Ve dvaceti letech se začala Denisa mírně zakulacovat, čehož si velmi brzy všimlo i okolí. Mladá žena se proto rozhodla, že chce trochu shodit a se svým přítelem začala navštěvovat posilovnu. Fitness si ji okamžitě získalo. Po dvou letech jí trenér nabídl, jestli se nechce připravit na závody v kategorii bikini fitness.

Nový cíl

„Přišlo mi super, že moje cvičení dostane nový smysl a nový cíl. Úplně jsem se pro to nadchla a přítel mě podporoval. Kdybych ale tehdy věděla, co všechno mi jedna hloupá příprava způsobí, nikdy bych do toho nešla,“ komentuje Denisa s odstupem času.

Zpočátku bylo vše v pořádku. Pravidelné fitness tréninky Denisa podstupovala i před začátkem přípravy a jídelníček byl podle ní poměrně rozumný. V první fázi bylo totiž cílem nabrat svalovou hmotu, takže Denisa nijak nestrádala.

„Jídelníček sice nebyl nijak pestrý, protože se v něm pořád dokola opakovalo kuřecí maso, rýžové chlebíčky, treska a hodně zeleniny, ale alespoň jsem neměla hlad. Ten přišel až v další fázi přípravy. Množství jídla se začalo postupně snižovat, protože když jsem nabrala svaly, bylo potřeba shodit tuk. Zároveň mi trenér dával doporučení, o kterých dnes vím, že jsou úplně mimo. Nesměla jsem jíst po šesté hodině večer. Všechno jsem měla dovolené jen v odtučněné verzi. Můj denní jídelníček zahrnoval k snídani omeletu ze tří bílků s plátkem chleba a zeleninou, k obědu jsem měla kuřecí na vodě, malou hrstičku rýže a zeleninu a k večeři zeleninový salát s tuňákem. Měla jsem pořád hlad, což jsem řešila neustálým pitím vody a bezkalorických nápojů se sladidly. Jenže i to jsem musela před soutěží vyřadit,“ říká Denisa. 

Odvodňování

V závěrečné fázi přípravy se Denisa musela vzdát i bezkalorických nápojů. Sladidla totiž přispívají k zadržování vody. Vyřadit musela i mléčné výrobky a všechno, co obsahuje sůl. Poslední dva dny před soutěží nemohla ani pít, aby se jí vyrýsovaly svaly. Jedla asi třetinu kalorií, které její tělo potřebovalo ke správnému fungování. Když onemocněla, nutil ji trenér pečlivě vybírat i pastilky na bolest krku, aby v nich nebylo moc cukru.

„Do toho jsem měla šestkrát týdně tvrdé tréninky. Byla jsem malátná, unavená a hladová. V den soutěže jsem sebrala poslední zbytky sil, abych se vůbec dokázala projít po pódiu a usmívat se na porotu. Strašně jsem chtěla něco dokázat, ale nepovedlo se to. Z části asi i proto, že jsem neměla umělá prsa, která jsou téměř standardem. Byla jsem hrozně zklamaná,“ popisuje Denisa.

Několikaměsíční strádání ukončilo pár minut na pódiu. Po soutěži si Denisa s přítelem po dlouhé době konečně vyrazila na jídlo jako normální člověk. Do té doby to nepřipadalo v úvahu, jedla jen to, co si připravila do krabiček. Takže strádal její osobní i společenský život.

Od hladovění k přejídání

„Objednala jsem si pizzu, ale měla jsem tak scvrklý žaludek, že mi bylo po dvou kouscích hned zle. Když ale nevolnost odezněla, dopřála jsem si všechno, co jsem do té doby nemohla. Po příchodu domů jsem snědla dvě čokolády, balení chipsů a kyblík zmrzliny. Bylo mi děsně zle, ale řekla jsem si, že si to zasloužím, užiju si víkend a od pondělí najedu na zdravější režim. Věděla jsem, že po soutěži je potřeba přibrat, ale nechtěla jsem, aby se to vymklo kontrole, jenže vymklo,“ poznamenává bývalá fitnesska.

Tělo si měsíce hladovění začalo vynahrazovat ve velkém a Denisa se nyní, rok po soutěži, potýká se záchvatovitým přejídáním, kdy je schopná sníst během krátké chvíle obrovské množství jídla. „Je to odporné, normálně by mi tolik jídla vystačilo na tři dny. Záchvaty přichází tak třikrát týdně. Vždycky se mi jeden nebo dva dny podaří jíst normálně, ale další zase spadnu do přejídání. Kdybych věděla, jaké následky na mně účast v soutěži zanechá, nikdy bych to neabsolvovala,“ uzavírá Denisa smutně.

Přečtěte si také:

Reklama