Začalo léto a s ním i ráj pro všechny fanoušky houbaření. Les je ideálním místem k odpočinku, místem, kam se můžete schovat před neúprosným letním žárem, oázou klidu, kde zapomenete na všechny běžné starosti a můžete se jen kochat nádherou přírody, cvrlikáním ptáků a tím úžasným tichem. Ovšem jen za předpokladu, že stejný nápad jako vy nedostane také dalších sto rodin i s dětmi, které na sebe křičí a hlásí si každý úlovek.

 

Houbaření je totiž v naší zemi nejrozšířenějším „sportem“. Nikde jinde na světě, snad jen kromě sousedního Slovenska, se lidé s takovou chutí nevrhají do lesa s proutěnými koši, natěšení na bohatý úlovek. Stačí zabrousit do rakouských lesů, a tam nepotkáte živou duši, zato spoustu hřibů. V Americe si spousta lidí myslí, že jsou houby jedovaté (nejsou zas tak daleko od pravdy, protože houby do sebe absorbují škodliviny z okolí) a kupují jen ty osvědčené v supermarketech.

 

Právě v létě můžete v lese narazit na křemenáče, klouzky, kozáky, hlívu ústřičnou, kterou můžete pěstovat a sklízet i doma na kusu dřeva. Najdete také suchohřiby sametové, bedly jedlé, hřib smrkový, hřib kovář a v srpnu píchavky, vynikající na řízky.

 

I houby mají své chráněné druhy. Většina z nás je nezná ani podle názvu, natož aby snad tušila, jak vypadají, včetně mě. Ale jen tak pro zajímavost: je to třeba lanýž letní, hřib královský či václavka bažinná.

 

Radu, že máte sbírat houby skutečně jen ty, které opravdu znáte, si neodpustím. Už jen proto, že každým rokem je stále dost případů otrav jedovatými houbami. Snadno zaměníte třeba prudce jedovatou muchomůrku tygrovanou za jedlou muchomůrku šedivku. Otrava tygrovkou se projeví brzy a dá se při rychlém zásahu zvládnout. Ale není tomu tak u všech jedovatých hub.

 

Zapomeňte na babské rady jako: že vložíte-li stříbrnou lžičku do jedovatých hub, tak zčerná; stejně tak neplatí, že jedovaté houby pálí na jazyku. Naopak některé mají výtečnou chuť.  Sbírejte tedy opravdu jen ty, co znáte. A i když se se smíchem vykládá, že všechny houby jsou jedlé, některé však jen jednou, neexperimentujte!

 

Raději sáhněte po atlasu hub nebo se obraťte na některou z mykologických poraden. Za posouzení houby zaplatíte opravdu symbolický poplatek a víte, co jíte.

Atlasy hub jsou na našem knižním trhu zastoupeny také celkem hojně, nicméně vydávat se coby laik do lesa s příručkou v podobě atlasu hub, není taky zrovna ten nejlepší nápad. Jsou však skvělou pomůckou každého náruživého houbaře. Najdete v nich kromě názvu a obrázků hub, také jejich popis, místo, kde rostou, a i to, zda je jedlá, či nikoliv.

 

Houby můžete nakládat do sladkokyselého nálevu, obalovat a smažit jako řízky, můžete je přidávat do omáček, polévek i z nich udělat houbové knedlíky a zapomenout nemůžeme ani na klasiku v podobě smaženice. Můžete je také mrazit a sušit na zimu.

 

Houby ještě v lese očistěte a po návratu co nejrychleji zpracujte. Buďto nakrájejte na tenké plátky a rozložte na noviny, aby se mohly usušit. Nebo zpracujte do nějakého pokrmu či zamrazte. Houby neloupejte a před okamžitým použitím je jen rychle opláchněte.

Sušte je na teplém a suchém místě.

 

Pamatujte, že houby jsou poměrně těžké ke strávení, proto je do jídel rozkrájejte na malé kousky a nejezte houby alespoň dvě hodiny před spaním.

 

A jak jste na tom vy? Houbaříte, nebo jen jíte houby, či k nim máte odpor?