První dítě v Moravskoslezském kraji, které bylo umístěno do babyboxu v nemocnici v Ostravě na Fifejdách letos 26. ledna, půjde zítra zpátky k matce, která se o něj krátce po odložení přihlásila.
Doposud byla holčička v dětském centru Domeček Ostrava, agentuře Mediafax to sdělila mluvčí havířovského magistrátu Jana Pondělníčková. O dalším osudu pětiměsíční Barborky dnes rozhodl havířovský soud. „Souhlasil s tím, že dítě bude předáno osmnáctileté Anetě Tokarčíkové,“ řekla mluvčí havířovského magistrátu Jana Pondělíčková.
„Osmnáctiletá matka Barborky bydlí v jednom z azylových zařízení v Moravskoslezském kraji. Dojížděla do ostravského dětského centra Domeček za dcerkou na zácvik péče o dítě,“ uvedla mluvčí.
„Je to spravedlivé rozhodnutí které oceňuji,“ řekl serveru iDNES.cz zakladatel babyboxù Ludvík Hess, který je s mladou matkou v pravidelném kontaktu. „Zachovala se v poslední době velmi slušně. Je v církevním domě Svaté Efrázie, kde ji podporujeme. Nabízel jsem jí díky nadaci i větší dary, ale odmítl je se tím, že nic nepotřebuje. To hodnotím velmi pozitivně, protože si mohla říci třeba o televizi,“ dodal Hess.
Již čtvrtému soudnímu rozhodnutí předcházely únorové testy DNA, které potvrdily, že matkou Barborky je Aneta Tokarčíková. Dítě s přítelem odložili v Městské nemocnici Ostrava proto, že se ocitli v bezvýchodné sociální situaci. Ostravská policie v souvislosti s pátráním po příteli Tokarčíkové a otci miminka, odsouzeném za loupežné přepadení, pak přišla na pravděpodobnou totožnost Zorky, jak nejdřív dítě pojmenovaly zdravotní sestry.
V Domečku se o děvčátko zdravotníci starali od konce ledna na základě prvního soudního rozhodnutí. Lékař přišel po detailním vyhodnocení rentgenového snímku na staré skryté a vzácné zranění ruky dítěte, které prověřovala i policie. Ta ale nikoho neobvinila.
Nový komentář
Komentáře
Třeba ji jen neměl kdo pohlídat. Ta mamina to tak prezentovala, že si pak pro ni chtěla zase dojít...
Jsem ráda, že holčička neskončila v kojeneckém ústavu. Jen mě zarazilo prohlášení matky, že už jí nikdo holčičku nevezme. Vypadalo to, jako by zapomněla, že ji dala do babyboxu. Nebo ji tam dal někdo jiný z rodiny? Nebude to dítě mít lehký život.
Myškomedvídek — #8 a jestli bych opustila dítě? nevím, opravdu nevím - já měla vlastně tolik možností - lídí, které jsem mohla žádat o pomoc - jenže moje životní krédo je "nejbližší pomocná ruka je na konci mého ramene". Tak jsem se ho držela.
Myškomedvídek — #8 my vlastně nevíme v jaké situaci byla tahle slečna, nemůžeme soudit tim míň odsuzovat a tak ani nevíme, jestli naše situace byla "podobná"
- měla bydlení?
- měla zázemí? a jaké?
Teď se taky nevrací domů k rodině (rodičům), ale zůstává v charitativním domově.
rae — #4 ocitla jsem se v podobné situaci,Bylo mě 18let.Dítě je dar.Je to těžká situace pro každou ženu ,která se v této situaci octne.Šlapat bych také nešla,ale dítě bych za žádou cenu neopustila.Ty jo?Přeji oběma hodně sil.Snad se tato situace nebude opakovat,bude pro to opět nějaká omluva?
rae — #4 Máš naprostou pravdu,lepší dítě odložit než mu ublížit,je mnoho lidí kteří se ocitnou na pokraji zkázy a odevzdat dítě úřadům je to nejlepší co mohla v dané situaci udělat!
jsem ráda,že malou vrátili k matce,přeju jim to,ale příště by se měla rozmyslet,co vlastně chce??!!
mysak — #2 to je podle mne v pořádku - odložila malou v lednu a v zájmu bezpečí maličké je zjistit, jestli se má kam vrátit a jestli jí maminka za pár týdnů zase nepoloží do boxu. Přeju oběma štěstí.
Myškomedvídek — #1 co to plácáš? a co bys teda konkrétně dělala, kdyby ses octla v situaci, že "nemáš už ani na chleba"? šla šlapat chodník? nechala svoje dítě strádat? zadlužila se u lichvářů?
Copak víme, co bysme v takové situaci dělaly? V první řadě jsem myslela na syna, aby měl jídlo, teplo a suchej zadek. Já žila z toho co nedojedl a hledala práci - podařilo se. Nevím, co bych dělala, kdyby to nevyšlo. Jenže tehdy fungovaly jesle a malýmu byly víc než 2 roky, tak tam mohl nastoupit. Byla jsem kvalifikovaná o dost starší než tady ta slečna, věděla jsem, na co mám nárok na sociálce a měla jsem značnou dávku štěstí. Přesto se každýmu může život otočit naruby.
Pořád lepší, když jí odložila do babyboxu, ať už se jí hlavou honilo cokoliv, než aby jí ublížila. A jak je člověk zralý v osmnácti? Když si vezmete, že dnešní mládež třeba až v 16letech opouští základku? A pokud nemá zázemí vlastní rodiny, jak má vědět, jak je má vytvořit svojí vlastní dceři? Musí to pro ni být těžké a je těžké jistě i rozhodovat, co je te'd správné.
Myškomedvídek — #1 Předpokládám, že osmnáctiletá holka dítě neplánovala, partner ve vězení.. Já bych nechtěla být na jejím místě a netroufám si ji hodnotit. Spíš mě zaráží, jak dlouho musela na holčičku čekat, odložila ji už v lednu.
kdybych na chleba neměla,dítě bych nikdy neodložila,kolik rodin touží po dítěti a nemohou je mít.Matce nebo jak jí nazvat,bych dítě nedala,jak dopadne v budoucnu?Bude ho stále odkládat a stále si ho brát,dokud se nevyřeší její situace?Na to měli myslet před početím