Foto: Shutterstock
1. Mějte u sebe telefon pro případ přivolání pomoci
Nabitý mobilní telefon a funkční záchranná pomůcka jsou při pobytu s dětmi u vody nezbytností. Dobře se osvědčila i píšťalka, jejíž ostrý hvizd dokáže upoutat pozornost rozdováděných dětí i ve chvíli, kdy na to sebesilnější hlas nestačí.
2. Vysvětlujte rizika
Děti by neměly jít do vody hned po větším jídle nebo po intenzivním sportování či jiné námaze, vhodné je tak hodinu počkat. Předem jim také vysvětlete, proč nesmí zahájit koupání skokem do vody, když jsou přehřáté. U menších dětí můžete vymyslet poučnou pohádku nebo bajku, aby dobře pochopily, jaké nebezpečí na ně může číhat.
3. Přesvědčte se, že vám rozuměli všichni
Všechny vaše informace a pravidla týkající se pobytu ve vodě a u vody se musí dostat k uším každého zúčastněného dítěte, aby se podle nich mohlo v dané situaci správně zachovat. Při výuce ve škole se může stát, že dítě některé sdělení učitele přeslechne. Pokud však neslyší nebo nezaregistruje vaši důležitou informaci týkající se pohybu a bezpečnosti u vody, může to mít až tragické následky. Proto se přesvědčte, že vaše instrukce všechny děti slyšely a rozuměly jim. Není od věci položit jim pak pár kontrolních otázek.
4. Zmapujte plaveckou zdatnost dětí
Zjistěte si a přesvědčte se sami hned po příchodu k vodě, jak jsou na tom jednotlivé děti se znalostí a úrovní plaveckých schopností. Je totiž hodně důležité mít přehled o tom, co které dítě zvládne. Podle toho je rozdělte do skupin, přičemž neplavcům a méně zkušeným věnujte více pozornosti.
Při zjišťování úrovně plaveckých schopností dětí vám pomůže i pár otázek typu – Kdo chodil do kurzů plavání? Je tu někdo, kdo by dokázal uplavat vzdálenost na celou školní chodbu? Kolik z vás bylo již v našem městském bazénu? Kdo by se uměl potopit na dno pro ztracenou náušnici kamarádky na hlubší straně bazénu? Kdo z vás už někdy přeplaval tenhle rybník?
5. Kolik dospělých je potřeba k dozoru?
Platí pravidlo, kdy na 6 až 10 dětí by měl dohlížet jeden dospělý. Nejlepší ovšem je, pokud je s dětmi jeden dospělý ve vodě a druhý dohlíží ze břehu a stále sleduje a přepočítává „počet hlaviček“ na hladině.
Pro dobrý přehled o počtu dětí může pomoci, když si zvyknou, že mají na povel píšťalky vylézt z vody a třeba udělat pár dřepů nebo předvést na souši skákající žábu. Zvláště mladší děti si tak zároveň na chvíli odpočinou od plavání, které může být pro mnohé z nich hodně namáhavé. Stejně tak děti naučte, aby vás vždy upozornily, když se chtějí vzdálit od místa koupání, například za účelem návštěvy toalety.
6. Upozorňujte na nebezpečí přeceňování sil
Hlavně starší děti mají tendence přeceňovat své síly nebo se chtějí předvést před ostatními. „Proto raději vždy předem určete, kam nejdále smějí doplavat, odkud a kam můžou skákat. A pokud dovádějí na matracích, nespouštějte je z očí a sledujte, zda každé dítě, které se ponořilo, se také vzápětí objevilo nad hladinou,“ vzkazuje Štěpánka Štrougalová zkušená lektorka plavání z plaveckého centra Baby Club Juklík.
7. Kdo je připraven, není překvapen
Chystáte-li se se staršími a plavecky zkušenějšími dětmi přeplavat větší vzdálenost, musíte mít s sebou doprovodnou loďku nebo alespoň paddleboard. „Křeč a únava se neptá, zda je pod dítětem mělčina nebo hloubka. Loďka, která je obsazená dospělým a zkušeným plavcem, by měla být vybavená jednoduchým záchranným kruhem na minimálně 10metrovém lanu. Plavec by měl být viditelně označen. Osvědčila se třeba bójka upevněná noze,“ přidává závěrečný tip Štěpánka Štrougalová.
Zdroj: Plavecká instruktorka Štěpánka Štrougalová, Dětský klub Juklík
Nový komentář
Komentáře
Byla jsem vedoucí malých skautek, bylo jim 8 - 10 let, a všechny chodily ve škole na plavání, což byla jistá výhoda. Na výlet jich nikdy nešlo víc jak deset, čili jeden člověk to nějak stíhal, a víc jsem se bála, že se mi některá ztratí v lese. U vody mi to přišlo bezpečné, většinou nebyla hluboká a ty děti byly tak nějak v jednom chumlu, zatímco v lese se různě couraly a zůstávaly pozadu, nebo šly do roští čůrat a každou chvíli jsem se musela rozhlížet, kam zase některá zmizela a proč není v houfu.
Jojo, jezdívala jsem jako organizátor dětského tábora a návštěvy koupaliště jsem nesnášela - uhlídat třeba 40 smráďat různého věku nebyla žádná sranda. Sice jsme na to byli 4, ale i tak - kolikrát se chtěl někdo z nás vykoupat taky :D teď jsem o 10 let straší a už bych to nedala. Přecijen člověk byl celou dobu pořád jednou nohou v kriminále a už bych na to neměla nervy :)
Naše babičky neuměly plavat. Řešily to tak, že jedna nás pustila k vodě celou bandu 4 - 6 kusů a nakázala nám do vody jen dokud dosáhneme. Byli jsme v rozmezí 4 až 10 let. U vody jsme si dělali co jsme chtěli. Nejmladší kusy dostaly plavací kolo. Druhá babička si nás vzala jen 2 a u rybníka byly dva ohrazené prostory pro děti, jeden s hloubkou asi 30 cm a druhý 50, tam s námi byla. Bylo to z desek a v půli léta to dost klouzalo. Když jsme se naučili plavat, hlídkovala na břehu jak surikata a to i když nám bylo třeba 14 a všichni normální puberťáci chodili k vodě sami. A doma jsme mohli taky sami, marné jí to vysvětlovat.
Všichni jsme přežili.
My chodili k vodě s pěti vnoučaty. Taky sem počítala hlavičky
