Zdravím čtenářky žena-in.
Odpověď na otázku v zadání neznám.
Ale jelikož pracuji jako personalista, a setkávám se tak s různými lidskými osudy, a jelikož sama jsem v "rizikovém věku" (30 let, svobodná), který se často uvádí jako překážka pro hledání zaměstnání a tím pádem znám obdobné příběhy i ze svého okolí, dovolím si několik komentářů, nápadu a možná i rad.
Začnu "moudrem", které jsem nevyčetla z knih, ale nabyla zkušeností. Vlastní i zprostředkovanou.
Hledat si dobrou práci je stejné, jako si hledat dobrého chlapa/partnera.
Není to nic jednoduchého, to je pravděpodobně první asociace, která leckterou z nás při přečtení té věty napadne, a je to pravda. Ale zároveň obsahuje informaci, kterou považuji za velmi důležitou: práce je o partnerství. Člověk, který hledá místo, hledá firmu, která mu sedne, a stejně tak firma, hledající zaměstnance, hledá zaměstnance, kteří jí sednou.
Ano, vycházím z předpokladu serióznosti, hledání lidí pro dlouhodobou spolupráci a férovosti. Ale takovou práci přece většina z nás chce, ne? Má cenu si stěžovat na neseriózní jednání? Podle mého názoru nemá. Protože pro mne takové jednání přináší důležitou informaci: u této firmy bych pracovat nechtěla.
Budete si někde stěžovat, že chlap, se kterým jste se potkali, smrdí/pije/je vulgární... doplňte si, cokoli co Vás napadne. Asi nebudete, zanadáváte si možná s kamarádkou, pokud Vás tím obtěžuje a zapomenete na něj, nebudete o něm jako o možném partnerovi uvažovat. A stejný přístup si zaslouží firma, která s Vámi jedná neseriózně, nebo jen ne podle Vašich představ, protože práce pro takovou firmu by Vám pravděpodobně i do budoucna přinášela jen strázně a problémy.
Jak tedy hledat práci?
Doporučuji začít otázkami. Otázkami sama na sebe.
Co chci vlastně dělat?
Vyjít z toho, jaké mám zkušenosti. Co umím, co mě baví/bavilo v předchozích zaměstnáních. Pokud jsem po škole, tak třeba na brigádách.
Co od práce čekám? (Proč vlastně práci hledám?)
Jen to, že mi přinese nějaké peníze? Možnost rozvíjení se, postupu? Nebo je to, že hledám práci jen nezbytná nutnost, ať už mě k ní tlačí cokoli a chci si najít hlavně práci, kde budu mít svatý pokoj a nepředřu se?
Jaká je moje cena?
Tj. kolik mi musí nabídnout, aby se mi chtělo/vyplatilo o pozici uvažovat?
A ne nedůležitá otázka: u jaké firmy bych chtěla pracovat?
Lákají mne velké "kolosy" s jasně strukturovanými pravidly a mocenskou hierarchií? Nebo bych raději pracovala pro menší firmu, kde je pravděpodobnost rodinnější atmosféry?
A je to, co čekám reálně?
Odpovědi na tyhle otázky pak určují způsob, jakým práci hledat. Ale to by už bylo skoro na knížku :-).
Bohužel musím konstatovat, že se ve své praxi často setkávám s lidmi, kteří přesto, že jejich životopis vypadá zajímavě, v reálném kontaktu se právě ukazuje, že neznají odpovědi (pro sebe - na tyto základní otázky), což se projeví při pohovoru minimálně nejistotou, která v lepším případě zaviní to, že snižují svoji cenu. V horším tím, že se stanou pro zaměstnavatele nezajímavými a budou odmítnuti.
Ono totiž nejde až tak o to, kdo má jakou kvalifikaci. Ta sama o sobě nic nezaručuje, ale i o to, jak ji a tím sebe umí "prodat".
Vybavím si při psaní těchto řádků hned několik zájemců, které jsem odmítla, aniž bych pro to měla objektivní důvod. Ale prostě "to nebylo ono".
Hledání práce je totiž také o sebevědomí - nesmí ho být málo, ani moc, tak akorát: vědět, co chci a nechci a na co mám a nemám. Pak je reálné sehnat ono vysněné "dobré a stabilní" místo. Nepřipomíná Vám to něco?
Tolik pár postřehů,
Abete
P.S.: Vyplatí se to! Doplním-li osobní zkušenost, zažila jsem si dobu, kdy jsem byla bez místa a chvílemi to vypadalo dost beznadějně, ale vyšlo to, tam, kde pracuji, jsem 5 let a jsem víc než spokojená, i když to samozřejmě není pořád idylka.
Dnešní soutěž Poznejte naši kolegyňku - pravidla ZDE.
Milá Abete,
je zaujímavé čítať postrehy zo strany personalistov. Súhlasím s názorom, že každý má to, čo si zaslúži- neseriózna firma = neserioózni zamestnanci. No občas sa stáva, že váš výkon a efekt je maximálny a ten "seriózny zamestnávateľ nedodrží pravidlá hry" . Čo robiť v takýchto prípadoch?
Ďalej si osobne myslím, že súčasný tuzemský pracovný trh nie je pripravený na "renesančné typy" osobnosti. Skor sa správa konzervatívne. Mám kamarátku, ktorá je práve takýmto typom osobnosti. Má veľmi kvalitné vzdelanie, skúsenosti (aj zahraničné) a životopis asi na 6 strán. Keď sa niekde uchádzala o miesto, takmer každý ju považoval za "exota". Nakoniec sa perfektne uplatnila v zahraničí, kde ju brali "hneď a všetkými desiatimi."
Krásny deň :-)
Nový komentář
Komentáře
tak teda nevím, chtěla jsem se dočíst něco o personalistice.. ale pro natálku: vaše slovenština se mi moc líbí!
Mylady: mám na Slovensku valnou většinu příbuzných a vím, že sledují českou televizi víc, než Češi slovenskou
vlastní postřehy????
tohle je vyčtený z příruček
a jak to vím? dělám personalistku víc jak 30 let
Mylady: Slováci běžně kupují český tisk, ani se nenamáhají vytvářet nějaké vlastní varianty, prostě to převezmou v češtině.
mě by zajímalo, jak by na Slovensku přijímali češtinu. Že by jim to nevadilo?
Taková hysterie kvůli slovenštině....
ježíši, než jsme začala číst komentáře, ani mi nedošlo, že je to slovensky... navíc ani ne článek, ale jen dodatek editorky... to vám fakt vadí ? vždy lepší než pokus o češtinu s hrubkami, ne ?
Ale dámy
... vy, které si myslíte, že by Natálka měla "respektovat to, že pracuje v Čechách" a měla by psát česky - samy většinou pořádně česky neumíte a po Slovence byste to tak nekompromisně vyžadovaly?
Nebuďte tak malicherné
Donedávna jsme byli jedna země, všichni všem rozuměli, v naší televizi se mluvilo slovensky a nikomu to ani nepřišlo... a teď najednou bychom nad slovenštinou měli začít ohrnovat nosánky?
chci-li pracovat v libovolne zemi, musim ovladat jeji jazyk, obzvlast, jestli mne prave prace s jazykem ma zivit. to, ze cestina se slovenstinou jsou si blizke, na tomto faktu nic nemeni.
jinak me ovsem mrzi ze se tu probira cestina-slovenstina. tesila sem se na diskusi k clanku, docela se mi libil, rikala sem si ze to treba nekdo nejak zajimave rozvinul...
No nazdar! Jsem snad poprvé v životě na straně redakce
apina: Němec rozumí češtině? Čech snad slovenštině ano. Nedej bože, abych se dožila okamžiku, kdy při česko-slovenských jednáních bude třeba tlumočníka
cCo kdyby šla Natálka pracovat třeba do novin tištěných? Taky psala slovensky??
pracuji pro německou firmu a taky musim umět jejich řeč - slovem i písmem. Jinak neni šance. Amen!
stenla: no já bych řekla že spíš spoustu slováků pracuje v ČR, ale to je fuk. Když je tu Natálka tak dlouho tak se mohla česky naučit i psát? A nevyužívat toho, že ji tu lidi rozumí . To by si přeci v jiné zemi taky nemohla dovolit a nefungovalo by to.
Jde mi o to, že toto je český magazín, tak chci česky číst. Tod vše.
Meander: tak to je velka skoda. Navysse, v CR pracuje tolko slovakov (aj naopak) ze niet sa coho bat. Pravda je, ze iny je osobny a iny pisomny kontakt. V pisomnom pouzivam preto slovencinu (pripadne niekym skontrolovanu cestinu) a v osobnom? Ako si kto povie. Ja nemam problem ani z jednym jazykom, ale pravdou je ze vacsina cechov rada slovencinu pocuva. Len zopar spoluziakov slovencine vobec nerozumelo:))
jednou jsme byli jedna zeme a tam uvnitr to tak u spousty lidi zustalo. Natalko, vase slovenstina je prijemne oziveni!
stenla: Takhle to má i moje skoroneteř.
Ale ta se tak bojí se projevit česky, aby nebyla za negramotu, že nemůže zavadit o slušnou práci, i když na to vědomosti má. Bych jí vždycky nakopla za to sebepodceňování.
natalie.rolkova: dakujem.
A co sa toho pisania tyka. Debaty tu o tom boli a vyriesilo sa to. Ja, sice slovenka, ale dlhodobo zijuca v CR musim povedat, ze napr. ked si pustim film tak vzdy s ceskymi titulkami. Za tie roky tu som si nejako zvykla na cestinu lepsie. Ale ak citat spatnu cestinu tak to radsej dobru slovencinu. Preto, napriek tomu ze cesky bez problemov rozpravam, pisem radsej slovensky. Tam mam tu istotu ze nebudem za negramotu.
Jinak, moje skoroneteř je slovenka. Když jsem u ní na návštěvě, vždycky se divím, že z TV slyším češtinu.
Chlapa/partnera... To jako je tam to lomítko ve smyslu a/nebo?