Letos na začátku září jsme zrealizovali cestu za touto jihotyrolskou krásou. Sice předpověď počasí nebyla zpočátku úplně příznivá, ale i tak jsme se rozhodli jet. Měli jsme štěstí, sice první den túry bylo zamračeno, pak se ale počasí zlepšilo a my jsme si užili hory pod modrým nebem a noci plné hvězd.

Auto jsme nechali na parkovišti u hotelu Tre Cime a vyrazili jsme na tříhodinový trek směrem k horské chatě Dreizinnehutte https://www.dreizinnenhuette.com/antonio-locatelli-hut.php . Tady, přímo proti „Třem zubům“, jsme měli ubytování na dvě noci. Cesta nahoru nebyla náročná, ale dlouhá. Zprvu se jde kolem horské říčky a poslední třetinu je stoupání náročnější. Přece jen musíte vystoupat 1000 nadmořských metrů, až do výšky 2450 m. n. m. Vede sem sice jednodušší cesta, od známé horské chaty Auronzo (2333 m. n. m), která trvá jen kolem hodiny, ale tady potkáte díky snadné dostupnosti velké množství lidí. Na delším treku jsme šli skoro sami a užívali si horskou krásu, hučící řeku, vodopády a krásné výhledy.

Skalní útvary Tre Cime di Lavaredo mají různá pojmenování. Říká se jim také Tři štíty Lavaredské nebo Tři zuby. Když si je prohlížíte, zjistíte, že nejsou tři, ale je jich pět, nicméně tři z nich jsou velmi dominantní. Jejich dominanci určuje nejen výška, ale i vzhled. Trčí totiž kolmo vzhůru a lemují je šedá sutinová pole. Nejvyšší částí „Tří štítů“ je ten prostřední, známý také jako Velký štít 2999 m. n. m. Vedlejší „Zub“ je Západní štít 2 973 m. n. m. a trojici dotváří Malý štít  s výškou 2 875 m. n. m. Severní stěny lákají horolezce, protože jsou extrémně svislé a s převisem. Když se do nich opře ranní slunce, vypadají nádherně. Proto sem, na toto úžasné místo, každý rok přijde velké množství výletníků, ale i odvážných sportovců. Okolí Třech zubů je prošpikované různými cestami, ferratami nebo železnými žebříky. Každý si tady přijde na své. Buď si vyberete pohodovou cestu, nebo náročnější túru, kde se pěkně zapotíte.

Do roku 1919 tvořily vrcholy hranici mezi Itálií a Rakouskem. Všude kolem Tří zubů najdete pozůstatky první světové války, včetně vojenského hřbitova. Když jste v náročném horském terénu, jen stěží chápete, jak mohla tudy vést válečná fronta. Ve štítech skal jsou prokopány jeskyně a střílny, potkáte zbytky opevnění a pamětní desky. Dnešní ferraty, značené cesty a žebříky, jsou pozůstatky válečných stezek. Jedním z nejzajímavějších je tunel v masivu Paternkofelu, kterým dnes prochází značená cesta.

V současnosti tvoří vrcholy hranici mezi italskými provinciemi Bolzano a Belluno a zároveň mezi italsky a německy mluvícím obyvatelstvem regionu.
Pod vrcholy Tre Cime často končí jedna z etap nejtěžšího cyklistického etapového závodu Giro d’Italia. Také se kolem Tre Cime každé září běží známý Drei Zinnen Alpine Run.

Základní informace o Jižním Tyrolsku a oblasti Tre Cime najdete zde.
K prozkoumávání oblasti Tre Cime si můžete udělat základnu v blízkém městečku Sesto. Jukněte na tipy na ubytování a výlety zde.

Tip: Nejlepší doba na treky na Tre Cime je od půlky září do začátku října. Počasí je stabilnější, turistů méně a světlo na focení ukázkové. V létě musíte vstávat brzy, abyste se vyhnuli dopoledním davům a odpoledním bouřkám.

Musím říct, že Tre Cime di Lavaredo je opravdu kouzelné místo. Pokud jste milovníkem horských výletů, určitě si Tři zuby zařaďte do svého seznamu míst, kam se vydáte.

Také se vám líbí? Protože jsem milovníkem Jižního Tyrolska, ráda vám připomenu i další články:

Více na Suedtirol.info

Reklama