Krásné ráno,
 
dnes bych ráda přispěla svojí troškou do mlýna. Francii miluju. Ten, kdo je od přírody „flirtovací" typ jako já :) si ve Francii rozhodně užije. Poprvé jsem dostala zájezd do Francie jako odměnu od rodičů. Bylo to těsně po roce 1989. Jely jsme tehdy s mamkou, vezouce s sebou nějaké ty instantní potraviny, abychom si mohly za ušetřené korunky koupit něco hezkého.
Jako šílenec jsem vstávala každé ráno na východ slunce a šla jsem si zaplavat do moře. Pak jsem meditovala na pláži. Ten pocit si vybavuji ještě dnes, když mi není tak úplně do smíchu. První dny jsme vyrážely na podvečerní prohlídku města a obdivovaly modely od Diora. Byly jsme jako v Jiříkově vidění a pevně jsme se rozhodly, že si vystačíme s málem k jídlu, jen abychom si mohly nějaký ten kousek odvézt domů (pochopitelně ne od Diora :), ale z levnějšího obchodního domu). 

Celý týden jsme pily nějaký vitaminový koktejl z lékárny a chroupaly báječné bagety se sýrem brie a rajčaty. To bylo totiž opravdu to nejlevnější jídlo, co bylo k sehnání. Do toho jsem zdatně navazovala kontakty s místními mladíky na pláži i přesto, že moje mamka měla oči jako ostříž, takže z toho byla tu a tam pusa či „laškovné" topení v moři.
Výsledek byl u každé pět kilo dolů a hřejivý pocit z nového trička i batůžku do školy. Na rozloučenou jsme si v novém oblečení šly sednout na cafe latte do kavárny na pobřeží. Na Francii jsem nikdy nezapomněla, a tak jsem v Cannes nechala nejen pět kilo, ale i kus srdce.
Zdraví, Angel79
Dokonalé. Vzaly jste to s mamkou za správný konec :-)
Na tyhle pocity jsem vzpomínala při nedávné návštěvě Paříže, když jsme s holkama taky „obrážely hadry". Promod, Orsay, Camaieu, Reserved, CaA... vlastně jsme všechny ty obchody znaly a jen porovnávaly, jestli se zboží liší od toho na pražských stojanech. I cenově je to srovnatelné... Doby, kdy čecháček stál před výlohou s pokleslou dolní čelistí, jsou nenávratně pryč. A ne že by se mi po nich stýskalo. :-)))
 
Reklama