Ahoj všem,
považuji se za zdravého člověk a tak kromě několika drobných neduhů naštěstí přijdu k doktorovi jen na očkování, pro potvrzení a občas pro neschopenku kvůli chřipce. S nemocnicemi moc zkušeností nemám. Ta poslední, nejčestvější, mě ovšem utvrdila v přesvědčení, že když do nemocnice, tak mimo Prahu. Na konci ledna jsem upadla na lyžích.

Tedy ani ne tak upadla, jako sebou pěkně třískla, a odneslo to koleno. Cestu ze svahu popisovat nebudu, ale protože koleno nakonec nenapuchlo a bolelo spíš méně než více, usoudili jsme, že nebudem riskovat italské ošetření a počkám do Prahy (kde žiju). Doma mě už koleno bolelo minimálně, ale našla jsem si v telefonním seznamu ortopeda, objednala se a vyrazila. Pan doktor byl milý a působil velmi profesionálně.

Prý je to ulomený kousek vnitřního menisku, a ať se objednám k němu na ambulanci do nemocnice a dohodnem se, kdy by mi to atroskopicky odstranil. Nic to není, ráno přijdu na lačno, uspí mě a večer odjedu domů. Tak fajn, to bylo povzbudivé do chvíle, než jsem volala do nemocnice. Můžou mě objednat na konec dubna (byl začátek února). Prý to dřív nejde a basta, takže operace se odsunula do nenávratna, ale hlavně začala kolidovat s chystanou svatbou. Nakonec jsme se zeptali příbuzných a v Rokycanské nemocnici mě operovali před Velikonoci a bez problémů. Přístup byl také podstatně jiný. Přišla jsem den před operací, abych se zklidnila, po operaci jsem šla domů za dva dny, což bylo super. Narkóza totiž u mě spustila příšernou migrénu, a tak jsem uvítala sestřičku s injekcí (kterou bych doma neměla).

Další den mi rehabilitační sestra vysvětlila, jak vstávat s ortézou, jak si přidělat na nohu lahvičku od drenu a ověřila si, že zvládám chůzi o berlích. Všichni byli milí a nebyl problém se na vše zeptat, prostě měli čas. Nejlepší bylo, že v době operace volali, že bohužel v dohodnutém termínu v Praze tam nebude pan doktor, a ať si dojednám náhradní termín. To, že se nakonec zjistilo, že mám přetržený vaz, byla už jen drobnost. Nakonec jsem vše přežila v klidu a pohodě a nožka i bez vazu pracuje skoro jako dřív, ale do nemocnice Praze se vydám jen v nouzi. Ne že bych měla pochybnosti o profesionalitě personálu, ale vím, že toho mají moc a nerada obtěžuji.
Eliza



Jo jo, je to o lidech... Taky jsem takhle naháněla jedno nejmenované zařízení kvůli receptu, a až na popáté se nade mnou slitovala jedna sestra. Ostatní tvrdily, že mám přijít po svátcích, že teď mají strašně plno...