Dnes mám občas pocit, že jsme supermanky – supermatky.
I ten nejlehčí porod dá tělu přece jen něco zabrat a z porodnice vás doslova vyženou často už 2. nebo 3. den vybavenou letáčky, jak bojovat s horečkou pomocí Paralenu a na bolest si koupit Ataralgin. Též máte mnoho času trávit ve sprše, starat se o svá případná porodní poranění a ještě dostanete povedenou brožurku o kojení. Takže bojujete ještě s tím.
Za normálních okolností je tenhle režim tak na neschopenku či několik dní dovolené.
A to vůbec nemluvím o miminkovských problémech, bolavém bříšku a vůbec celkovém nepohodlí miminka – vždyť ještě před pár dny bylo v teple u maminky v bříšku, nemuselo se namáhat jídlem, nerušilo ho světlo ani hluk.
Ovšem novopečené matky nastupují na 24hodinovou méně či více náročnou šichtu. Bez nároku na přestávku na oběd, svačinu, ba někdy ani na večeři. Bonusem bývá spánek vždy kratší než jednu dvě hodiny. Záchranou bývá tatínek vracející se z práce.
A někdy zhruba po půl roce se ohlédnete zpátky a docela se divíte, jak jste to mohla zvládnout.
Pohlédneme-li o jednu generaci zpět, tak naše maminky se vracely z porodnice po týdnu či dvou, v podstatě to nejhorší hojení vlastního těla měly za sebou.
A vězte, že historie je k „šestinedělkám“ ještě shovívavější. Posuďte samy:
Pravda, s těhotenstvím bylo spojeno mnoho rituálů, ovšem některé by nebylo od věci obnovit.
Ve staré Indii a Číně se musely těhotné ženy obklopovat jen krásnými věcmi, pít a jíst posvěcené jídlo a poslouchat krásnou hudbu. Pro tento účel se již před několika tisíci lety pořádaly speciální koncerty. Maminky také měly za úkol často zpívat melodické a uklidňující písně. Tím se aktivovala bránice, zapojilo se správné dýchání a plod měl dostatek kyslíku ke zdárnému vývoji.
Tím se možná také řešil nedostatek čerstvého vzduchu, kterým tamní ženy často trpěly. Kvůli slunečnímu žáru se jim doporučovalo chodit ven až po západu slunce. Přílišné vystavování slunci mohlo způsobit ošklivá mateřská znaménka miminku.
Šaty pro budoucí maminky byly šity z nejdražších a nejjemnějších materiálů. Vítězila světle modrá barva, která prý blahodárně působí na dosud nenarozené dítě. Věřilo se, že jen tak se narodí krásný a nadaný potomek. Muž musel věnovat ženě krásné šperky jako výraz úcty k jejímu čerstvému těhotenství.
Stejně jako ve staré Číně a Indii, tak i židovské nebo ruské maminky měly jedno výtečné privilegium. Porodní bába měla za úkol nejen provést ženu porodem, ale zůstat určitou dobu s rodičkou a vést její domácnost. Čas to byl různý, někde tři dny, jinde dokonce třicet dní naprostého klidu od veškerých domácích prací. A u arabských zemích byl poporodní klid nejdelší – celých čtyřicet dní.
Po tuto dobu byla žena osvobozena od veškeré domácí práce. Vše vykonávala porodní bába nebo příbuzní.
Maminčin hlavní úkol byl – dobře jíst, hodně spát a kojit miminko.
Zdá se, že naši předkové v různých koutech světa dobře věděli, co dělají.
A při tomto dnešním tempu vývoje mám dojem, že naše dcery budou pár hodin po porodu už žhavit notebooky a dodělávat práci, kterou jim překazily počínající kontrakce…
A řekněte sama, nechtěla byste alespoň v tomhle vrátit čas zpátky do historie?
Nový komentář
Komentáře
No, já si myslím, že se to příliš dramatizuje. Děti mám dva roky po sobě, první porod byl děs běs a nevzpomínám na tu dobu vůbec špatně, a to byly plenky jen látkové, moje děti měly převrácené spaní. Prostě kdo si pořizuje děti, musí s nevyspáním, únavou, vyčerpáním po jejich narození počítat. Tímhle strašením jen bezdětné holky nebo těhulky vyděsíte, podle mě zbytečně. A navíc, proti pubertě je to procházka růžovou zahradou :-))
No a když se po dvou dnech vrátíš bolavá z porodnice a doma máš ještě další sviště, o které se prostě musíš postarat - to je teprv odpočinek.
Kuře: Často si přemýšlím, jak ženy mohli být šťastnější nejen bez myčky a pračky, ale i vysavače, ledničky, dokonce i bez elektriky a vody v domě. Já myslím, že jen a jen pracovali a nezbyl jim čas na věnování se sobě samé. I dnes závidím maminkám cenově dostupné papírové pleny - o kolik času navíc mohou věnovat dítěti! Já rodila poprvé téměř před 25 lety, začínaly roomingy a já byla šťastná, že ho nemám! Přijde mi hrozné neodpočinout si ani po porodu, být hned zapřažená, myslím, že to nedělá dobře psychicky tvorbě mléka. Ještě tak roomming jen a jen pro jednu matku a jedno dítě! Tehdy bývaly rodičky v porodnici týden, já po velmi těžkém porodu asi 10 dní. Po druhém dítěti se pamatuju, že jsem ihned po příchodu z porodnice také ihned usedla (na kruh), ale přirozeně "jenom" k psacímu stroji a také kvůli práci!
linde: Asi záleželo na vesnici, kraji... Určitě i na sociálním postavení. Ale je vidět, že ne všude byl porod považován za snadnou záležitost.
Kuře: no tak asi v každé dědině to bylo jinak. Moje babička měla 7 dětí a rodila taky kdysi na poli. Stejně tak i její máti, porodila, dítě opatřila, nakojila a zase jednotit řepu. Stejně
tak musela zvládnout starost o dobytek a celé stavení, chlap měl na práci zbytek polí a zbytek provozu.
Já jsem jednou před pronesla před stařičkou sousedkou, že dřív ženska porodila a mazala na pole. Ta mi dala!!! Prý to tak bylo jenom vyjímečně a ještě pak celá dědina rodině rodičky nadávala. Prý se alespoň týden, nebo čtrnáct dní u maminy střídaly starší ženské z dědiny (příbuzné, kmotry....) a dbaly na to, aby jenom kojila a odpočívala. Jídlo donesla zase jiná ze sousedek a tak měla maminka šanci se dát dopořádku. Pokud vstala a šla makat, protože ji k tomu nutil manžel, tak se jí většinou sousedky zastaly. Ale nebýval k tomu důvod, práci si mezi sebou rozdělily ostatní a tak hospodář rozhodně nějak moc nemusel "přidat" na výkonu.
Sousedka vyrostla a žila na vesnici a je jí přes na devadesát. Dnešní maminky lituje, prý to měla s dětma lehčí. Vlastně s nima nebyla nikdy sama, vždycky byla blízko jiná ženská, která přiskočila podržet, pohoupat, podat.. A ona sama zase považovala za samozřejnmé pomoct těm ostatním. Děti vlasně vychovávaly "kolektivně". Jasně, těžce pracovala, nebo spíš dřela, ale vzpomíná na to moc ráda a tvrdí, že tenkrát uměli být lidi šťasnější.
jak já bych tenkrát brala tu arabskou tradici se 40ti denním poporodním klidem
*Kotě*: Lesana:
- tak tak (naštěstí jsem si nechala notebook doma 
).
to bych brala
bohouška: děti zatím nemám, ale fóbii z takovýho chování tchýně mám už teď.
deti: Reaguji na Váš příspěvek. Já to mám podobně,mám tři kluky. Tchýně děti moc nemusí,tak asi 10 minut a má mamka ta má ráda svůj klid.Někdy je to fofr,ale zas člověk nemusí být za nic vděčný.
O nás dvě se po příjezdu z porodnice starala maminka a moje babička.Bydlela jsem u maminky celý měcíc červen.Holky,na to nezapomenu.Měla jsem se jako šiška v másle a malá také
v článku se mluví o ženách, které své těhotenství prožily v luxusních podmínkách. Na druhé straně i u nás v minulosti žily maminky, které hned po porodu vstávaly k dobytku, pracovaly na poli a miminko si tam musely tahat s sebou. Nebyly jesle, doma několik sourozenců a porod se považoval za všední záležitost a vylehávání po porodu za rozmazlenost. Ale líbí se mi přístup v rodinách, které na tom byly relativně dobře. Nedělka ležela v rohu místnosti za koutní plachtou, starala se s porodní bábou jenom o miminko a sousedi je chodili navštěvovat s dary " do kouta". Ani ke křtu své děťátko nenesla sama, zůstala doma a hned po porodu křtiny obstarali kmotři, spěchalo se pro případ, že by dítě zemřelo, tak aby nezemřelo jako pohan.
Před pár měsíci jsem prodila 3 mimčo a do teďka mi nikdo nepomohl ani nepomáhá.Manžel od rána do večera v práci.Začátek byl těžký,ale teď už je to mnohem lepší.Holky dám do školky a malý naštěstí je moc hodný.Vůbec nelituji,že mi nikdo nepomáhá.(tchýni nemusím a mamku taky)
Když si vzpomenu, na dobu po návratu z porodnice, tak děs-já nevyspaná, neustále problémy s prdíkama, manžel furt v práci, díky bohu za babičku.Když někdo přišel k nám, tak v poledne jsem něla jednu ponožku,na půl pyžamo, neuklizeno, jakš takš navařeno...Děkuji už
.
hmm svagrove se o dite stara tchyne, segre skoro kazdej,ale ja na to jednou budu sama..nevyspala, mrzuta a oskliva, chjo jo
Beruška1: já vypínala zvoenk a v případě potřeby i mobil. Předem neohlášená neschválená návštěva se ke mně nedostane nikdy, natož pak v šestinedělí
midam: Ke mně chodily návštěvy tak furt podívat se na miminko bez pozvání i předchozího ohlášení. Kašlala jsem na ně, posadila je do obýváku jen tak i bez kafe a starala se dál o miminko a dělala si svý. Buď jim to došlo a třeba i pomohly, nebo se nudily a pak odešly. Byl to jejich problém, miminko a já jsme byly nejdůležitější.
Sákryš, tyhle články by měly být na heslo a přístup jen pro zasloužilé, nové maminky nebo maminky-čekatelky
Co my bezdětní, to nás má odradit?
Ještěže se v minulosti měli ženy dobře
Já jsem byla v porodnici po císaři 7 dní, bylo to utrpení, druhý den po porodu jsem si myla vlasy, prala prádlo, aby viděli, že je mi skvěle a pustili mě domů dřív, nic to nepomohlo. Porod nebyl nic s porovnáním následného pobytu v porodnici. Doma sice bylo práce nad hlavu, manžel chodil z práce pozdě, ale byla jsem DOMA!!!