Kýchání je zcela přirozené. Jednou za čas přepadne každého a ani nemusí být znakem nemoci. V současné době je ovšem kýchání nebezpečné. Když se tohoto činu dopustíte na veřejnosti, riskujete nejen vyděšené pohledy, ale i to, že na vás nastoupí skupinka v ochranných oblecích a odvleče vás do karantény. A není se čemu divit, když se koronavirus tak rychle šíří. Kýchání je ovšem i velmi zajímavým procese, který si zaslouží pozornost. Někteří lidé při něm dokonce zažívají pocity, které přirovnávají k malému orgasmu.

Co hrozí?

Při kýchnutí se vylučuje vzduch, popřípadě sliny a hlen, nosem a ústy. Přičemž nejčastější příčinou je podráždění nosní sliznice cizími částečkami a vyplavení histaminu. Ten podráždí nervové buňky, které vyšlou signál do mozku, že je načase si kýchnout. K tomu může dojít v důsledku alergie, nemoci nebo třeba při přechodu z tmavé místnosti na světlo.

Přestože pro vás může být kýchnutí příjemné, okolí to nevidí rádo. Ovšem přesto byste ho neměly potlačovat. Riziko zranění je sice velmi malé, ale existuje. V důsledku zadrženého kýchnutí může dojít k prasknutí bubínku v uchu, k popraskání žilek v oku, v obličeji, k prasknutí cévy v hlavě nebo poničení hltanu. Někdo si občas prokousne jazyk. Zároveň ale nemůžeme podceňovat kapénkovou infekci. Když už to na vás přijde, je potřeba jednat zodpovědně k lidem ve vašem okolí.

Jak (ne)kýchat?

V první řadě se od lidí kolem vás odvraťte nebo od nich poodstupte. Kýchat byste měla výhradně do jednorázového kapesníku. Ten následně vyhodit do koše a umýt si ruce, popřípadě na ně alespoň použít antibakteriální gel. Když se stane, že nestihnete vytáhnout kapesník, nepoužívejte ruku, kterou budete následně sahat třeba na tyč v tramvaji nebo ji někomu podávat, ale kýchněte si na předloktí rukávu. Pokud možno vašeho, ne cizího.

Zajímavosti:

  • V poslední době trápí tuzemsko i okolní země silné větry. Co je ale takový orkán proti kýchnutí? Zatímco jako orkán se označuje vítr, který vane rychleji než 118 km za hodinu, kýchnutí dokáže dosáhnout až 160 kilometrů za hodinu a více. Obsažené viry přitom zvládnou doletět dva metry daleko. 
  • Ke kýchání může u některých lidí vést i plný žaludek, popřípadě sexuální vzrušení. Reflex ve vašem těle pracuje tak, že když si kýchnete, automaticky se vám zavřou oči. Jinak by mohlo dojít k tomu, že vznikající tlak je vytlačí z důlků.
  • V této disciplíně existuje i světový rekord. Donna Griffiths začala kýchat 13. ledna 1981 a skončila 16. září 1983, kýchala tedy 976 dní, přičemž se odhaduje, že za první rok si kýchla asi milionkrát.
  • Rekord je i v hlasitosti. Má ho Číňan Yi Yang, který u kýchnutí vydal zvuk o hlasitosti 176 decibelů, což je víc než výstřel ze zbraně. O dalších rekordech si můžete přečíst v článku Sladké rekordy
  • Jedním z mýtů, který se traduje, je, že při kýchání se člověku zastaví srdce. To ovšem není pravda, maximálně se trochu změní jeho rytmus v důsledku tlaku v hrudi.
  • Kýchání může být vedlejším účinkem některých léků, patří mezi ně například narkotika.
  • Když si někdo v místnosti kýchne, ostatní většinou reagují slovy na zdraví, pozdrav Pánbůh apod. Tato zvyklost se vyvinula při morové epidemii v šestém století. Stávalo se, že lidé, kteří si kýchnuli, později na následky nemoci zemřeli. Papež Řehoř lidem doporučil, aby při kýchnutí opakovali větu Bůh ti žehnej a dali tak najevo, že dotyčnému přejí, aby se brzy uzdravil a neskolila ho morová rána.

Čtěte také:

Reklama