Foto: Shutterstock
Povinná karanténa, zavřené kanceláře, tovární provozy. Zrušená vyučování, vynucený pobyt dětí doma. Omezené možnosti jít ven za kulturou, do restaurace nebo hospody, bez možnosti cestovat. Tyto změny, samy o sobě stresující, nám mohou přinést nečekanou a navíc i dlouhodobou nadílku volna, se kterým neumíme zacházet.
Nadbytek volna
Podle průzkumu Akademie věd ČR „Proměny české společnosti“ publikovaném v roce 2016 má průměrný Čech 45 hodin volného času za týden (tj. 6 a půl hodiny denně) a téměř třetinu z něj stráví u televize. K internetu a sociálním sítím v typický den zasedá 40 % lidí. Mezi mladými do 25 let jsou to ale dva lidé ze tří, mezi seniory zhruba každý pátý. Sportu, cvičení a pobytu venku věnujeme denně v průměru půl hodiny. To vše v situaci kdy drtivá většina z nás chodí do nějakého zaměstnání! Což teď většina z nás nečiní.
Informační tsunami
V situaci kdy jsme na všech kanálech a serverech doslova zaplaveni 24 hodinovou tsunami vlnou novinek o postupu pandemie a problémech s ní spojených je velmi lehké většinu volného času, náhle tak neočekávaně nabitého, doslova zkonzumovat zhltáním všech těchto informací. Přecpávání není ale zdravé ani v případě jídla, ani v případě informací - a to ať jsou jakkoliv důležité!
Kvalita vs. kvantita
Můj tip? Vyberte si, řekněme, dva či maximálně tři důvěryhodné zdroje informací o infekci koronavirem a těm věnujte pozornost po dobu ne větší než hodinu denně. A po zbytek času? Dělejte (v rámci pravidel a nařízení vyhlášených k prevenci šíření infekce koronavirem) to, na co normálně nemáte nikdy čas. Zamyslete se, co jste vždy chtěli umět a neumíte, protože času bylo málo. Každý den si zacvičte, pokud to váš zdravotní stav dovolí. Buďte pozorní a milí k vašim blízkým, k těm, které máte rádi, protože stereotyp každodenního shonu nepřeje malým projevům náklonnosti. Dopřejte si je!
Dar volna
Představte si, že by vám někdo loni nabídl, že vám zařídí, abyste každý den dostali navíc pár hodin k těm námi všem daným 24 hodinám. Třeba jako bonus za ty, které každý den strávíme cestou do zaměstnání a zpět domů, čekáním na semaforech, v dopravních zácpách. Co byste s nimi udělali?
Pro www.zena-in.cz zpracoval MUDr. Martin Cikhart www.martincikhart.cz
Nový komentář
Komentáře
Ať už to skončí. Jsem člověk, který miluje svůj domov, svojí postýlku ...ale už chci normálně ven.
Žádné volno nemám, normálně pracuju. Vadí mi, že musím venku nosit šátek na obličeji, že nemůžu nic vyřídit ani v bance, ani na poště, protože tam buď zavřeli nebo omezili provoz na hodiny, kdy pracuju, takže se tam nedostanu. Postup pandemie mě nijak zvlášť nezajímá, zajímá mě především, kdy ten kabaret skončí a začne se normálně fungovat. Nedostala jsem žádných "pár hodin navíc", naopak teď musím logisticky řešit, kde zas najdu co zavřené a jaké další pitomé omezení platí od 6.00 hodin, vyhlášeno o půlnoci. A děsí mě, že budu muset řešit následky současného blázince. Že se sesype systém ekonomicky, že přijdeme o svobodu, a společnost se vrátí o 30 let zpátky, minimálně. Už teď, kdyby se od zítřka zrušila všechna "opatření", se život nevrátí do normálních kolejí jen tak snadno. Na to nepotřebuju "zdroje" - to vidím v tvrdé realitě. Kolik lidí už přišlo o práci, kolik živnostníků, co muselo zavřít, už neotevře, a kolik lidí léta něco budovalo a přes noc se jim to škrtlo a zrušilo.
Jsem v pohodě, jen me vadi, takove clanky a rady, jak se nezblaznit. Je tady neco noveho i toto se dá zvládnout, nevím, proč sedět doma, když můžu jít ven do přírody. Knihy, domácnost, práce. Pomoc potřebným. Stále je co dělat. Hlavně se nezblaznit z negativnich lidi, kteří vidi i za roh. Věřte, že jednou toto skončí, už nyní se ukazují charaktery lidí, nekdo prekvapil, někdo je na odpis. Vše špatné, k něčemu dobré. Ať se vám daří
Mám 2 maximálně 3 zdroje, jeden sedí v práci 2 metry ode mě, kolegyně a druhý 1,5 za mnou v obýváku můj muž, oba čtou co se jim hodí a ještě blbě, jedna si vybírá všechno katastrofické a druhý zase brečí, že letos nikam nepojedeme. Třetí zdroj je rádio, kam zvou na rozhovory odborníky ( prý teď přes Skype ). Kolegyni vždycky řeknu, ať vezme hadr a ojede obchod dezinfekcí, aby přišla na jiné myšlenky. Nám se pracovně daří, naši zákazníci a obchodní partneři k nám určitě nechodí poslouchat, že všichni umřeme.
Hlavně vybrat ty důvěryhodné zdroje, je šílené, a nebojím se napsat i velmi nezodpovědné, kolik děsu, paniky na nás média prakticky nonstop valí.