Co či kdo Vám v současné době dělá největší radost?
Jednak se těším, že už konečně přestane to otálení s nástupem jara a spolu s ním nás už konečně přestane děsit a obtěžovat ta vrtkavá epidemie covidu. Tedy naděje na radost. Snad se dostaví i potěšení z prvního představení „Pusťte mě ven” pro divadlo Kalich, z práce, která mě teď naplno obtěžkává v posledních přípravách.

60a422b28bb9dimage.pngFoto: Se souhlasem Ivy Janžurové a Divadla Kalich

Vidíte se někdy ve svých dcerách? Co na nich obdivujete?
I kdybych se v dcerách neviděla, tak mi podobnosti s nimi lidé neustále připomínají. Už jsou to velký holky, tedy ženy, na to si nemůže matka nikdy zvyknout a říkám-li často moje holčičky, asi to lidé berou jako dětinskost. Tomu se taky žádná máma nevyhne, že své ratolesti často poměřuje se sebou a dělám to i já, třeba když v duchu jejich problémy zkouším řešit po svém, ale mlčky. Nahlas mi to nepovolují a popravdě mi stačí jim důvěřovat, být jen připravená přijít na pomoc. Sabina mě teď režíruje a vytrhla mi tak velký trn z paty, že se té práce ujmula, protože já potřebuju vždycky režiséra plného především empatie a ona je kromě téhle vlastnosti ještě moc šikovná ve smyslu uměleckého nasazení. Více než samu sebe v ní vidím jejího otce.

Theodora se nedávno rozhodla natočit o mě dokument. Ačkoli nejsem asi ideální model pro takový záměr, respektuji její snahu o pravdivý portrét a ačkoli to bude pro mě asi časově náročné a v duchu jen a jen skuhrám, že jsem jí to nerozmluvila, přece jen mě baví styl její práce a úžasná poctivost, se kterou se ona vrhá do každého projektu, který si zamane.

Obě holčičky se teď umělecky zaobírají svou matkou. Je to pro mě především radost být s nimi v těsném kontaktu.

image.pngFoto: Se souhlasem Ivy Janžurové a Divadla Kalich

Nutí Vás to úžasné jubileum k bilancování?
Víc než kdy jindy teď vzpomínám na svého muže Stanislava Remundu, jak špatně snášel jubilea. Říkám pravdivě, že tak jako si někteří přejí pohřeb bez obřadu, já bych si přála jubileum bez obřadu. Dortík a láhev dobrého burgundského v kruhu rodiny, tak bych to ráda viděla. Media jsou lítá žádostí na rozhovory, divadla kde působím se rozhodně snaží oslavovat - všechno mě to uvádí do strastných rozpaků a uhýbám jak můžu. A bilancovat? Stále víc si nemyslím, že je mi to příjemné. „Mým heslem je jít dál a neohlížet se!”, říká moje hrdinka v chystané premiéře a to mi mluví ze srdce.

Proč umělci v Česku většinou odcházejí do důchodu až hodně pozdě ve srovnání s jinými povoláními? Je to protože je práce omlazuje? Těžko se toto povolání opouští?
Těžko netěžko, nepřemýšlím o tom takhle. Teď se svým věkem stávám příhodnou pro role babiček, sudiček, podivínských žen s nezlomnou vůlí být stále zajímavou barvou v paletě postav, které potřebně v různých předlohách doplňují soukolí děje. Mám teď před sebou čtyři nabídky produkcí filmů a jedné televizní pohádky. Jak se vše s Covidem pozastavilo, teď se to rozjíždí až nevím, jestli to stačím tak, aby mi ještě vybylo trochu času na život.

60a422fea9c8eimage.pngFoto: Se souhlasem Ivy Janžurové a Divadla Kalich

Je něco, co Vám herectví vzalo?
Mohla bych říct, že soukromí. Ale nebylo to to, co si každá dívka, toužící po herecké kariéře, přála ztratit? Jistěže nevědomě, ale když na to dojde, už víte, že to byla vaše vina. Bylo by hloupé teď si na to naříkat. Zvyknete si. Když pak vstoupíte do malé venkovské samoobsluhy a zapomenete si nasadit roušku, musíte počítat s tím, že si i sebemilejší prodavačky řeknou: co si to myslí, že jako hvězda nemusí dodržovat pravidla? - Jinak mi herectví bylo a je krásným povoláním a neměnila bych.

Žijete život podle Vašich představ? Je Vaše žití nyní s přibývajícím věkem více vědomé?
Chcete uspět ve svém usilování, jako každý ve své profesi, ale mít představy - myslím ty ideální - si raději tak nějak tajíte i sama před sebou. Trocha moudrosti vás přivede k opatrnosti klást si na sebe velká očekávání, mohl by se dostavit sešup a pád na nějaké tvrdé dno. Asi jsem vždycky byla připravená i na neveselé konce a když se dostavily jejich náznaky, hned jsem si chystala varianty, co dál a jinak. To mi v každé těžké chvilce pomáhalo, uvažovat co dál a jinak. Myslím, že jsem měla štěstí, že to vždycky dobře dopadlo. A tak to táhnu dál, beze změny a bez úvah - nyní - jestli je to vědomé. Musím asi cítit, že věk přináší i častější stav únavy a tu a tam i různé touhy víc odpočívat a respektovat všelijaké fyzické problémy a nebýt líná jim vzdorovat. To by mělo být vědomé, to si musím přiznat, vidím kolem sebe řadu příkladných osobností - tak stačí je jen zdárně napodobit.

60a420a7e2930image.pngFoto: Se souhlasem Ivy Janžurové a Divadla Kalich

Vyjímečně pro vaši žádost o rozhovor jsem vyhověla - to aby mi ostatní žadatelé nevyčetli, že jsem je odmítla - protože paní Věře Forejtové jsem opravdu dlužná za její laskavost, se kterou mi pomáhala zvládnout oslavu mého nedávného jubilea v Národním divadle. 

A my děkujeme kolegyni za zprostředkování. 

Reklama