Kdysi jsem si v jedné knížce přečetla motto, kterým jsem se snažila docela dost let řídit...
"Práce chvíli počká, než ukážete dítěti duhu. Duha ale nebude čekat, až budete hotovi s prací."
A tak jsem si řekla, že děti si spíš budou pamatovat, jestli jsme byli někdy na výletě, co jsme kde viděli a zažili, než to, jestli bylo každý den vytřeno a utřený prach...
Uklízet a prát můžu ještě spoustu dalších let, až děti povyrostou a začnou si utvářet svůj svět,
kde už nebudou vyžadovat naší neustálou pozornost...
Uteklo pár let a zdá se, už je to tady... Ale kromě času na domácí práce zase objevuji spoustu času pro sebe a svoje zájmy, na které v době plínek, dudlíků a tříkolek prostě nebyl čas...
Milá Radka,
skutočne krásne motto a myslím, že dokonale výstižné !
Krásny zbytok dňa :-)
Nový komentář
Komentáře
přesně tak to je
nikdy jsem nechápala kámošku, která celý víkend šůrovala byt a děti nechávala napospas ulici
bordel v bytě šťastné dítě
je to moc hezky napsané