„Nečekejte dojemné vyprávění, já nechci na rakovinu vzpomínat, chci na ni zapomenout. Co vím, je, že dostala facku a utekla. Prozatím...“ říká ve svém příběhu o rakovině populární moderátor Honza Musil.

Jan Musil

V našem seriálu o rakovině se setkáváte s příběhy lidí, kteří mají s touto nemocí své osobní zkušenosti. Jsou to lidé ze všech oborů - rakovina si zkrátka nevybírá. Dnes se můžete začíst do příběhu moderátora Honzy Musila...

Honza se narodil 24. června 1967. Vyučil se, oženil, zplodil dvě dcery, rozvedl a veřejně přiznal ke své homosexualitě, kterou objevil již na vojně. Roky se živil jako moderátor a dosáhl značné popularity. Práci ale musel přerušit na přelomu let 1996 a 1997, kdy se mu v agentuře, ve které pracoval, udělalo z ničeho nic špatně. Lékaři po sérii různých vyšetření konstatovali, že má leukémii a zasažení lymfatických uzlin. Léčení trvalo měsíce a Honza sám vzpomíná na depresivní období, ve kterém chtěl přestat bojovat. Zavřel se do sebe, seděl doma, s nikým nemluvil a promýšlel, jak se zabije...

Strach z nemoci mu pomohli překonat blízcí lidé, vztah k dcerám i podpora bývalé manželky Ivety, s kterou má velmi dobré vztahy a které bude, podle svých slov, doživotním dlužníkem.

První šťastná zpráva, která znamenala další zlom v jeho životě, přišla v roce 2000 - to se dozvěděl, že je nebezpečí rakoviny částečně zažehnáno. Přesto žije dodnes pod kontrolou lékařů.

Honza Musil napsal o rakovině

Příběh. Ono se řekne: Napiš svůj příběh. Ale nejsem zrovna ten správný typ člověka, který se „hrabe“ ve své minulosti. Navíc jsou věci, jsou témata, která chci prostě zapomenout.

Můj příběh není vlastně ani příběh. Prostě ho nečekejte. Můj příběh budou jen tyto řádky.

Chci vám všem říct, že RAKOVINA je opravdu věc veřejná. Musí se o ní mluvit, psát, točit filmy, zpívat písničky... musí se o ní vědět a musí se s ní i umět žít. Víte, když je člověk dospělý, trápí ho, že je nemocný. I mě to trápilo. Ptal jsem se stejně jako každý. Proč zrovna já?

Odpověď se stejně nedozvíte...

Když onemocní dítě - je to katastrofa. V tu chvíli onemocní celá rodina. Na duši. A bolí to víc než u dospělého.

Neptejte se na otázky, ale mluvte o tom. S kýmkoli, kdo je ochotný naslouchat. Rakovina je věc veřejná. Možná i proto, že na ní v 21. století umírá stále strašně moc lidí.

A věřte mi, že jsem rád, že jsem na ni nezemřel.

Dostala facku a utekla. Lekla se.
Tedy zatím...

Honza Musil

POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové, na kterém spolupracuje s magazínem ŽENA-IN.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.

Součástí tohoto projektu se tedy můžete stát i vy, mile čtenářky! Jak? Formou vlastního příběhu popište své zkušenosti, obavy i naděje, které jste přímo vy či někdo z vám blízký v souvislosti s onemocněním prožili. Neposílejte je ale do naší redakce, navštivte stránky projektu a napište svůj příběh do připraveného formuláře.

S nejzajímavějšími příběhy se budete setkávat také na stránkách magazínu ŽENA-IN.cz.

Další příběhy o rakovině...