Dobré poledne,

 

jezdím do práce každý den a vzhledem k tomu, že spojení Kladno - letiště je zabezpečno několika autobusy, které jedou přímo, občas se stane, že zaspím nebo autobus prostě nestihnu :o(( Jednoho rána jsem zrovna vyrazila na zastávku o něco později a nezbylo mi nic jiného, než se trmácet až na Dědinu.

Tam jsem vystoupila a jako slušný občan čekala na semaforu, abych mohla přejít na druhou stranu a počkat na 119.

Když jsem tak postávala na zastávce a čekala, naskytl se mi docela zajímavý a humorný pohled. Jeden mladík také vystupoval z nějakého linkového autobusu a chtěl si zkrátit cestu. Nešel tedy přes přechod, ale utíkal přes 4proudovou silnici na druhou stranu na naši zastávku. Přebíhal nejspíše pomalu, protože řidič, který jel proti němu, měl co dělat, aby své auto zastavil a nenaboural do mladíka. Samozřejmě na něj zatroubil a chtěl odjet s nadávkami dál, ale nevím, zda to způsobil šok nebo něco jiného. Řidič o metr dál zastavil, nechal stát auto v silnici a došel si do kufru pro kovovou pálku na baseball a jal se mladíka honit.     Ten skákal do křoví jak kamzík. Nevěděla jsem v tu chvíli, zda se mám smát, nebo pomoci řidiči darebného běžce nahánět. Naštěstí z této honičky vyšel bez úhony jak řidič, tak i náš běžec.

Tento příběh však ještě nekončí.

Po příjezdu autobusu, na který jsem čekala, jsem byla vůbec ráda, že jsem mohla nastoupit, jak byl přeplněný cestujícími.

Chtěla jsem nastoupit předními dveřmi a zakoupit jízdenku, ale neměla jsem šanci. Nastoupila jsem tedy až úplně na konec. Když se autobus rozjel, snažila jsem se vymyslet, zda zakoupím jízdenku hned, jak to bude možné - čas jsem na to měla 3 následující zastávky, nebo to risknu a pojedu na černo, i když to nemám pro zkušenost 2x v oblibě.

Na další zastávce jsem tedy chtěla vystoupit a zajít k řidiči jízdenku koupit, ale než jsem se mezi lidmi vymotala, odchytl si mě revizor s dotazem, zda mám jízdenku. No co jsem mu měla odpovědět, že?? ,,Zrovna si jí jdu koupit," povídám mu.

Ale on mi na to odpověděl, že to může říct každý, měla jsem tedy smůlu a pokuta byla na světě.

Z toho mi plyne ponaučení, že budu raději ráno vstávat dřív a takové zážitky po ránu si nechám klidně ujít.

 

Ryta

 


Děkujeme za příspěvek! Snad ti daj revizoři už pokoj...

 

redakce@zena-in.cz