Čtenářka Niki popsala jak se učil plavat její bratr. A nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Však posuďte samy.
Zdravím redakci i čtenáře,
můj příběh vlastně není z mé zkušenosti, nicméně mluvím alias píšu za svého bratra.
Již od mala se bál vody, ( asi to zdědil po naší mamce, protože ta, když byla malá, zachytila se za řasy v rybníce a topila se. Od té doby do hlubší vody nešla).
Aby jsem se vrátila k bratrovi.. bál se tedy vody a když byl malý, byl povinný bazén pro děti na škole. Bratr se naučit plavat chtěl, nicméně nějakým normálním způsobem, bohužel měl smůlu na učitelku. Postavila ho před hluboký bazén a strčila do něj. Bratr hupsnul přímo do vody a jediná pomoc učitelky byla tyč, kterou mu tam sem tam dala. Zajímavý způsob učení, trochu se topil, nalokal vody... já bych s toho měla asi psychické následky. Bratr byl však hrdina.. vyplaval.. a doposud strach z vody nemá, ba naopak miluje ji. Holt na každého jiný bič.. ale tento způsob, kor na malé děti mi příjde drastický.
(S)mějte se krásně
Niki
Děkuji Nicky za nevím zda veselý příspěvek k tématu dne…
Být na místě vašeho bratra asi bych měl obtíže také…
Dnes si povídáme na téma: Jak jsem se naučila plavat.
Klást otázky nemá smysl. Vytáhněte své fotky z dob, kdy jste se učily plavat, popište vaše pocity z prvních temp. Svěřte se s metodami, které na vás byly použity.
Na vše se těším na e-mailu
A nejzajímavější příspěvek odměním. Odměním ho třídílným nafukovacím lehátkem, žádnou průhlednou umělohmotnou náhražkou. Prostě lehátko, jaké si pamatuji z dětství i se sadou na lepení.
To lehátko má i jméno. Bude to vaše Bára 3!
Nový komentář
Komentáře
Myslím ,že se to povedlo,ale já osobně bych to tak neřešila.jsou i jiné metody