Jsem veliký filmový fanda našich českých komedií. Miluji hlavně ty komedie z 60. a 70. let, kde exelovali herci jako Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Iva Janžurová apod.
Vzpomínám si, že jako 13 letá jsem viděla v televizi komedii o novodobém Faustovi Kam čert nemůže s Miroslavem Horníčkem a debutující Janou Hlaváčovou. Moc mě pobavil, a to jsem netušila, že toho roku v létě se s panerm Horníčkem setkám osobně.
Bylo to v Mariánských Lázní, kam jsem přijela jako pacientka dětské léčebny. Každé ráno před snídaní jsme chodili pít ozdravnou vodu do Úšovic. A zde jsme na jedné z laviček zahlédli právě pana Horníčka. Také popíjel svůj ranní doušek zdraví.
Jako lavina jsme se k němu hrnuli. Trochu ho zarazil náš zájem. To víte puberťáci.
Ale za chvíli už byl s námi jeden hlas. Asi po půl hodině jsme se loučili jako nejlepší kamarádi. Dovolili jsme si ho pozvat k nám do léčebny, aby si s námi dále povídal. Mysleli jsme, že to odmítne, ale ne. Přislíbil, že druhý den navečer se určitě staví. A taky ano.
Byl vlahý teplý večer a na hřišti před léčebnou vyrosto provizorní studio. A zde se konaly HOVORY H, tehdy velmi populární pořad v televizi, který právě pan Horníček uváděl. Všechny lavičky, židličky ba i stoly byly obsazeny, pan Horníček si sedl do okna, aby na nás všechny viděl a my na něho.
A začal večer otázek a odpovědí. Myslím, že tehdy byl asi dost umluvený z odpovědí a zájmu. Asi po dvou hodinách, kdy byla večerka, jsme se s ním rozloučili a pozvali ho na závěrečný maškarní průvod, který byl tradicí dětské léčebny. Tento průvod procházel celými Mariánkami a bavil kolemjdoucí.
Pan Horníček se našeho průvodu zúčastnil a dokonce přivedl svého hereckého kolegu pana Ladislava Peška, který zde také dlel na léčení. Prošli s nám celým městem. Na tento zážitek se nedá nikdy zapomenout.
skromnost je vzácná, zvlášť mezi herci. A věřím, že je příjemné zjistit, že herecké hvězdy, mezi které určitě patřil Miroslav Horníček, jsou v soukromí velice příjemní lidé bez móresů.
Nový komentář
Komentáře
já jsem se jako dítě zase skamarádila s Martinem Růžkem, bydleli jsme v Nuslích v jedné ulici, on měl boxera Poldu a naše rodina trpasličí pudlici a vlastně by se dalo říct, že nás dali dohromady naši pejskové
byl to moc hodný pán a měl taky moc hodnou manželku, která mi vždycky uvařila čaj a k tomu jsem dostala bábovku, on mi ukazoval fotky z různých filmů a vypravoval o natáčení a já ho hltala tak, že jsem vždycky přišla dom pozdě
taky me desi to, ze stari dobri herci odchazi...
co budeme delat za par let? kdo nas bude bavit? znate nekoho z nastupujici generace, kdo by mohl alespon trochu zastat nektereho z tech uzasnych velikanu? ja teda ne... :-( ale mozna je to tim, ze nove ceske filmy uz nesleduju, nejak jsem jim neprisla na chut
marne premyslim, ktery cesky film za poslednich 5 let me oslovil...
To je bohužel pravda.Herecká elita odchází,je to moc smutné,ale je to život.
Čím větší herec, tím skromnější člověk. A naopak
Mrazí mě, když vidím, že celá generace vynikajících umělců odešla nebo odchází, a jaká je za ně náhrada
- těch pár, kteří jdou na prstech spočítat, nechť mě omluví.