V Egyptě bylo populární rákosí

Rákosí spletené do kroužků. Tak vypadaly první snubní prsteny, které se používaly ve starověkém Egyptě před téměř pěti tisíci lety. Kruh, který neměl začátek ani konec, pro ně byl symbolem věčnosti. Ovšem s životností materiálu to bylo složitější.

Jeden na doma, druhý na ven

„Časem se trvanlivost prstýnků zlepšila, protože se vyráběly z kůže, kostí a ze slonoviny. Římané přešli na železo a zlato. Železné prsteny nosily ženy na doma, ty zlaté na veřejnosti, často na nich byly vyryty osobní vzkazy a některé měly na sobě miniklíč, jímž se dala odemknout šperkovnice se zásnubním darem,“ upozorňuje na zajímavost z historie zásnubních prstenů Ester Engelová ze šperkařské dílny Esterstyl. Zásnubní prsten (tedy ten z drahého kovu) podle ní mnohdy představoval cenu nevěsty a postavení ženicha.

Už Římané umisťovali zásnubní prsten na levý prsteníček, věřili totiž, že jím prochází žíla lásky. Ta měla spojovat prst se srdcem. „Dnes mohou být ženy za tento nevědecký důvod rády – prsteníček levé ruky je – tedy kromě malíčku – nejméně namáhaným prstem, a prstýnku tak hrozí mnohem nižší riziko poškození,” dodává Ester Engelová.

Smaragd pro klidný domov, rubín pro vášeň

Šperky, na kterých si výrobci dávali záležet, se ze zásnubních prstenů staly v devátém století. Zdobily se nejrůznějšími rytinami, jako byly lyry, holubice či spojené ruce. Kombinace vzácného kovu a drahých kamenů se objevila v patnáctém století. Šlechtici kladli velký důraz na význam kamenů. Smaragd znamenal klidný domov, rubín vášnivou lásku a diamanty, které se přidaly ke konci století, nekonečnou věrnost. Prsteny doplňovaly rytiny s tajnými vzkazy a poselstvími. Zajímavé také je, že zásnubní prsten se dal rozdělit na dvě části, aby každý ze snoubenců mohl až do svatby nosit svou polovinu.

Diamantová horečka

Podobu dnešních zásnubních prstenů ale získaly tyto šperky až v devatenáctém století. Za ten nejvzácnější byl však považován prsten s perlou. Ačkoliv první zásnubní prstýnek s diamantem věnoval roku 1477 rakouský arcivévoda Maxmilián Habsburský Marii Burgundské, diamanty dlouho nebyly něčím obvyklým.

„Diamantová horečka vypukla až s cestami do Afriky a objevem diamantových dolů na konci 19. století. Následovalo století věnované zkoumání a vyvíjení nejrůznějších technik opracovávání a osazování diamantů. Vášeň pro tento drahokam byla opodstatněná – nádherně odráží světlo a ze všech svých příbuzných má největší třpytivost,“ podotýká Ester Engelová.

Foto: Shutterstock

Reklama