil naprosto samozřejmě, že ji to až překvapilo. Ale nebyl nijak oplzlý nebo nechutný, takže i ona postupně ztrácela zábrany a malinko třesoucím se hlasem mu vylíčila své představy a touhy. Někde hluboko uvnitř sice křičelo její druhé já, ať je opatrná, ale ona ho neposlouchala. Navíc již byla po několika skleničkách trošku ovíněná a i poslední zbytky zábran odplavaly společně s vypitými doušky alkoholu…. A to bylo to poslední, na co byla schopná si vzpomenout.

Zacloumala rukama ve snaze uvolnit je z pout. Zbytečně. Proboha, kde to jsem? Co se stalo? Jak jsem se sem dostala?

Uvědomila si, že je v pasti. Neví kde, neví u koho, neví s kým. O dotyčném muži ví pouze to, že se jmenuje Robert. Alespoň tak se jí představil.

Po tváři se jí rozkoulely slzy a zachvátil ji nepředstavitelný strach, smíšený se vztekem na sebe samotnou. “Jsem blbá, blbá, blbá! Nikomu jsem neřekla, kam jdu, mohla jsem Simonu poprosit o nějaký nenápadný dohled, sama mi to nabízela. Ale já jsem si myslela, že se mi nic nemůže stát.”

Cítila, jak se jí žaludek tlačí nahoru, třes celého těla nebyla schopna vůbec ovládnout. Nikdy v životě se tak nebála a hlavou se jí honily katastrofické představy toho nejhoršího kalibru. A uvědomila si, že ty představy nejsou vůbec vzrušující, ale příšerným způsobem děsivé.

Nedokázala vůbec odhadnout, jak dlouho tam takhle leží, když se pomalu začaly otevírat dveře. Otočila hlavu a uviděla siluetu mužské postavy…..

Redakce se ptá: Co bude dál? Hlasujte ZDE

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY