Stěhovala jsem se proti své vůli, když mi umřel děda a mně po něm zůstal byt.
Do týdne jsem se musela přestěhovat od svých láskyplných rodičů a začít se starat sama o sebe. Podotýkám, že jsem byla v prváku na výšce, takže jsem ani neměla peníze na nájem.
To však nebylo to nejhorší.
Dědu i babičku jsem měla hrozně ráda a byt mi je neustále připomínal: starý nábytek, jejich oblečení, talíře apod.
Největším šokem pro mě bylo, když jsem při vyklízení bytu nacházela jejich pozůstatky v podobě: umělý chrup, skleněné oko od dědy a protéza nohy od babičky. Opravdu jako z hororu.
Dnes už jsem zařízena podle sebe a považuji to za svůj domov.
Petra Kantorová
Milá Petro,
děkuji za kuriozní příspěvek a doufám, že na horory chodíte už jen do kina a bydlí se vám dobře.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Také jsem nechtěla vyklízet byt po tetě, který mi odkázala. Já jsem to ani nevěděla, tohle mi řekl až její notář. Dostala jsem tak byt, kde bylo spousta věcí, které jsem musela nějak někam v Praze zlikvidovat. Proto jsem si najala profesionální firmu https://vyklizeniprahacz.cz/likvidace-pozustalosti/
Já jsem vyklízet byt po rodičích nechtěla. Když umřela i máma, tak jsem zdědila byt v centru Plzně. Dlouhou dobu jsem tam nechtěla ani vkročit, ale nakonec jsem se rozhodla k jeho rekonstrukci a pronajímání do doby, než bude mít dcera věk na to, aby bydlela sama. Byt byl potřeba před rekonstrukcí kompletně vyklidit, a s tím mi pomohla firma http://vyklizeniplzencz.cz/ Nemusela jsem se starat o nic, vyklizení proběhlo rychle a já jsem u toho hlavně nemusela být, to pro mě bylo nejdůležitější
meander: příště napiš příspěvek ty, když se ti nelíbí, nevím, co je na tom tak blbého.
To byla hororová celá famílie
Náno blbá, buď ráda, že jsi dostala byt!
dáváš si oko k chrupu nebo do zvláštní skleničky? No dobře, jdu uklízet náš vlastní hororový příbytek...
Mohla sis otevřít dům hrůzy.
Takže už máš ve skleničce svůj chrup a u skříně opřenou svoji protézu ?