Spánková paralýza je spánková porucha, ke které dochází především těsně před usnutím či probuzením. Tedy se stavu, kdy naše tělo již spí, ale naše mysl je stále částečně bdělá. Většinou se projevuje pocitem neschopnosti se pohnout, strnulostí, pocitem silného tlaku na hrudníku. Mnoho pacientů popisují paralýzu jako stav, kdy ze svého pohledu vynaložíte maximální úsilí k tomu, abyste vstali z postele, ale nejde to. Nezřídka se také projevuje sluchovými a zrakovými halucinacemi. Ti, kteří mají se spánkovou paralýzou zkušenosti, často říkají, že vidí děsivé postavy podobné příšerám, které na ně útočí, případně je slyší i chodit a mluvit. Jsou si přitom naprosto jistí, že jsou vzhůru a nacházejí se skutečně ve svém pokoji a na své posteli.
Foto: Shutterstock
Spánková paralýza probíhá tehdy, když se nám zdají sny, tedy v REM fázi. Ta je charakteristická rychlým pohybem očí. Během ní mozek pracuje běžným způsobem, ale tělo již ne. Tělesnou paralýzu pak způsobují chemické a hormonální procesy v mozku, které běžně probíhají při klasickém spánku. A to z toho důvodu, abychom během snění zůstávali v klidu na posteli namísto pobíhání po místnosti. Pokud se během této fáze náhle vzbudíme, mozek si nadále bude myslet, že spíme. V tuto chvíli se ocitáme v paralýze.
Nikola, 31 let: Spánková paralýza má často i sexuální podtext
„S paralýzou jsem se setkala poprvé někdy v době puberty. Příšerně mě to vyděsilo, protože bych přísahala, že jsem zcela vzhůru. Nade mnou se objevila postava podobná alpským čertům krampusům. Chtělo se mi křičet a utéct ale nešlo to. Křičela jsem z plných plic, ale nevyšla ze mě ani hláska. Často mě při paralýze tyto bytosti chtějí znásilnit. Lehají si na mě a já dokonale cítím i váhu jejich těla. Pokud vynaložím veškeré možné fyzické úsilí, podaří se mi vzbudit. Celé tělo mám pak ztuhlé a namožené. Za ty roky se mi již podařilo vypozorovat, že spánková paralýza přichází především tehdy, když jsem silně fyzicky vyčerpaná. Tělo prostě asi usne rychleji než hlava.“
Tereza, 52 let: Hodí na mě přehoz, díky kterému se nepohnu
„Hlavně v době, kdy jsem brala silné léky na bolest se spánková paralýza dostavovala. Je to jeden z nejděsivějších zážitků, co znám, a to hlavně proto, jak reálně působí. Náš mozek si zkrátka dokáže vymyslet úžasné, ale i hrůzné věci. Probudila jsem se a viděla v rohu místnosti bytost podobnou mozkomorovi z Harryho Pottera. Černá a vysoká postava s dlouhou potrhanou kápí. Blížila se ke mně a hodila na mě průhledný přehoz díky němuž jsem se nemohla pohnout. Následně mi vždy bytost říkala strašné věci, které mě děsily.“
Je spánková paralýza nebezpečná?
Spánková paralýza je fyzicky v podstatě neškodná. Může ovšem ukazovat na problémy se spánkem či nevhodný spánkový režim. Pokud se u vás objevuje dlouhodobě, je určitě vhodné poradit se s praktickým lékařem. Větší problém ovšem nastává v rovině duševní. Dotyčný může následně trpět úzkostmi a pocity strachu z usínání. Proto často moment ulehnutí do postele odkládají a tím se problémy s kvalitou spánku jen prohlubují.
Jak si pomoci?
- Pravidelný spánek – spát denně 6-8 hodin, chodit spát nejlépe ve stejnou hodinu
- Relaxovat – před spaním si dopřejte pár minut relaxace nebo třeba horkou vanu. Tělo se lépe uvolní a zbavíte se každodenního stresu
- Neusínat v poloze na zádech
- Neusínat s vysoko vystlanými polštáři
- Neusínat v pokoji samostatně – Pacienti trpící spánkovou paralýzou shodně potvrzují, že pokud spí v ložnici někdo s vámi, jsou klidnější. Navíc pokud si dotyčný všimne, že bojujete s noční můrou a může vás probudit
- Usínat v dobře zatemněné, tiché a vyvětrané místnosti - spánek bude hlubší
- Nepoužívat před spaním mobilní telefon
Čtěte také:
- Neschopnost zhubnout, špatná regenerace a rozhozené hormony: Spánková deprivace má na svědomí řadu potíží na více úrovních
- Nedostatek spánku jako lék. Stará psychiatrická metoda pomáhá některým pacientům s depresí
- Když se ráno červenáte: Erotické sny nás baví, děsí i překvapují. Co ale znamenají?
Zdroj: Medling - globální péče o zdraví, respondenti redakce, Patálie, Vitalia
Nový komentář
Komentáře
Tímhle jsem dřív docela často trpěla. Pak mi jeden známý, dělal psychologii, poradil, abych, když se mi to stane a vidím toho "ďábla" nebo jinou příšeru, řekla (aspoň v duchu, pokud to nebudu schopná vyslovit) "Jdi pryč, já tě tu nechci". Ono to překvapivě fungovalo. Někdy to stačilo říci jednou, jindy jsem to musela několikrát opakovat, ale vždycky to zabralo a já se probudila. Pak postupně tyto stavy řídly a teď (musím to zaklepat do dřeva) už mám asi 10 let úplně klid...
Tohle mám asi od svých 20let. Nebojuju při tom s žádnými děsy, vím naprosto přesně, že jsem vzhůru, dokonce někdy i na lidi koukám (pro okolí to pak je děsivý zážitek), jen se nemůžu pohnout. Mohu jen dýchat, proto zrychleným dýchání se snažím upozornit manžela na to, že se mi něco děje a aby mi pomohl. Někdy pouhé třesení nestačí, už mě musel čapnout a v posteli posadit, aby tělo začalo reagovat. Pokud spím sama, musím tělo vzbudit já, ale dá to fakt zabrat. Vysílám signál k pohnutí třeba jen do prstů u ruky a nic. Fakt se soustředím, abych něčím pohnula, ale nejde to.