Do nedávné doby jsem ani netušila, že něco jako hovězí či vepřová líčka, která se dají uvařit, existuje. Setkala jsem se s nimi až z kuchyně mého oblíbeného „šéfa“ Zdeňka Pohlreicha. S nadšeným očekáváním jsme je ochutnali v restauraci Divinis a hned si je zamilovali.
Narazili jsme však na tradiční problém, když chcete v obchodě koupit cokoliv netradičního. Kde je sehnat? Při hledání na netu jsem objevila několik řeznictví, kde je prodávají. Bohužel všechna v Praze, tři sta kilometrů pro líčka nepojedu. V některých diskuzích psali, že jsou k dostání také v Makru. Musíme vyzkoušet!
Naštěstí se nám koupě líček povede alespoň jednou do roka, v době vánočních svátků. V řeznictví u nás na vesnici, když majitel poráží vlastní dobytek. I letos jsem si odnášela tašku plnou masa a za pár korun. Čekali jsme návštěvu přátel, a to takových, kteří dobré jídlo umí ocenit. Pustila jsem se proto do přípravy. Držela jsem se téměř zuby nehty receptu pana Pohlreicha.
Suroviny
hovězí nebo vepřová líčka
sůl a pepř
300 ml kvalitního červeného vína
1 cibule
kousek másla
2 + 2 mrkve
2 + 2 petržele
kus celeru
trochu vývaru
trochu rostlinného oleje
pár žampionů
majoránka
Postup
Ve velké pánvi si rozehřejeme oleje, na kterém osmahneme osolená a opepřená líčka, aby se maso zatáhlo. Dvě mrkve, dvě petržele a polovinu celeru oloupeme a nakrájíme na kolečka, přidáme k líčkům. Zalijeme vínem a vývarem a dusíme doměkka. Podle velikosti líček je to asi 3 hodiny. Hotová líčka se úplně rozpadají.
Maso vyndáme z omáčky, kterou prudkým varem zredukujeme na požadované množství a nakonec zjemníme a zahustíme kouskem vychlazeného másla. Dochutíme troškou majoránky.
Jako příloha je výborná bramborová kaše a restovaná zelenina. Zbytek zeleniny očistíme a nakrájíme na kolečka, žampiony na drobnější kousky. Společně orestujeme na pánvi, lehce osolíme, můžeme opepřit.
Dobrou chuť přeje elly.
Nový komentář
Komentáře
Právě jsem je dodělala k večeři, jen ještě tu kašičku a bude....! Ale prohlásila jsem, že by mi bohatě stačila jen ta omáčka s chlebem, jak je výborná
tak opravdu líčka neznám musím zjistit
Když jsem poprvé slyšela slovo "líčka", okamžitě mi naskočila "plíčka". No a na ty jsem měla vzpomínky ze školní jídelny.
Syn mě poučil, že je to opravdová lahůdka.
Líčka jsem asi ještě nejedla.
Líčka jsem zatím nikdy nejedla, ale až je někde objevím vyzkouším tento recept a určitě si pochutnáme.
Taky jsem jedla telecí líčka na víně "u Pohlreicha" v Praze a byly vynikající!
Zrovna minulýt ýden mi říkala kamarádka, že je manžel koupil a byly
uvařila je a potom na zelenině dopekla. Stavím se v Makru podívat jestli je budou mít.
SStream — #5 krásnej recept. Díky, uschovám a až na líčka někde kápnu, vyzkouším.
Lukáš Čejka — #7 pravda, ono to chvilku trvá než se všechna ta voda vypaří, ale jde to
chtit karamelizovat mrkev ze supermarketu mi neprijde jako nejlepsi napad
o bože, teď když koukám na délku příspěvku připadám si jako magor
elly — #3 Ahoj :-) Dle postupů našich babiček, které nejsou žádnou náhodou záhadně podobné postupům francouzským je fahrplan takový: hovězí líčka omyjeme nakrájíme na kusy velikosti asi dvou soust. Každý kousek velmi pečlivě osušíme - doporučuji kvalitní papírové kuchyňské utěrky. Připravené kousky rozložíme na další papírovou utěrku a na široké pánvi (pánev či širší kastrol by neměl mít nepřilnavou vrstvu, dále pak by měl mít skvěle sedící pokličku bez plastových dílů - aby mohl poté pokračovat do trouby) si rozpálíme kvalitní tuk, jež snáší vysoké teploty. Může to být kvalitní olej stejně tak jako dobré sádlo. Zapneme si troubu na 160 stupňů. Kousky masa nesolíme ani nepepříme! V okamžiku, kdy je tuk dobře rozpálený - začneme pozorovat jen velmi mírný kouř nad pánví (opravdu jen velmi mírný). Vložíme maso do pánve tak, aby byl mezi jednotlivými kousky prostor min. 1cm. Kousky opečeme ze všech stran tak, aby byl jejich povrch tmavě hnědý (nikoliv tedy černý :-) ) Nejedná se o zatažení masa, tento "pojem" byl zavržen již před několika lety, ono zatažení ve výsledku šťavnatost masa nijak neovlivní, šťavnatost masa určuje způsob jeho další úpravy. Jakmile jsou kousky hotové, vyndáme je z pánve na předehřátý talíř a volně přikryjeme folií. Do rozpáleného tuku vložíme zeleninu a opékáme (stále mícháme) až do momentu karamelizace obsažených cukrů (především v mrkvi). Projeví se to částečným zhnědnutím zeleniny a vytvořením velmi pěkné vůně. Na dně kastrolu by se také měla vytvořit tenká krusta z uvolněných tekutin a cukru - nemusí vždy fungovat, záleží na nádobí a množství/druhu použitého tuku. Když není krusta, vytvoří se zpravidla drobné "přípečky", které jsou hlavními nositeli chuti. Zeleninu vyjmeme a slijeme přebytečný tuk(něco málo má zůstat, ale ne kaluž). Přípečky zachránit! Do kastrolu vrátíme maso (vč. puštěné růžové šťávy) a zeleninu, teplota je stále stejná, promícháme, NYNÍ maso osolíme a opepříme, můžeme přidat něco málo rajčatového protlaku, to je již však francouzský způsob, necháme veškerou tekutinu odpařit (buď do sucha nebo na tuk, pokud nám tam nějaký zůstal), za velkého syčení a pocitu naprostého blaha vlijeme víno, dolejeme kvalitním vývarem do 3/4 výšky masa v kastrolu (to je důležité - ne více, ne méně). Mimo recept: do vína přidáme jeden bobkový list, pět kuliček černého pepře a dvě špetky tymiánu. Na sporáku přivedeme k varu. Přiklopíme, vložíme do trouby na 160 stupňů. Dopijeme zbytek vína. Po třech hodinkách zkusíme, zda se maso rozpadá, pokud ano, máme poslední šanci na odebrání přemíry tuku, který maso opustí právě díky pomalému pečení, následně vyjmeme maso, omáčku přecedíme, redukujeme jak píše Elly a můžeme zjemnit trochou másla. Elly má v ingrediencích cibuli, v postupu se však již neobjevila. Pokud je součástí zeleniny, která se peče s masem, pak se může cibule přidávat až po zhnědnutí mrkve, jinak vám mrkev nezhnědne. Běžně se však v této úpravě cibule nevyskytuje. Červené víno pro pomalé pečení doporučuji mladé - burgundské nebo Chianti. Takto upravené hovězí je nejlepší ohřívané druhý den, stejně, jako guláš.
Hovězí líčka, nejchutnější maso
SStream — #2 a jak by se to mělo vařit po správnosti? :-)
Recept je to velmi pěkný. Všeobecně vzato receptů je spousta, a pokud znáte techniku, dosáhnete také kýženého cíle. Překvapilo mě, že v kuchařce pana Pohlreicha se technika neřeší. Chápu, je to věc velmi hodnotná a její získání stojí nejen spoustu úsilí, času, ale i peněz. Tenhle recept zkoušet podle popisu výše je tak trochu mrhání časem a surovinami především. Nic proti Elly, její recepty jsou pěkné a vášeň pro vaření z toho přímo čiší, ale Pohlreich ačkoliv jménem velmi známý, kuchařku stvořil jako produkt pro běžného uživatele nevhodný.
Vypadá to hezky