muž

Když jsem byla na střední, říkalo se mezi holkama, že lepší blbej chlap než žádnej. Já si to nemyslela, protože jsem byla štíhlá, hezká, patřičně hrdá a jako každé mládě jsem měla pocit, že mi svět leží u nohou a v životě se mi všechno povede. Ale čas šel dál, biologické hodiny tikaly a já začala ze svých nároků slevovat.

Ještě tak v sedmnácti, chtěl-li se mnou kluk chodit, musel být krásný, štíhlý, svalnatý a ramenatý, jinak jsem s ním nešla ani na limču. Po dvacítce, s nějakou tou zkušeností v kapse, už ramena nebyla podmínkou, ale například s chlapem při těle bych si nevyšla. Za dalších pár let, které byly naplněny srdcem zlomeným na mnohokrát, mi začalo docházet, že úplně stoprocentně o vzhledu to nebude.

Nápadník už nemusel být zrovna vysvalený manekýn, hlavně že byl fajn, vtipnej a zábavnej. (Všimněte si, že do bodu ´zodpovědný a mnoho peněz vydělávající´ jsem bohužel nikdy nedošla). O pět let později mi začalo stačit, že vůbec nějaký chlap byl. V podstatě jakýkoli, ale byl. Myslela jsem si, že co se týče nároků na partnera, hlouběji už klesnout nemohu. Z tohoto pocitu mě ale nedávno vyvedla kamarádka, která mi představila svého snoubence. Na první dojem z něj vyzařovalo něco, co mě zarazilo, ale nedokázala jsem popsat co.

 „To je na něm tak vidět, že je na kluky?“ zeptala se kámoška překvapeně, když jsem jí svou domněnku sdělila. Zírala jsem na ni jak tele na nová vrata a nerozuměla ničemu. Ona se prostě vědomě rozhodla, že si vezme za muže homosexuála! V následném rozhovoru jsem byla poučena, že homosexuálové jsou pro manželství nejlepší, protože své ženě opravdu rozumí, nezahýbají, milují děti - no prostě chcete-li mít senza manželství, vezměte si kluka, co je na kluky. „No jo,“ namítla jsem, „homosexuální muži mají ale jeden nedostatek… Nesouložej. Teda aspoň ne s náma…“

 „No a co, víš, jak vypadá sex s normálním chlapem po deseti letech manželství?“ odsekla kamarádka a na to já neměla odpověď. Protože vím, že po deseti letech manželství to v posteli skutečně může vypadat bídně. „Já už mám prostě plný zuby všech těch chlupatejch a smradlavejch mužskejch! Kvůli dětem manžel zatne zuby nebo půjdeme na umělý oplodnění. Pohoda, ne?“ doletěl ke mně kámoščin poslední argument.

Pár dní mi ten dialog ležel v hlavě. Kdyby mi fakt, že můj protějšek je homosexuál, zajistil, že náš svazek bude pevný a stálý a život svěží a hezký, šla bych do toho? Kdybych věděla, že můj dobrý přítel gay je velmi kvalitní člověk a já s ním prožiju výjimečný život, udělala bych to? Ve dvaceti nikoli, tím jsem si jistá, ale v pětatřiceti, kdy veškeré naděje na to, že potkám chlapa, který bude aspoň trochu normální, definitivně pohasly? A mimochodem, jsou všechny ty chlapské nedostatky, jako třeba špinavé ponožky pod postelí, chrápání, či ranní chrchlání v koupelně, navázány pouze na tu heteročást našich drahých? Není to jen naše naivní představa, že všichni homosexuálové jsou vznešení básníci hrající na loutnu a hovořící výhradně spisovně? A co říct potomkům? Přiznat to, nebo jim celý život lhát? A jak řešit své erotické touhy? Najít si milence? A co když se zamilují oba do jednoho muže? A otázka z nejzásadnějších: Je sňatek s homosexuálním mužem prohra a rezignace, nebo naopak výhra a vyřešení problémů? Neudělala jsem nakonec chybu, když žiju s normálním heterákem? Nebylo by mi s nějakým představitelem čtyřprocentní menšiny líp? Dotazy se mi líhly v hlavě po desítkách a já na ně nedovedla odpovědět.

Následující týden jsem svého heteropřítele podrobila křížovému pronásledování. Aniž o tom věděl, pečlivě jsem sledovala každý jeho krok. Všimla jsem si, že postele v ložnici zastlal jen tak halabala, aby se neřeklo. Kdyby byl homosexuální, ustlal by lépe? Odpoledne se opozdil na předem domluvenou akci, jak to mají gayové s dochvilností? A co na WC? Kdyby byl můj partner na kluky, trůnil by tam kratší dobu?

Další argumenty přišly z vnějšího světa. V novinách otiskli rozhovor s Martou Kubišovou, která žije s homosexuálním kolegou Milanem Heinem, a oba to veřejně přiznávají. Paní Kubišová dokonce řekla: „Přátelství je naprosto bezpečný. Eva Pilarová říkávala: ´Holky, jestli si chcete dobře vyřešit život, tak jedině manželství s gayem´.“

Aha! Takže nás je víc, nás, které o problému homo versus hetero přemýšlejí, jen některé se už odhodlaly k prvním krokům. Jenže co by se stalo, kdyby se ženy masově rozhodly zakládat manželství s homosexuálními muži? Teplí kluci by brzo došli, to je celé!

Nakonec jsem se odvážila zeptat se na názor mého partnera, který je stále zcela nemoderně hetero. Popsala jsem mu situaci mé kamarádky, předložila několik svých argumentů a požádala o jeho mužský, chlupatý a smradlavý názor. Chvíli přemýšlel a potom s neskrývaným nadšením řekl: „Rozumím tomu dobře, že by ženy vstupovaly do manželství s homosexuálními muži, staraly by se s nimi o děti, vedly manželský život, splácely s nimi hypotéky, prožívaly každodenní, běžný, nudný život a nás by měly jenom na sex?“ Odmlčel se a já na něm viděla, jak se zasnil.

„Myslím, že lidstvo konečně objevilo ideální cestu.“

  • Chcete vědět, jaké jsou novinky? Jaké články si nenechat ujít? Sledujte nás i na komunitním portále
Reklama