Foto: Profimedia
Narodila se v roce 1946 a byla opečovávaným jedináčkem. Nebyla však jedinou dcerou svých rodičů. Ti byli židovského původu a v době války se rozhodli své dvě dcerky dát do bezpečí před koncentračním táborem, případně zavlečením do Německa. Jenže úkryt v evangelickém internátě někdo prozradil, a tak všechny židovské děti, mezi nimi i čtyřletá Emička a desetiletá Vierka, skončily v plynové komoře v Osvětimi. Rodiče válku paradoxně přežili a smrt děvčátek si do konce života vyčítali. Soňa se tedy narodila po válce jako jejich „náhradnice“.
Že se bude živit kumštem, bylo Soni jasné už od dětství. Odmalinka chodila do baletu, hrála na klavír, učila se jazyky. A rodiče ji ve všem podporovali. V době středoškolských studií se rozhodla pro herectví. Vystudovala VŠMU v Bratislavě a okamžitě po jejím absolvování získala stálé angažmá ve Slovenském národním divadle. To už měla za sebou herecké příležitosti v televizi i na divadelních prknech.
I když byla velmi půvabná, role mladých a krásných naivek ji minuly. Vlastně od začátku excelovala v dramatických až tragických rolích. Díky pohybovému a hudebnímu talentu se skvěle uplatnila i v muzikálech, dařilo se jí i v komediích. V roce 1984 vystudovala i televizní režii, nicméně režírování se téměř nevěnovala.
I když bylo těžiště její práce na prknech SND či v televizi, objevovala se i v českých filmech. Zahrála si třeba herečku Jindřišku Slavínskou v životopisném filmu o malíři Josefu Mánesovi s názvem Paleta lásky, po revoluci ztělesnila sadistickou vychovatelku v Renčově Requiem pro panenku. Ostatně přijetí své první filmové role krásné kuchařky Zuzany Voglické v Kladivu na čarodějnice, kde „bylo vidět všechno“, podmínila souhlasem svého manžela Pavola Haspry. Ten jako zkušený režisér nic nenamítal, díky čemuž měl národ nový sexsymbol….
A nesmíme také zapomenout na tzv. „Bratislavské televizní pondělky“, což je dnes terminus technicus - tedy kvalitní inscenace vysílané z bratislavského studia, v nichž Soňa Valentová také s úspěchem a často účinkovala. Jak tato tradice, na niž se paradoxně více vzpomíná v Čechách než na Slovensku, vlastně vznikla? V počátcích televize v pondělí nevysílala vůbec. Jenže pak na konci 50. let soudruzi ze „strany a vlády“ rozhodli, že si dělný lid zaslouží vysílání každý den, tedy i v pondělí. A protože slovenská část ČST od začátku bojovala s pražským vedením o to, aby měla větší podíl na vysílání, tak teď dostali stále nespokojení Slováci příležitost. Ukažte se - bude vám patřit celé pondělí! A Slováci se skutečně ukázali! V pondělí v té době nehrála divadla (tedy v začátcích, kdy bylo ještě živé vysílání), takže byli „k mání“ všichni špičkoví herci. A i později, kdy už se nevysílalo „naživo“, se tato tradice kvalitních bratislavských inscenací, na něž se těšili diváci celého Československa, až do revoluce dodržovala. A pak se šmahem vše zrušilo.
Ale vraťme se k Soně Valentové. Za svého o sedmnáct let staršího manžela, s nímž měla dvě dcery – Natálii a Katarínu, obě herečky - byla provdaná dlouhých 38 let. Vážné zdravotní komplikace se u něj projevily ze dne na den. Co v počátcích vypadalo jako chřipka, byla akutní leukémie, která se nedala léčit. Průběh choroby nabral rychlý spád a po čtyřech měsících jí v březnu 2004 režisér podlehl. Jeho smrt Soňu Valentovou zdrtila a změnila její pohled na život. Upnula se k víře.
Zdravotně se držela až do března 2016, kdy ji postihla náhlá cévní příhoda. Ta zasáhla její levou polovinu těla. Operace nebyla bohudík zapotřebí, neprojevila se naštěstí ani na řeči nebo paměti. Následky byly fyzického rázu - herečka přestala chodit. Poslední roky života pak strávila inkognito pod neustálým lékařským dohledem v novém hospicu v bratislavské Petržalce. Do hereckého nebe odešla v prosinci 2022 ...
Foto: Profimedia
Zdroje info: Rohál Robert: Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen v českém filmu, 2014, Wikipedie, pluska.sk, csfd.cz
Nový komentář
Komentáře
Krásná slovenská herečka, díky za vzpomínku na ni.
Krásná a populární slovenská herečka.
Skvělá herečka, se srdcem na dlani.