Rozhodla jsem se, že letos si uděláme atypické vánoce. Rodinná rada už to odsouhlasila. Pravda, neříká se snadno, že dárků bude málo a budou symbolické :-))
Vyžaduje to určitou dávku odvahy, pevný postoj, asertivní přístup a přesvědčení, že i když se pouštíte na tenký led, víte, co děláte. A tak jsem opatrně rodině vysvětlila, že dárky letos prostě nebudou. Aspoň ne v takové podobě jako v předchozích letech. Ztichli. Dívali se ublíženě a nešťastně po sobě. Za prvé proto, že přijdou o překvapení pod stromečkem, za druhé si mysleli, že jsem se pomátla, a asi jim to nebylo úplně jedno.

No, abych vás dlouho nenapínala. Samozřejmě, že jsem si to celé pečlivě promyslela. A když se řekne "A", musí se říci i "B". A tak jsem po chvíli tápání a nejistot dodala, že dárky budou v podobě společných zážitků. Pojedeme prostě na lyže a bude. Peníze, které bychom dali za nákup drahých věcí, které ne vždy udělají stoprocentní radost, dáme raději na společnou dovolenou na horách. Sice pojedeme až po Vánocích, ale aspoň se budeme mít na co těšit. Pár drobností pod stromečkem bude, to ano. Nemohla jsem přeci vyhlásit absolutní zákaz dárků, když už rok nenápadně nadhazuji, že se mi líbí jeden parfém, chápete.. :-))) Chce to mít otevřená zadní vrátka... :-))
Takže pokud si nadělíme nějaké ty maličkosti, tak to bude třeba kulich, rukavice nebo nějaká ta knížka. A dost. Z vlastní zkušenosti totiž vím, jak rychle se před Vánoci peníze rozházejí za naprosté a často drahé nesmysly, a to jenom proto, že chceme překvapit a nejsme si jisti, jestli to dobře odhadneme. Když se to sečte, tak je to slušný balík peněz. A za něj už se dá pořídit pěkná dovolená.

Dokonale jsem se poučila minulé Vánoce. Dcera měla vloni období, kdy pořád dokola hrála na takovém pidipiánu za pár stovek. Tak jsme jí koupili klávesy za několik tisíc korun. Ovšem - místo abychom jí je dali během roku, kdy ji to bavilo, schovávali jsme je pod stromeček jako to největší překvapení. Hrála na ně chvíli. Klávesy skončily nenápadně zanedlouho dole ve skříni. Nemělo cenu ji do hraní nutit. Špatně jsem odhadla, že děti se mění a vyvíjejí se.

Tehdy mne napadlo, jestli není lepší si užít srandu a pohyb někde na čerstvém vzduchu. A tak jsem šťastná, že to rodinný klan odsouhlasil a že nemusím běhat nikde po obchodech. Bez toho se opravdu obejdu. Čas využiji jinak a líp.
Teď se jen modlím, aby napadl sníh, až pojedeme na lyže.

Panečku, sníh, to bude asi ten největší dárek, jaký si letos přeju :-))

 

         
Reklama