Každá máme nějaké vlasy.
Husté, řídké, krátké, dlouhé, kvalitní, zničené, ale co když o ně přijdeme?
Dokážeme si to vůbec představit?

Moje kamarádka prodělala chemoterapii. Nechtěla čekat, až jí vlasy budou samy po chuchvalcích slézat, ale vzala strojek a požádala přítele, aby jí je rovnou oholil. Už to je obdivuhodné. Pak prohrabala zásoby různých šátků a naučila se motat několik variant turbanů. K tomu se namalovala a vzala si barevně ladící náušnice. Vypadala skvěle a sebevědomě.
Samozřejmě, že za totáče byla taková „ozdoba" hlavy dost neobvyklá a lehce výstřední, ale i s patřičnými poznámkami se dokázala vždycky s grácií sobě vlastní vyrovnat.
A možná právě její statečnost a nepřipouštění si vážné nemoci jí dalo sílu k úplnému vyléčení.

TÉMATA:
KRÁSA