Zdravím ženy-in!
Jsem studentka na vysoké a občas si přivydělávám tím, že dělám hostesku. Poslední ochutnávku jsem dělala v Makru v oddělení uzenin. A narazila jsem na tak hroznou vedoucí, že bych ji nepřála ani nepříteli.
Když jsem tam došla, rovnou mě poslala, aťsi zajdu pro stolek, tak jsem šla. Když jsem ho donesla na místo a chtěla složit, objevil se první problém (normálně jsou jednotlivé části aspoň popsané číslicemi) - nebylo nic popsané. No tak jsem se dala do skládání a zápasila s tím, ale ať jsem dělala, co jsem dělala, tak mi to nesedělo. Tak jsem poprosila o pomoc jednoho chlapíka z personálu, co šel okolo. Byl milý a hned mi pomohl, ale taky s tím měl problémy. Podařilo se mu napasovat do sebe spodní část stolku, když šla okolo vedoucí a hned spustila: Je milé, že slečně chcete pomoc, ale ona je placená od toho, aby si s tím poradila sama. Běžte si po své práci, máte jí dost!
indicie Hitler
Takže jsem zůstala sama se stolkem, ale nějak jsem to dala dohromady. Pak jsem začala krájet uzeniny na kolečka a kostičky, abych mohla začít, a sotva jsem to dodělala, už tam byla zase a mám si spravit čepici, aby mi nečouhaly vlasy, a krájet kolečka napůl a kostičky menší a cedulku mám nakřivo... no pokaždé, když prošla kolem, měla nějakou připomínku, a když jsem šla na přestávku, dívala se na mne takovým pohledem jako „Jak si vůbec dovoluju udělat přestávku?“
Měla sjem sto chutí jí něco říct, ale potřebovala jsem podpis na výkaz práce od vedoucí a měla jsem trochu obavy, že by mi ho potom nedala :o(, tak jsem to snášela!
Při odchodu jsem se zdržela na vrátnici a povídala si s dalšími, co tam ten den pracovali nebo byli na brigádě, a vyšlo najevo, že takhle pije krev úplně každému!
Markety mám ráda a ráda tam nakupuju, ale po téhle zkušenosti se v Makru tak trochu vyhýbám uzeninám, když s přítelem nakupujeme, radši tam pošlu jeho, opravdu nestojím o to se s ní znova setkat!
Helena1033
Tyranie v supermarketech, ano, to znám z dob, kdy jsem sám chodíval do Makra na noční. To byly časy. Dvanáct hodin doplňovat zboží. Na umření. A když se objevil koordinátor Prudil... Joj, ty vzpomínky, ta bolavá záda... A jakou VŠ že to studujete, Heleno?
Napište nám také na adresu redakce@zena-in.cz o vašich zkušenostech se supermarkety!
Nový komentář
Komentáře
Týjo. Tak to zní strašně. Jsem ráda, že jsem se nikdy s ničím takovým nesetkala. A to jsem si taky jednu dobu chvíli přivydělávala jako hosteska. Asi jsem měla štěstí. :)
Kdo nezažil školní praxi před 15 lety v hotelu Panorma v Praze, neví, co je buzerace.
milá Heleno, to je holt život. Taky mě vysoká škola vyplivla plnou naivních ideálů o pracovním procesu, o které jsem rychle přišla. Sice to bolelo, tak jako teď tebe, ale je to fakt takhle. V životě nenarazíš jen na příjemné a usmívající se lidi a čím dřív si to uvědomíš, tím lépe pro tebe.
Takového šéfa znám taky. Dnes jsem šla z práce dřív a spolupracovníci se dělali legraci, že když potkám někoho, kdo je nezaměstnaný, že může být úplně blbý, ale slušný na lidi, že ho bereme za šéfa výměnou za toho našeho. Zatím si z něho ještě dělám nervy (nejsem tam tak dlouho), ale už mě to pomalu přestává. Buzerací jen kazí lidem chuť pracovat a otravuje pracovní prostředí. Býval to takový prima kluk ......
Takový protivové nejsou jen v supermarketech, ty jsou téměř všude
,ale po většinu času z toho nakonec výjde,že jsou to pouze zakomplexovaní jedinci, kteří se snaží zvýšit vlastní sebevědomí a nad tím musí člověk mávnout rukou
Já jsem chodila na pokladnu, to byl v hypermarketech veget, protože nikdo nezvládal prudit padesát pokladních zároveň
Důležité bylo, aby seděly peníze, jestli sedím já rovně nebo křivě, nebo moje cedulka, to byla naštěstí moje věc 