Shánět lístky. Za každého počasí se trmácet kdovíkam nacpanou tramvají, případně zoufale hledat místo na zaparkování… a nervovat se, že přijdeme pozdě. Na nepohodlné židli pak strávit hodinu nebo dvě zíráním na jednoduchý příběh, u kterého víme předem, jak dopadne. Bez možnosti udělat si pohodlí, otevřít při reklamách pivo nebo dát vyčurat děti.
Máme tohle vůbec zapotřebí? Můžeme sledovat výkony nejlepších (nebo aspoň nejlépe placených) herců, zpěváků a tanečníků na světě, kdykoli nás napadne, v pohodlí vlastního domova a prakticky zadarmo. Našim dětem můžeme dopřát produkty špičkových animačních studií i výpravné pohádky, natočené na opravdových hradech a v exotické přírodě. Nemusí si usilovně představovat, že ten našedo natřený kus polystyrénu je vlastně skalní útes. Tak kruci, na co nám to divadlo vlastně ještě je? Není to vlastně jen takový anachronismus?
Takzvaná řečnická otázka. Všichni tušíme, že divadlo je jev magický a nenahraditelný. Víme, že divadelní představení je pro dětskou dušičku silnějším zážitkem než sebelepší pohádka na videu. Tušíme… ale víme opravdu proč? V čem je vlastně lepší? Vždyť tam dítě taky jen sedí a kouká…
soutěž hora
A všechny ty cizí děti i dospělí si také vzali sváteční šaty a tváří se slavnostně. Jsou tu heboučká plyšová sedadla a tolik světel…To přece musí znamenat, že se děje něco opravdu důležitého a zvláštního.
Dobro je odměněno, zlo potrestáno: Dnes už víme, že základní dějová schémata, která se opakují v pohádkách všech národů světa, vyjadřují nejhlubší obavy a vztahové vzorce z našeho podvědomí. Vidí-li dítě tyto situace „živě“ na jevišti (ztráta matky, žárlivost) pomáhá mu to snáze se s nimi vyrovnat ve své mysli.
Fantazie: Jevištní zkratka a stylizace poskytuje prostor dětské představivosti, která – jaká škoda, že nám to nevydrží! – je bezbřehá. Stvořit si z několika větví hluboký hvozd, z prostěradla královský plášť a z lepenky překrásný palác je pro naše děti úžasná duševní stimulace. Že už to dnešní děti nedovedou? Některé asi vážně ne, ty „oblblé" TV. Ale věřím, že by stačilo málo, aby se zase rozpomněly...
Výběr nejzajímavějších inscenací profesionálních mimopražských divadel pro děti a mládež je každoročně možné vidět na festivalu „Dítě v Dlouhé", které pražské Divadlo v Dlouhé pořádá už devátý rok. Letošní ročník proběhne od 29. května do 3. června. S takovým předstihem o něm píšeme proto, že vstupenky na festival jsou už v prodeji (možnost objednání na www.divadlovdlouhe.cz). Na některá představení je už dokonce vyprodáno, ale ještě jich zbývá na výběr dost.
Festival Dítě v Dlouhé už tradičně nabízí nejen samotná představení, ale i bohatý doprovodný program – prohlídky zákulisí, divadelní jarmark a samozřejmě i diváckou anketu o Cenu Vojty Šálka, ve které děti samy hlasují o nejpovedenější inscenaci.
Vzpomínáte na nějaké představení ze svého dětství?
Chodíte se svými vlastními dětmi do divadla? A do kterého?
Na čem jste byli naposled?
A pokud nechodíte, proč?
Nový komentář
Komentáře
Bóbika: Drahá , všechno je ve výchově, nic SAMO nejde. Divadlo je součást kultury a ta OBOHACUJE DUCHA !Kdo jiný to má děti naučit a prožívat , když ne rodiče?
Do Kašpárkového divadla v Přerově a ještě do jednoho,kde jsem jako 5-ti letá bránila Kašpárka a kouzelníkovi jsem pocuchala provázky
.Naši se za mne styděli.
já jsem s dětma chodívala do Sluníčka
Já chodím do divadla moc ráda
zrovna včera jsem byla na hře Woodyho Allena - Prokletí nefritového škorpiona a bylo to moc pěkný