Dnešní konec světa překvapil čtenářku ToruToruToru. Ve svém příspěvku píše, co všechno ještě dnes musí stihnout. Pobavte se také!

Co všechno je potřeba stihnout, než svět skončí? Nad tím uvažuje čtenářka ToraToraTora ve svém dnešním příspěvku k tématu...

Toro, díky, od plic jsem se zasmál!

Kruci, je to tady. Pořád jsem ignorovala ty zprávy, jak jsme na tom blbě a teď je konec. Armagedon. Všechno je pryč. Moji přátelé, rodina, děti měly mít školní výlet a já tu nejbáječnější oslavu narozenin. Srdce mi splašeně buší v rytmu techna. Co teď? Co teď! Proboha, co teď?! Jen klid, nepanikařit. Jsem doma sama. Něco se stalo. Proč ten papoušek tak náhle zmlkl? Je tu strašlivé ticho. Zlověstné. Neslyšela jsem žádnou ránu, oslnivý záblesk a přesto se můj svět někam ztratil. Proč jsem zůstala já? Co to má za význam. Karma se mi mstí, že jsem si stěžovala na pošťačku? Mám horké spánky a ledové ruce. Cítím horečku. Musím přemýšlet.
Květiny na oknech třepotají v průvanu svěšenými listy. Tak krásné bývaly. Já vždycky myslela, že na definitivním konci bude něco krásného, romantického. Prdlajs. Jen tu něco smrdí. Bolí mne hlava. Přecházím po pokoji a snažím se uklidnit. Děti ! Kruci, kde jsou děti? O nikom nevím. Žádné zprávy. Nejistota mne zabíjí. Pomalu a chladnokrevně. Proč tu už nejsou? Copak se o ně táta nepostaral. Určitě ano, ale kde, sakra, jsou tak dlouho.
Vázne zásobování. Ty belgické pralinky už asi neochutnám. Ani to růžové víno, co k nim měli v akci. Čert vem čokoládu. Roztočím kohoutky naplno. Zjištění, že pitná voda teče po tak jednoduchém mechanickém úkonu mne uklidňuje. Piji sklenici, druhou, třetí. Je mi lépe. Zbytky tekutiny, které mi stekly do výstřihu chladí jak ruka nočního milence. Chci cítit doteky, jsem tak sama..
Vzkřísím poslední zbytky rozumu. Musím něco udělat. Nemůžu jen tak sedět a čekat, až mne to pohltí. Prsty si pohrávám s kalkulačkou, jakoby znala vzorec pro život. Tlačítka mi probíhají mezi prsty spíš jako růženec. Vztekle ji po chvíli odhodím do kouta. Musím něco udělat. Už nejsem k zadržení. Beru si pláštěnku a hasák...
Šramot. Důvěrně známý šelest klíče v zámku. .. „Ahoj, miláčku, snad jsi nechtěla v té bouřce jít spravovat anténu sama? Navíc mi volali kluci, že to není u nás, ale že se nějakej brigádník vrtal v hlavním serveru. Za chvíli to dají do kupy. Zdrželi jsme se ještě u kámoše, má novou přítelkyni.“ Konsternovaně hledím na manžela. Sundává ze mne pláštěnku. Děti proklouznou v mokrých věcech do pokojíčku: „ Bedna jde ! „
„Nechci nic říkat, ale stejně to nepůjde dřív než za půl hodiny, takže klidně můžeš dovynést ten koš a zalít kytky, mají nějaký pesimistický výraz.“ Málem jsem umřela a jemu vadí koš v půlce chodby se zbytky včerejšího lososa? Sprosťák. „Radši se postarej o papouška, nemá vodu a zdá se, je skoro instantní. Starosti o domácnost přenechej mně.“
S prázdným košem jsem se poněkud otupěle došourala zpátky do bytu. Přehrávala jsem si útržky vzpomínek z celého odpoledne a zkoušela jim dát řád. „Pojď se podívat!“ huláká muž od notebooku jak malé dítě nad kindrvejcem:“ už to jede!“
Monitor na mne spiklenecky zamrkal. Našel síť. Z oblíbených rozpačitě vybírám facebook a klikám....rodina, přátelé....a hele, našli hospodu, kde oslavíme moje kulatiny! Po tvářích mi tečou slzy dojetí i štěstí.
Přežila jsem svůj první konec světa.
A na ty ostatní bez ohledu na předpovědi jsem připravená. Co se má stát, stane se. Tak mám alespoň čisté prádlo a kdyby něco, kryju si obličej. Ať jsem alespoň hezká mrtvola.

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 9. června 2011: Konec světa

  • Máte nějakou teorii o konci světa?
  • Bojíte se data 21. 12. 2011?
  • Cítíte ve vzduchu válku?

Posílejte mi své odpovědi na výše uvedené otázky (nebo alespoň na jednu z nich) jako příspěvky k dnešnímu tématu. Rozviňte svou odpověď do krátké úvahy, nestačí mi pouhé ano, či ne. Váš příspěvek nechť je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, tedy pokud chcete zvětšit šanci na uveřejnění a mít tak možnost získat hezký dárek, totiž krásnou karetní hru pro jednoho až osm hráčů Vesmír od firmy Albi a knihu Můj okamžik prozření autorky Jill Bolteové Taylorové z nakladatelství Ikar. Text posílejte na redakční e-mail, do jehož předmětu nezapomeňte uvést heslo (viz níže).

Zasílání příspěvků k tomuto tématu končí 9. června 2011 v 15.00 hodin.

vesmirkniha

Reklama