Za okny se pomaloučku probouzelo deštivé ráno. Kapky stékaly po skleněné tabulce jak hořké slzy a s tichou noblesností dopadaly kamsi do hlubin nového dne.

Seděl na posteli, kouřil snad už stou cigaretu a v hlavě měl prázdno.

Myšlenky si vzaly dovolenou, rozprchly se jak splašení koně a zanechaly po sobě jen děsivě temné nic.

 

I kdyby chtěl přemýšlet, jeho hlava už neposlouchala. Byl unavený, byl otrávený, byl zoufalý. Veronika chce, aby ji místo něžného sexu mlátil ... aby jí ubližoval, aby cítila bolest....

 

Copak ji to opravdu může vzrušovat? Může skutečně její mysl toužit po násilí a hrubosti?
Nevěřil tomu.

Nechtěl této myšlence uvěřit. Nechtěl si ji ani připouštět.

Ta dívka, kterou si před pár lety bral, byla něžná, vyzařovala z ní křehkost a možná i trocha naivity, ale nikdy, nikdy v ní nebyla touha po bolesti nebo chtíč po násilí... Nebo si toho jen nevšiml?

 

Pohlédl na spící tvář své ženy. Vypadala jako anděl. Krásný, nadpozemský anděl, kterému zapomněly narůst křídla.

Lehce jí rukou pohladil po vlasech.

 

Opět cítil touhu opít se. Opít se do němoty a zapomenout na tohle šílenství. Zapomenout na to, že z jeho ženy je kdosi cizí, zapomenout na to, že jeho manželství se boří jak domeček z karet.....

 

....Sex...

.... násilí....

.... bolest..... byla poslední slova, která stačil zachytit, než upadl do tenké pavučiny spánku.

 

 

***

Leželi vedle sebe jako lidé, kteří se náhodně potkali na diskotéce a v opilosti si nezávazně chtěli zasouložit.... Ticho prostupovalo manželskou ložnicí jak nevítaný host a vlezle stavělo vysokou bariéru.

„Mrzí mě to...“

Lehce mu přejela po ruce.... Možná to mělo být pohlazení, ale pro Michala to byl jen letmý dotyk někoho, kdo je od něj vzdálený na miliony světelných let.

„Nemůžu ti prostě ubližovat ... nic mi to neříká, nevzrušuje mě to....“
Cítil se provinile. Poprvé se mu s Veronikou stalo, že jako muž selhal. Chtěl jí vyhovět. Chtěl, aby se jí sex líbil, a zkusil to, co si přála. Být hrubý, agresivní a choval se (snažil se chovat) k ní jak k pouliční děvce.

Aspoň se o to pokusil.

 

„Nech to být. Už o tom nebudeme mluvit, ano?“ Veronika se zabalila do županu a sepnula černé vlasy do spony. Vypadala tak něžně a tak nevinně. Michalovi bleskla v hlavě myšlenka, jak zdání někdy klame. Jak může dokonale zmást i muže, který si myslí, že svou ženu zná stejně jako matka své batole.

„Snažil jsem se....“

 

Dneska se opije. Jeho tělo řvalo po alkoholu stejně, jako jeho duše křičela po té Veronice, kterou kdysi žádal o ruku. Tělu jeho touhu splní, duše však zůstane bez vyslyšení. Tím si byl naprosto jistý a ta jistota ho ubíjela...

 

***

 

„...ale to není, že ho už nemiluju....,“ Veronika si zapálila a bezděčně pokrčila rameny. „To není o lásce, teda možná trochu jo, no.... Ale spíš je to o nudě. A hlavně v tý posteli....“

Zuzka objednala sobě i kamarádce další sklenku vína a dlouze se na Veroniku zahleděla. „Chceš ho podvést?“

„Nevím ... možná. Myslím na to, láká mě to... Hlavně kvůli sexu. Na druhou stranu si říkám, že kdyby to někdy nedej bůh prasklo, je konec. Michal by tohle nikdy nepřekousnul. Myslím, že už takhle jsem ho vyděsila k smrti, když mě načapal s tím bičíkem. Choval se v tom okamžiku jako magor....“

 

Veronika do sebe obrátila zbytek vína. Začala chápat, proč Michal v poslední době tolik pije.....

„Hele Veru, Míša nikdy nebude ten typ, aby se v posteli choval jako hnusák. Ale jestli tě to fakt tolik láká, zkus to... Co ty víš, třeba si to vyzkoušíš a přijdeš na to, že reál a tvoje sny a představy jsou jako nebe a dudy....“

„Zkusit to s chlapem, co by šel do tvrdýho sexu?“ Veronika se zasmála a kavárna se s ní mírně zatočila. „Jasně, takovýho chlapa potkám na každym rohu... Jenom se ho zeptám, jestli mě chce ošukat a přitom lehce zmlátit a je to! Jak jednoduchý!“ Z hrdla jí znovu vyklouzl smích, který nebyl ani trochu přirozený.

 

Zuzana se k Veronice naklonila a sebrala jí z ruky sklenku s vínem. „No to asi ne.... Já to myslela trochu jinak.“

„Jinak? Jak?“

„Podej si inzerát....“

Zuzana na přítelkyni mrkla a vrátila jí sklenku s vínem rudým stejně jako jejich oči.

 

Za okny se zvedl silný vítr a na zem začaly opět dopadat ledové kapky jarního deště.

 

 

Redakce se ptá: Co bude dál? Hlasujte ZDE

Předchozí díly naleznete ZDE

Reklama